Generál Rudolf Medek se opět vrátil na Žižkov. Alespoň prostřednictvím knihy

Autor: (nat), (aha)

Trvalo více než sedmdesát let, než vznikla kniha věnovaná jedné z vůdčích postav prvorepublikové armády i tehdejšího politického života.

Kniha anglické autorky s českými kořeny Katyi Kocourek nazvaná „Čechoslovakista Rudolf Medek“ vyšla nyní v nakladatelství Mladá fronta a byla pokřtěna na půdě Armádního muzea Žižkov. Rudolf Medek (1890-1940) je dodnes poněkud přehlíženou personou první republiky.

Přitom patřil k nejvýznamnějším legionářům z období první světové války, proslavil se i svým početným novinářským a především literárním dílem, ve kterém najdeme básně, povídky, romány i dramata. Medek byl také v letech 1920-29 ředitelem Památníku odboje, posléze přejmenovaného v letech 1929-39 na Památník osvobození, který sídlil v dnešní budově Armádního muzea Žižkov.

Na činnost Památníku osvobození také navazuje dnešní Vojenský historický ústav. Křest Medkovy monografie nesoucí podtitul Politický životopis se nemohl odehrát prakticky nikde jinde než v místech, se kterými Medek spojil zásadní etapu svého života.

V žižkovské budově navíc i ve 30. letech bydlel, vyrůstali zde také jeho synové Ivan (1925-2010), který se posléze věnoval publicistice a po roce 1989 byl blízkým spolupracovníkem prezidenta Václava Havla, a Mikuláš (1926-1974), který se proslavil jako malíř.

Historička Katya Kocourek (1977) se sice narodila v Anglii, ale díky svému otci, publicistovi Milanu Kocourkovi, má k českým i československým dějinám úzký vztah. Už během svých studií se věnovala problematice dějin střední Evropy, její medkovská monografie toto úsilí završuje.

Na více než dvou stovkách stran je podrobně popsán Medkův dramatický i barvitý život, stejně tak jsou zde vysvětleny jeho vyhraněné politické postoje, kterým dominuje důraz na čechoslovakismus a vymezování se vůči němectví i bolševikům. Kniha vydaná nakladatelstvím Mladá fronta ve spolupráci s Vojenským historickým ústavem je uvedena předmluvou Petra Pitharta. Obsahuje i fotografie zachycující jak oficiality, například akce spojené s budovou Památníku na Žižkově, tak okamžiky z osobního Medkova života.

První část textu je věnována Medkově činnosti za 1. světové války včetně jeho uchopení významu bitvy u Zborova, druhá část se zabývá jeho činností ve dvacátých a třicátých letech. Je zde vylíčen i jeho osud po pádu první i druhé republiky. Je skutečně symbolické, že muž tolik spojený s demokratickým Československem, tento stát – podobně jako Karel Čapek – o mnoho nepřežil. Medek zemřel 22. srpna 1940 na zánět pobřišnice.

Slavnostního křtu knihy se vedle autorky účastnili i příslušníci Medkovy rodiny. Ředitel Vojenského historického ústavu Praha plukovník Aleš Knížek ve své řeči zdůraznil zásadní význam generála Medka pro české vojenské dějiny, i význam jeho osobnosti pro existenci Památníku osvobození. Jako výraz uznání pak předal Katye Kocourkové pamětní medaili generála Medka, kterou Vojenský historický ústav uděluje těm, kteří jsou s jeho historií a činností spojeni.

Jedním z držitelů této medaile byl i generálův syn Ivan Medek.