Historie a vojenství: O našich letadlech ve válečném Španělsku i úspěch českého puškaře v Rusku

Autor: Andrej Halada

Letošní první číslo čtvrtletníku Historie a vojenství právě vyšlo. Přináší několik obsáhlých textů zabývajících se obdobím 19. a první poloviny 20. století, ale popisuje i působení českých vojáků v mírových misích UNPROFOR počátkem 90. let 20. století.

Číslo 1/2012 časopisu Historie a vojenství zahajuje už šedesátý první rok publikování tohoto periodika, které vydává Vojenský historický ústav Praha. Na více než sto padesáti stranách najde čtenář dokončení některých rozsáhlých textů zveřejněných v předchozím čísle, jsou tu ale samozřejmě i nové studie a materiály, které jsou výsledkem práce historiků a odborníků především z mateřského VHÚ Praha.

Stěžejním materiálem je text Jiřího Rajlicha a Davida Majtenyiho nazvaný „Export a využití československé letecké výzbroje v občanské válce ve Španělsku 1936-1939“. Autoři zde popisují velmi delikátní obchodní operace, při nichž z Československa proudily letadla a další výzbroj pro republikánské bojovníky. Pro Československo to byl velmi významný obchod, země se tak snažila získat nejen finance, ale zároveň obměnit vlastní letecký vojenský park. Do Španělska mířily například lehké bombardovací stroje Aero A-101, na jejichž setrvání ve službě naše armáda neměla zájem. Celý třicetistránkový text je doplněn velkým množstvím dobových fotografií. Vzhledem k rozsahu materiálu jde zatím o první část celé studie, její dokončení bude následovat v dalším čísle HaV 2/2012.

Prostor pro dokončení dostaly v tomto čísle HaV dva materiály „zahájené“ už v předchozím vydání. Je zde druhá část textu Karla Straky „Skupina 1, nestandardní vyšší jednotka zajištění hranic od jara do podzimu 1938“ a také závěrečná část článku Milana Kopeckého a Tomáše Hofírka „Obrněné svazky a jednotky v bojích o město Dukla“.

Z pera Jindřicha Marka pochází téměř dvacetistránkový materiál „Čeští vojáci a jejich zahraniční partneři v Sektoru JIH mírové mise UNPROFOR 1992-1995“. Markův text je přínosný tím, že se vrací k období i událostem, o kterém se toho paradoxně mnoho nepíše, byť jde o nedávnou historii. Text popisuje konkrétní působení jednotek, ale díky osobním komentářům a výpovědím jednotlivých vojáků také dokumentuje tehdejší prostředí a atmosféru, vzájemnou nevraživost i nenávist aktérů konfliktu. Tyto osobní záznamy jsou mimořádně působivé. Je zde např. detailní záznam četaře Miroslava Neužila, kde líčí okolnosti svého zranění. Kuriózní jsou pak doklady o tom, jak čeští vojáci sloužili společně s keňskými - pro ty bylo zdejší prostředí (a zima a sníh) velmi nečekané.

Pod názvem „Ruský úspěch Silvestra Krnky“ najdete text Jana Skramoušského, ve kterém se zabývá životem a prací významného českého puškaře a vynálezce Silvestra Krnky (1825-1903). Krnkovi se nepodařilo zprvu uspět na domácí půdě, jeho celoživotní úspěch ovšem přišel v zahraničí. Pušky jeho systému byly totiž zavedeny do výzbroje ruské, černohorské, srbské a bulharské armády. Právě na tuto fázi Krnkova života a práce se autor zaměřil. Vedle četných fotografických ukázek Krnkových zbraní jsou zde také dokumentovány ruské řády, které puškař za svou práci obdržel.

Z menších materiálů uveřejněných v HaV 1/2012 jmenujme například článek „Nové fotografie a dokumenty k náletům na Prahu v roce 1945“ či popis restaurování ruské šavle vzor 1881/1910. Michal Burian se ve svém textu „Masarykova“ lafeta číslo 407“ vrací k pohřbu Václava Havla, jehož rakev byla umístěna při převozu na Pražský Hrad na lafetě houfnice, jež převezla i rakev s ostatky prezidenta Masaryka. Jaroslav Beránek se pak ve svém textu „Historie vzniku československého památníku v Brookwoodu“ vrací do poloviny 50. let 20. století, kdy byl na hřbitově poblíž Londýna vztyčen kamenný památník připomínající československé vojáky, kteří bojovali proti nacismu a za svobodu své vlasti. Podobné tematice se věnuje i Tomáš Jakl v článku „Výstavba pomníků padlým čs. dobrovolníkům v Rusku v letech 1918-1920“. A téma zakončuje materiál Pavla Filipka „Obnova válečných hrobů československých legií v Rusku“.

Ze závěrečné části tohoto vydání čtvrtletníku HaV určitě zmiňme dva nekrology: jeden je věnován Janu Robertu Alexanderovi (1922-2012), československému válečnému bombardovací pilotovi, který pocházel z německy mluvící židovské rodiny ze severních Čech. Další je pak věnován Marii Lastovecké (1920-2011), která bojovala jako příslušnice čs. jednotek na východní frontě za 2. světové války.