Ester Lauferová: Nastala doba, aby Afghánci převzali zodpovědnost ze svoji zemi

Autor: Olga Haladová

„Afghánistán je suverénní zemí, kde si lidé volí prezidenta i zástupce do parlamentu. Po devíti letech vojenské přítomnosti už nastala doba, aby moc přešla do rukou místních,“ říká Ester Lauferová, zmocněnkyně ministerstva zahraničních věcí pro Provinční rekonstrukční tým v Lógaru, krátce po jednodenní konferenci o budoucnosti Afghánistánu.

O tom, že Afghánistán, je pro české ministerstvo zahraničních věcí prioritou, svědčí i to, že pro Karla Schwarzenberga tento summit, který se uskutečnil 20. července 2010 v Kábulu, byl jednou z prvních zahraničních cest po nástupu do funkce. Jaké byly hlavní závěry kábulského summitu?

Hovořilo se v první řadě o postupném předávání zodpovědnosti za bezpečnost země, kterou by měla afghánská vláda převzít do roku 2014. O tom, které provincie budou předávány do rukou místních obyvatel, a kdy se tak stane, budou společně rozhodovat mezinárodní společenství, NATO a afghánská vláda. Také se diskutovalo například o větším zapojení afghánské strany do administrace financí s tím, že do určité doby bude mezinárodní společenství dávat přibližně polovinu svého příspěvku právě přes místní instituce. To, co možná není na první pohled viditelné, ale je neméně důležité, je skutečnost, že afghánská vláda tuto konferenci dobře připravila. Dala tak světu signál, že stejně zodpovědně hodlá přistoupit i k převzetí plné odpovědnosti za bezpečnostní situaci v zemi.

Rok 2014 není v nedohlednu a Afghánistán se potýká s mnoha problémy. Od nestabilní bezpečnostní situace, přes korupci ve státní správě, až po nedostatek lidí, kteří by zemi vedli. Jaký na to má mezinárodní společenství recept?

Korupce v Afghánistánu je vysoká. Nicméně existuje spousta jiných zemí na světě, které jsou na tom stejně - nehledě na to, že podobné problémy netrápí jen ty méně rozvinuté státy… Není to ale jen o vyřešení problému s úplatky. Afghánistán potřebuje, aby fungovaly instituce, které zajišťují chod státu, soudy, potřebuje vitálnější politickou scénu. Je potřeba zvýšit bezpečnost a vybudovat infrastrukturu. To je dlouhodobý proces a my musíme udělat všechno pro to, abychom jim onu zodpovědnost za bezpečnost v zemi mohli s čistým svědomím předat. Ostatně po devíti letech už nastala doba, aby moc přešla do rukou místních. Mezinárodní společenství už zde dosáhlo konkrétního pokroku, Afghánistán se vzpamatoval, je to suverénní země, kde si lidé volí prezidenta i vlastní zástupce do parlamentu.

Jak bude proces předávání vypadat?

Nadneseně - v žádném případě to nefunguje tak, že teď řekneme: Tak, tady to máte a sbohem. Předání je dlouhodobý proces a bude probíhat nejen v úzké spolupráci s afghánskou vládou, ale i s organizacemi a zeměmi, které se touto problematikou dlouhodobě zabývají a mohou přispět svým know-how. Takový postup rozhodně není ojedinělý – stejně předání probíhalo například na Balkáně či v Iráku. Teď je úkolem mezinárodního společenství určit si priority, na co se zaměřit nejdříve, a jak co nejefektivněji vynaložit finanční prostředky tak, abychom se transformace do onoho roku 2014 dopracovali. Co se týče konkrétního předávání – to nebude probíhat najednou v celé zemi, ale postupně. Není tajemstvím, že rozdíly mezi Kábulem a jednotlivými provinciemi jsou veliké. Oblasti se tedy budou posuzovat na základě kritérií, která budou zohledňovat jak bezpečnost v té které provincii, tak kapacity místní vlády. Lógar, který se nachází na poměrně nestabilním východě, pravděpodobně v první vlně předávání nebude. Navíc provincie pravděpodobně nebudou předávány každá zvlášť, ale po skupinách podle logického klíče.

Ruku v ruce s předáním zodpovědnosti za bezpečnost v zemi jde stahování jednotek NATO. Jak vidíte budoucnost například českého provinčního rekonstrukčního týmu bez vojáků?

Je složité si představit, že bychom v Lógaru civilní experty nechali bez vojenské přítomnosti. Už proto, že provincie není v současné době příliš bezpečná a civilisté jsou tu Tálibánem vnímáni jako terč, protože jsou společně s vojáky součástí jednoho kontingentu. Bude proto zapotřebí velmi pečlivě zvážit, jak postupovat. Existuje několik možností. Buď se bude muset výrazně zlepšit bezpečnost v provincii tak, že by v Lógaru civilní experti mohli pracovat samostatně. Také bychom mohli ustoupit nevládním organizacím a experty nabídnout do Kábulu afghánské vládě, nebo se dohodnout na jiné formě spolupráce.

Český provinční rekonstrukční tým působí v Lógaru už třetím rokem. Jak místní lidé českou pomoc vnímají?

Představte si velmi chudou, poválečnou provincii velikosti Pardubického kraje, s vysokou negramotností a s velikou nedůvěrou místních ke komukoliv cizímu. Bylo by chybou předstírat, jak jsou všichni šťastní, že nás tam mají. Oni budou šťastnější, až budou mít práci, za kterou budou pravidelně dostávat plat, uživí rodinu, všechny jejich děti budou chodit do školy a po nové silnici dojedou na trh. To je náš cíl. Potom ti lidé budou opravdu šťastní. V této chvíli za úspěch považujeme, že s námi spolupracují, že nenapadají žádné naše projekty – naopak se jim líbí – a jsou spokojeni s naší prací. To je úspěch, protože to znamená, že to, co pro ně děláme, opravdu chtějí a přejí si, abychom tam zůstali.