Kurz nejen pro přežití

Autor: Mirek Šindelář

V těchto dnech vrcholí ve Vojenském újezdu Březina tradiční kurz pro pracovníky médií a humanitárních organizací, kteří se zde učí, jak zvládat nebezpečné situace, do nichž se mohou dostat v krizových oblastech světa.

„Čtrnáct účastníků kurzu pod vymyšleným námětem, kdy proti sobě stojí dvě znesvářené země, tady dělá svou obvyklou práci. Novináři informují o událostech v oblasti a humanitární pracovníci ve fiktivním státě Torbur řeší problematiku tak jako jakákoliv nevládní organizace, která chce pomoci místnímu obyvatelstvu,“ vysvětlil velitel kurzu praporčík Martin Beneš, příslušník Centra přípravy do zahraničních operací, které spadá pod Velitelství výcviku ve Vyškově.

Na kurzu se s ním podílí pět místních instruktorů, další přijel z Opavy, pomáhají také psovodi se svými čtyřnohými pomocníky z Náměště nad Oslavou a také policisté z útvaru Policie ČR - specialisté na výslechy.

„Snažíme se jim v tom krátkém týdenním čase dát maximum toho, co si myslíme, že se jim může nejen při jejich práci hodit,“ prozrazuje praporčík Beneš a dodává, že nedílnou součástí výcviku je proto i topografická a zdravotnická příprava, školení o minovém nebezpečí a další odborné přednášky.

Spánek jen tři hodiny

V úterý 14. dubna, kdy jsme kurz navštívili, už na mnohé doléhal spánkový deficit. Program výcviku je pestrý, ale současně i velice náročný, takže na odpočinek moc času nezbývá. Luxus prý je, když se za čtyřiadvacet hodin vyspí tři až čtyři hodiny.

Právě v úterý si účastníci kurzu ověřovali nabyté znalosti v praxi. Velkou roli zde přitom hrála i fyzická zdatnost každého jednotlivce, protože na tři týmy čekala zhruba dvanáctikilometrová trasa v členitém terénu Drahanské vrchoviny. Během ní museli zvládnou řadu překvapení, tím prvním byl útok ze zálohy. I když jejich ochránci palbu opětovali, oni museli dál sami a spoléhat se jeden na druhého.

Spolupracovat v týmu je nezvyk

Především slabší smysl pro týmovou spolupráci vyčítal studentům velitel kurzu. „Hned na začátku bylo znát, že sem přišli lidé, kteří na spolupráci v týmu nejsou moc zvyklí. Spoléhají jen sami na sebe a moc je nezajímá, jak si vede ten druhý. Myslím, že brzy pochopili, že v takovýchto situacích, by jako individualisté moc neobstáli. Hodně totiž záleží na pomoci parťáka v týmu. To je cesta jak obstát,“ zdůraznil Martin Beneš.

Na legálním stanovišti torburských vojáků, takzvaném Check Pointu, se museli podrobit ne zrovna šetrné kontrole dokladů a jejich batohů. Pod dohledem psovodů se psy si také nechali prohlédnout obsah oděvů. Naštěstí byl místní velitel v dobré náladě a tým, který jsme na tomto stanovišti potkali, příliš dlouho netrápil.

Dalším místem, kde museli cvičící předvést souhru a hlavně znalosti ze zdravotnické přípravy, byla celkem běžná dopravní nehoda vozidla místních obyvatel. První skupina vše vyřešila svérázně. Nedala na volání o pomoc a zraněné nechala na místě bez povšimnutí. Zřejmě se báli, že se jedná o nastraženou léčku.

„Místní si ale mezi sebou řeknou, kdo šel kolem a nepomohl,“ upozornila jedna z figurantek z vyškovského velitelství výcviku a nastínila tak další osud nevšímavého týmu.