Jiří Šedivý: Na Bílé knize musíme pracovat společně, civilisté i vojáci

Autor: Olga Haladová

Přípravy Bílé knihy o obraně jsou dnes, po třech měsících, přibližně v polovině. Dosud se do tvorby dokumentu o budoucnosti české armády zapojilo více než sto odborníků. Přesto má tým expertů před sebou ještě spoustu práce.

„Z našich debat vzešla řada nových otázek, naše schůzky k jednotlivým tématům proto budou častější,“ říká první náměstek ministra obrany Jiří Šedivý. Dvoudenní konference, na které se sešlo přes sto účastníků z armádní, bezpečnostní i akademické sféry, byla podle něj nesmírně užitečná. „Nejdůležitější byl právě ten civilně-vojenský dialog, který pomůže i při budoucí spolupráci,“ pochvaluje si.

O jednotlivých kapitolách Bílé knihy se diskutovalo věcně a často kriticky. I tím bylo setkání ve vojenské zotavovně na Měříně výjimečné. Dosud se totiž při podobných setkáních jen málokdo odvážil otevřeně prohlásit, že na ministerstvu nebo v armádě něco nefunguje. Podle Alexandra Vondry může mít právě taková diskuse přímo psychoterapeutický účinek.

Otevřeně se mluvilo o akvizičním systému v resortu obrany, kdy se podle jednoho z účastníků panelu „schopnost rozumně nakupovat změnila ve schopnost utrácet peníze za každou cenu“. Řešilo se i to, zda si má armáda v příštích 10 až 15 letech zachovat vševojskový charakter. Ministerstvo obrany bude mít příští rok k dispozici necelých 44 miliard korun. To je o dvacet procent méně než měla v roce 2009. To, že se česká armáda specializaci nevyhne, na konferenci nikdo nevyvracel.

„Specializace ale neznamená, že se někde investuje dva, tři roky, a pak se to opustí,“ připomněl několik případů z minulosti Alexandr Vondra. Jednou z variant, jak se vypořádat s narůstajícími dluhy a přitom se některých schopností nevzdat úplně, může být spolupráce mezi státy. Takovou cestu zvolila například Velká Británie, která s Francií v listopadu podepsala smlouvu o vojenské spolupráci.

Podobné řešení si dokáže představit i státní tajemník slovenského ministerstva obrany Róbert Ondrejcsák. „Máme společnou historii, tradice, (…) kromě toho armády obou států se nacházejí v porovnatelné situaci. Myslím, že tedy existuje přirozený tlak na sbližování,“ uvedl a zdůraznil, že Slovensko Českou republiku a její armádu vnímá jako nejdůležitějšího potenciálního partnera pro rozvoj bilaterální spolupráce v budoucnu. To, v jakých oblastech by spolu obě armády mohly spolupracovat, ale zatím prozradit nechce. Vše závisí na výsledcích, které přinesou česká a slovenská Bílá kniha příští rok na jaře. „Důležité je, že jsme se dohodli s vaším náměstkem (Jiřím Šedivým) na pravidelných konzultacích jak tyto procesy spojit a koordinovat.“

Tvůrci Bílé knihy pozvali na jednání i politiky. Předseda sněmovního výboru pro obranu a bezpečnost František Bublan ocenil, že jsou ke konzultacím zváni odborníci z akademické sféry i zástupci parlamentu napříč politickým spektrem. Pozastavil se ale nad tím, zda je vhodné, aby Bílá kniha vznikala už dnes. Podle něj by bylo lepší stavět „na pevnějším základě“ v podobě novelizované Bezpečnostní strategie České republiky. Podle tvůrců Bílé knihy, která by měla nastínit budoucnost české armády na dalších 10 až 15 let, vzniká dokument v součinnosti s ministerstvem zahraničních věcí, které novou bezpečnostní strategii státu připravuje.

Bílá kniha si klade za cíl zjistit, jak sladit ambice, potřeby a dostupné zdroje. Jak ale v úvodu konference řekl ministr Vondra, nebude všemocným nástrojem. Stejně se vyjádřil i šéf odborné komise pro přípravu dokumentu. „Bílá kniha nevyřeší vše. Musíme na ní pracovat společně, civilisté i vojáci, aby byla naším společným vlastnictvím,“ řekl na závěr konference účastníkům Jiří Šedivý.