Kdo chce bydlet nadstandardně, musí zaplatit víc

Autor: Mirek Šindelář

Zabezpečit provoz vojenských ubytovacích zařízení není, zvlášť v nelehké ekonomické situaci, s níž se musí resort ministerstva obrany vyrovnat, jednoduché.

Na jednu stranu se ozývají hlasy od ubytovaných o nepřiměřeném zdražování a neodpovídající kvalitě služeb, na stranu druhou si právě oni neuvědomují, že za stejnou cenu by srovnatelné ubytování hledali v místě svého služebního zařazení jen těžko. Své o tom vědí pracovníci Správy vojenského bytového fondu Praha, která je státní příspěvkovou organizací, a která má, kromě jiného, ve své péči sto pět vojenských ubytovacích zařízení. Jsou to především oni, kdo se nad budoucí podobou posádkových ubytoven pravidelně zamýšlejí.

Ředitelka správy Dagmar Kynclová k tomuto nedávno uvedla.: „Analýz směřujících k budoucí podobě poskytování ubytovacích kapacit jsme zpracovali už celou řadu. Dnes, kdy reagujeme na závěry plynoucí z Bílé knihy o obraně, hledáme cesty, jak co nejvíce vyhovět požadavkům našich potencionálních zákazníků, kterými nejsou jen vojenští profesionálové, ale také občanští zaměstnanci resortu, vojenští veteráni, jejich rodinní příslušníci, popřípadě další osoby, a současně co nejefektivněji hospodařit se svěřeným majetkem. Znamená to zdánlivě jednoduché - maximální využití stávajících ubytovacích kapacit a snížení provozních nákladů."

Ředitelka se zmínila také o tom, že nemalé pozdvižení vyvolalo nedávno zavedené stanovení cen pokojů na ubytovnách po kategoriích. V konečném důsledku se ale ukazuje, že bylo zdraženo jen necelých osm procent lůžek, a to především nadstandardních pokojů a naopak více než 25 procent pokojů je nyní levnějších. Takové opatření bylo nutné a hlavně spravedlivé, protože, kdo chce bydlet lépe, měl by také více zaplatit.

Náměstek ředitelky Martin Lehký, který zodpovídá za úsek provozu bytů a ubytoven potvrzuje, že právě v jeho práci platí ono přísloví - “Není na světě ten, který by se zalíbil všem!“ -  více než kde jinde. Splnit požadavky velitelů a náčelníků do puntíku je mnohdy nemožné.

„Ale i o to se ve své práci snažíme. Hledáme ta nejschůdnější řešení, abychom pokud možno vyhověli nárokům kladeným na kvalitní ubytování, co možná nejblíže pracovnímu místu vojáků či občanských zaměstnanců. Letos jsme přišli v rámci úspor resortu o 100 miliónů korun právě na provoz ubytoven. To je samozřejmě v rozpočtu citelně znát a my tak musíme hledat cesty, jak i v této situaci plnit úkoly svého zřizovatele,“ řekl Martin Lehký.

Možnosti jsou prakticky pouze tři. První je reorganizace ve vlastních řadách správy vojenského bytového fondu, druhou je komerční využití volných kapacit. jak ubytovacích, tak nebytových prostor k podnikání a třetí je utlumení provozu málo využitých ubytoven. Tedy na vysvětlenou – utlumení je optimistickou variantou, která zabrání prodeji vojenského majetku, který může později armáda využít třeba jen nárazově, například při cvičeních či jiných velkých akcích. Přerušení provozu ubytovny, totiž může přinést značné úspory nejen na energiích, ale i v doprovodných službách.

Další možností je také nabídnout některé ubytovny celé do pronájmu podnikatelům. Samozřejmě s tím, že vojáci mají vždy vyčleněná lůžka pro případ potřeby. Správnost této cesty potvrzují už první zkušenosti, Například v areálu Vyškov byla na nějaký čas uzavřena jedna budova a nyní, s nástupem rekrutů, je opět otevřena a plní své poslání. V Praze se zase rýsuje velmi dobrá spolupráce s vedením Ústřední vojenské nemocnice, které si pronajímá pokoje pro své zaměstnance na ruzyňské ubytovně Dědina. Ubytovaní jistě přivítají otevření restaurací v ubytovně na Ruzyni, Podbabě a brzy snad i na Julisce, které bude provozovat nový pronajímatel.

 „Výsledkem je, že v první polovině loňského roku jsme ubytovali celkem 83 475 osob, letos to bylo ve srovnatelném období už 93 209 lidí. Náklady se podařilo snížit o cca 10 mil Kč a růst výnosů je rovněž už znatelný, " podtrhla Dagmar Kynclová.  Pracovníci Správy vojenského bytového fondu hledají také cesty, jak získat peníze z evropských fondů k zateplení některých budov.

Jak ředitelka, tak i její náměstek potvrdili, že výraznou část nákladů ubytoven dnes tvoří ty na vytápění. Zateplením budov, popřípadě změnou otopného systému může dojít k výraznému poklesu těchto nákladů. K vhodným objektům pro toto financování patří právě ubytovny na pražské Ruzyni, v Brně či Vyškově. 

Jako příklad úspor ve vlastních řadách lze uvést nákup počítačového programu, obdobného tomu, co využívají hotelové řetězce. Jak potvrzuje Eva Zatloukalová, která má zkušenosti z vedení jedné pražské ubytovny, odpadne tím pracné a časově náročné vyplňování potřebných tiskopisů a výkazů na recepcích a tím dojde ke značnému zefektivnění ubytovávání klientů a výkaznictví.

Při rozhovoru s pracovníky správy jsme se také dostali ke skutečnosti, že k trvalému bydlení jsou ubytovny využívány poměrně málo. Jejich celková vytíženost představovala v loňském roce necelých 38 procent, letos je to jen o málo více. Do povědomí vojáků a civilních zaměstnanců se totiž zatím málo dostal fakt, že mohou posádkové ubytovny využívat také ke krátkodobým rodinným rekreacím, nebo že při volné kapacitě zde mohou za komerční poplatek ubytovat své partnery či známé.

 "Nová opatření, která se začínají realizovat, ukážou své výsledky nejdříve za půl roku„" uvedla Dagmar Kyncolvá a dodala: "Správa vojenského bytového fondu je tady od toho, aby plnila požadavky vojáků na ubytování. Aby tomu mohla co nejefektivněji dostát, musí mít nejen odpovídající objem finančních prostředků, ale i reálnou představu o potřebném množství kapacit v určených lokalitách, které chce mít armáda k dispozici. Forma příspěvkové organizace jí k tomu dává volnější pole působnosti v oblasti podnikání, jehož výsledky jsou vždy použity na zvelebení vojenských ubytoven.“