Kolikrát se tu ještě sejdeme

Autor: Věra Černá

U pomníku věnovanému politickým vězňům na jáchymovském náměstí se v sobotu 29. května konalo vzpomínkové setkání.

Všem, kteří v boji za demokracii přišli o život, nebo obětovali svůj soukromý život a zdraví, přišli vyjádřit úctu přední vládní činitelé. Vedle Přemysla Sobotky, předsedy Senátu Parlamentu ČR, a dalších řečníků, promluvil k přítomným také náměstek ministra obrany pro zahraničí Jan Fulík.

„Málokde v naší zemi si tak plně dokážeme připomenout totalitní minulost, jako je tomu právě zde. Lidé držení v trestaneckých táborech představovali vrcholek ledovce celospolečenské manipulace a zastrašování. Více než půlstoletí nás dělí od doby, kdy tato místa byla středem uzavřeného světa násilí a utrpení, ale i vzdoru a nezlomnosti. Ti z vás, kteří jste tu tehdy byli, dnes představujete skutečný důkaz o tom, že totalitní doba již skončila. Dnes musíme čelit jiným výzvám a nebezpečím. To podstatné se ale nemění,“ věnoval náměstek Fulík svá slova těm, kteří se nenechali zastrašit komunistickou totalitou, ale i těm, kteří tuto dobu znají již jen zprostředkovaně.

Když se v roce 1945 začal Sovětský svaz cítit ohrožen jako velmoc, která nevlastnila atomovou bombu, stal se Jáchymov zdrojem uranu pro vývoj a výrobu bomby sovětské provenience. Po únoru 1948 zapojila československá komunistická vláda všechny svoje síly, aby vyšla vstříc rostoucím požadavkům Kremlu o navýšení dodávek uranu.

Nově nastolenému totalitnímu režimu přinesl vznik nápravně pracovních táborů (v prostoru Jáchymov, Horní Slavkov a Příbram jich vzniklo 18) hned dvojí užitek – zajištění pracovní síly pro těžbu uranu a umlčení těch, kteří s režimem nesouhlasili či mohli potenciálně nesouhlasit. Celkem bylo odsouzeno přes 250 tisíc lidí (někteří až na 25 let), 248 jich bylo popraveno a okolo 4 500 jich zemřelo ve věznicích.

Předsedkyně Konfederace politických vězňů Naděžda Kavalírová připomněla, že těch, co pamatují padesátá léta minulého století, kdy nehorázné odstraňování nepohodlných kulminovalo, již ubývá. „Zůstala jen hrstka těch, kteří na vlastní kůži pocítili zločinné počínání totality. Ubývá těch, kteří mohou svůj odkaz předávat dalším generacím. Kolikrát se tu ještě sejdeme…?“