Kancelář, která vypovídá o sběratelské vášni

Autor: Mirek Šindelář

Není kancelář jako kancelář. Ta, ve které pracuje zástupce ředitelky odboru pro válečné veterány ministerstva obrany plukovník gšt. v záloze Milan Bachan, tak trochu připomíná část vojenského muzea.

„Ale ano, také tady byli z Vojenského historického ústavu a zajímali se o mou sbírku,“ řekl nedávno s trochou hrdosti usměvavý Milan Bachan. Pyšný na kolekci především kravatových spon je zcela určitě právem. Jeho kancelář ale nezdobí jen asi osm stovek nejrůznějších kravatových spon, mezi nimiž se vyjímá řada unikátů.

Docela určitě má pro něho velikou cenu i kompletní sbírka odznaků francouzských horských myslivců. Cení si také artefaktů, které připomínají slavnou činnost československých legií. Tou největší raritou jsou potom pamětní medaile a poštovní známka se stejným motivem. Zvláštní vztah má k pokrývce hlavy italských ostrostřelců – Bersaglierů. Prozradil mi o nich, že jsou snad jedinou elitní jednotkou, která má za svůj slavnostní pochod běh. Tomu je také přizpůsobena jejich hudba, aby stihla asi 130 kroků za minutu!

Zvláštní klobouk je pokryt tetřevím peřím a získat jej nebylo snadné. Už také proto, že tento sběratel zásadně předměty do sbírek sbírá a neuznává pouze jejich nakupování. Sám ovšem přiznává, že někdy jiná možnost není.

„Snad jako každý kluk jsem rád sbíral odznaky a přes ně jsem se dostal i k těmto sponám,“ uvedl Milan Bachan a dodal, že pro kravatové spony se rozhodl proto, že do doby, kdy dostal svou první v Angole, nevěděl o nikom, kdo by podobný artikl shromažďoval do sbírek.

„Ona má kravatová spona svou váhu především mezi vojáky v zahraničí. Tady u nás kdysi existovaly snad jen dva tři druhy, takže to na sbírání ani nebylo. Když jsem v Angole, kde jsem působil na zastupitelském úřadu, dostal v roce 1991 sponu s vyobrazením černého kohouta protivládní organizace UNITA, řekl jsem si, že se dám na spony,“ přiblížil prvopočátky sbírky. V jeho rozhodnutí jej potom utvrdily další kravatové spony, které buď získal darem a nebo, jak sám přiznal, doslova vymámil. Mezníkem v jeho rozhodnutí byly potom spony, které dostal v Egyptě.

Kolekci kravatových spon má rozdělenu na Svět, Československo a Česko. Obhospodařuje svůj digitální archiv. Jeho koníček lze srovnat s filatelisty, kteří své známky také sbírají a zařazují do katalogů s pečlivostí sobě vlastní. Nepřekvapuje mě tedy, že podobně jako ti, co sbírají známky, má i Milan Bachan svého Modrého mauricia. Je jím pro něj kravatová spona z první světové války kapitána rakouského „U-Bootu“, tedy ponorky. Zdůrazňuje, že za dobu, co své poklady sbírá, viděl snad jen dva kousky.

Když už jsme u těch nej, jeho nejstarší sponou je ta, která pochází z americké občanské války. Vlastní ale i po setkání s velitelem papežské švýcarské gardy i sponu této zvláštní jednotky. Vzácností je také kravatová spona pocházející až z Nepálu, která má přiletovanou miniaturní repliku zvláštního nože, který lze vyndat z pochvy.

„Baví mě sbírat tyto kousky už proto, že při pohledu na většinu z nich se mi vybaví člověk, který mi je daroval. Je to ale také vzpomínka na chvíle, kdy jsem o získání té či oné kravatové spony usiloval. Každý z vojáků, který se dnes může pochlubit po návratu z mise, že dostal tu či onu sponu od svého kamaráda, vojáka jiné armády, mě zajímá. Samozřejmě do okamžiku, kdy řekne, že má k té věci svůj citový vztah. To potom přestanu naléhat, aby mi sponu do sbírky daroval,“ svěřil se sběratel.