Jak vypadala Evropa v roce 1945, prozrazují fotografie v Senátu

Autor: (oha)

V pátek 7. května 2010 místopředseda vlády a ministr obrany Martin Barták zahájil další z výstav k 65. výročí konce války.

Expozici s názvem „Pětačtyřicátý - konec války v Evropě“ připravil Senát Parlamentu ČR, Národní muzeum a Vojenský historický ústav. Návštěvníci si ji mohou prohlédnout v prostorách Valdštejnské zahrady, ve Výstavní síni Senátu a v historických prostorách Valdštejnského paláce.

Výstavu tvoří kromě fotografií a dobových předmětů také řada sekvencí z vysílání tehdejšího Československého rozhlasu.

Slavnostního zahájení výstavy se ujali kromě místopředsedy vlády a ministra obrany Martina Bartáka také předseda Senátu Přemysl Sobotka, ředitel VHÚ plukovník Aleš Knížek a generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš. Ti všichni se ještě před tím setkali s válečnými veterány, kteří při této příležitosti převzali stříbrné pamětní medaile Senátu Parlamentu České republiky.

„Často slýcháme, že jsme byli z područí nacistických okupantů osvobozeni. Použití gramatického trpného rodu nás pak podvědomě utvrzuje v tom, že nám svoboda byla přinesena cizími vojáky bez našeho vlastního přičinění,“ zahájil svůj projev ministr obrany Martin Barták a s lítostí konstatoval, že ani dnes, dvacet let po revoluci, se těchto předsudků nemůžeme zbavit.

„Téměř nikdo si však neuvědomuje širší evropský rozměr květnových událostí. Žádný z okupovaných národů nepovstal ve chvíli, kdy jeho vystoupení nemělo naději na úspěch. Již od prvního květnového dne roku 1945 docházelo v řadě míst Protektorátu k lokálním ozbrojeným konfliktům. V řadě případů našel nepřítel dost sil, aby tyto projevy odhodlání českého obyvatelstva potlačil a doslova utopil v krvi. Ani poté se však povstání, které se po 5. květnu stalo povstáním celonárodním, potlačit nepodařilo. Více než pět tisíc padlých bojovníků i povražděných civilistů ve dnech, kdy se již většina světa těšila z míru, je toho nejlepším důkazem. Výstava by měla být malým příspěvkem k pochopení těchto dějinných souvislostí,“ dodal Martin Barták.

Ocenění:

• Podplukovník Ján Bačík se v roce 1940 zúčastnil bojů ve Francii, absolvoval parašutistický výcvik ve Velké Británii. Spolu s 1. čs. samostatnou obrněnou brigádou se v letech 1944-45 zúčastnil bojů u Dunkerque.
• In memoriam, generálporučík František Fajtl byl účastník 2. odboje, stíhací pilot a zúčastnil se bitev o Francii a o Británii. V roce 1942 velel 122. britské stíhací peruti, v roce 1943 velel 313. československé stíhací peruti. Byl velitelem skupiny dobrovolníků, kteří odešli bojovat na Východní frontu, kde v letech 1944 až 1945 velel 1. československému stíhacímu pluku v Sovětském svazu. Byl perzekvován po únoru 1948. Ocenění převzala manželka Hana Fajtlová.
• Brigádní generál Josef Hercz po uzavření vysokých škol uprchl z vlasti a po dramatické cestě přes Balkán se v roce 1941 stal příslušníkem čs. pěšího praporu 11 východního s nímž se zúčastnil tažení v Sýrii, Libanonu a obrany Tobruku. V letech 1943-45 byl příslušníkem čs. samostatné obrněné brigády ve Velké Británii, zúčastnil se obléhání Dunkerque. Je místopředsedou Československé obce legionářské.  
• Plukovník Stanislav Hnilička se zúčastnil bojů v severní Africe u Tobruku, stal se příslušníkem československé obrněné brigády ve Velké Británii, v letech 1944-1945 se zúčastnil obléhání německé posádky Dunkerque. Po roce 1948 byl perzekvován a vězněn, plné rehabilitace se dočkal až po roce 1989. V roce 2007 se stal nositele Řádu Bílého lva.
• Plukovník Jaroslav Klemeš byl jeden z nejmladších příslušníků československých pozemních jednotek v zahraničí. V roce 1940 se zúčastnil bojů ve Francii, jako příslušník spojovací čety druhého pěšího pluku. Ve Velké Británii absolvoval speciální výcvik. V únoru 1945 byl vysazen v okupované vlasti, výrazně zasáhl do Českého národního povstání. V roce 1950 byl z politických důvodů propuštěn z armády a perzekvován.
• Plukovnice Marie Ljalková-Lastovecká bojovala v Sovětském svazu jako sniperka, zúčastnila se bojů u Sokolova, dále bojovala na Dukle, kde byla těžce zraněna.
• Plukovník Josef Prokopec byl příslušníkem čs. letectva. Jako příslušník 310. československé stíhací peruti  se v roce 1944 zúčastnil letecké podpory spojenecké invaze do Normandie. Poté přešel k 312. čs. stíhací peruti, s níž do konce války podnikal dálkové doprovody bombardovacích shozů nad Německem. Medaili převzala manželka Jiřina Prokopcová.
• Armádní generál Tomáš Sedláček byl důstojníkem dělostřelectva v prvorepublikové armádě. Po okupaci odešel do exilu a připojil se k první československé pěší divizi ve Francii. V roce 1944 byl převelen do Sovětského svazu a zúčastnil se bojů v oblasti Tater. V roce 1951 byl zatčen a ve vykonstruovaném procesu odsouzen na doživotí. Byl propuštěn až po roce 1960. Plné rehabilitace se dočkal až po roce 1989.
• In memoriam, generálmajor Alois Šiška byl příslušníkem čs. letectva, účastník 2. odboje a bombardovací pilot. Jako příslušník RAF se zúčastnil náletů nad Německo, Itálii a okupovaná území. V roce 1941 byl sestřelen, těžce zraněn a dostal se do německého zajetí. Po únoru 1948 byl perzekvován. Ocenění převzala manželka Vlasta Šišková.
• Brigádní generál Miroslav Štandera byl příslušníkem čs. letectva, účastník 2. odboje, stíhací pilot, účastnil se bitvy o Francii, kde byl zraněn. Ve Velké Británii byl pilotem 312. československé stíhací peruti. V roce 1949 byl z armády propuštěn z politických důvodů a odešel do exilu. V roce 1995 se vrátil do vlasti a byl rehabilitován. Medaile mu bude předána později.