Jeřábníci cvičili s kyblíkem vody či krabičkou od sirek

Autor: kapitánka Jana Samcová, tisková a informační důstojnice 25. protiletadlového raketového pluku

Nejen tyto netradiční pomůcky využívali při výcviku vojáci, kteří v posádce 25. protiletadlového raketového pluku ve Strakonicích absolvovali v uplynulých dvou týdnech jeřábnický a vazačský kurz.

„Vojáci cvičili na jeřábu typu 2T7M, který se používá pro nabíjení a vybíjení odpalovacího zařízení protiletadlového raketového komplexu 2K12 KUB. Kromě nových jeřábníků se kurzu účastnili také uchazeči o průkaz vazače typu B, kteří při nabíjení a vybíjení odpalovacího zařízení pomáhají při manipulaci s raketami,“ uvedl praporčík Karel Sládek ze střediska metrologie a technického dozoru.

Samotnému výcviku s raketami ovšem předcházela důkladná teoretická příprava a trénink takzvaně nanečisto. Při něm vojáci využívali řadu neobvyklých pomůcek, mezi nimi například kyblík naplněný vodou. „Jejich úkolem bylo pomocí jeřábu přenést kyblík na určené místo, aniž by vylili jeho obsah. Komu se to nepovedlo, musel vodu doplnit a jeřábovat znovu,“ vysvětlil s úsměvem Sládek. Šikovnou pomůckou byla také olovnice, která se připevnila na hák jeřábu, a vojáci se s ní trefovali do otvoru ve stojanovém věšáku. Jejich dovednost prověřila i krabička od sirek. Otevřená se postavila na židli nastojato a jeřábník ji musel hákem zavřít, samozřejmě aniž by ji rozmáčknul.

Je to hlavně o tréninku

S krabičkou si dobře poradil desátník Luboš Milota. „Nejtěžší je, dostat to takzvaně do ruky. Je tam přece jenom dost ovládacích prvků. Pak už je to hlavně o tréninku,“ dodal mladý voják, který slouží na technické četě 251. protiletadlového oddílu.

Na vojáky, kteří nacvičovali citlivé ovládání jeřábu, přesnost a plynulé pohyby, dohlíželi zkušení jeřábníci rotný Jiří Joun a desátník Marcel Harman. „Na prvním místě je samozřejmě bezpečnost práce a správná manipulace s technikou,“ zdůraznil rotný Joun a pokračoval: „Důležitá je zkušenost, kterou vojáci postupem času získávají. Každý den výcviku je znát.“ S výkonem svých kolegů byl spokojený: „Kluci to mají v krvi, snaží se,“ pochválil je.

Co všechno se vojáci naučili, prověřil na konci výcviku písemný test a zkouška, jež se skládala z ústní a praktické části. „Těší mě, když vidím, jaké dělají během kurzu pokroky, jak se postupně zlepšují. Jsem rád, že jsme je mohli něco naučit a předat jim něco z našich znalostí,“ uzavřel praporčík Sládek.