
Po závodě s trenérem
Obrázek x z y
19.3.2010
O víkendu se jede v nizozemském Heerenveenu Mistrovství světa ve víceboji, Martina bude u toho.
Pro letošní rok jsou to poslední závody, kde česká olympijská vítězka zabojuje o další medaile. Martina přiznává: „Jsem sice dost unavená, ale pojedu. Hlavně proto, abych udělala radost svým skvělým fanouškům.“
Martina Sáblíková se věnuje rychlobruslení už od svých čtrnácti let. Dnes, po zisku tří medailí na zimní olympiádě ve Vancouveru, je považována za jednu z nejlepších českých sportovkyň současnosti.
„Vážím si toho, že jsem mohla startovat na zimních olympijských hrách. A že jsem už napoprvé v Turíně v únoru 2006 mohla být při slavnostním zahájení vlajkonoškou výpravy. Doufám, že si tak veřejnost všimla nejen mě, ale hlavně sportu, který mám tak ráda,“ napsala na své webové stránky Martina.
Kdo si myslí, že měla hnědooká, dukelská sportovkyně vždy „na růžích ustláno“, ten se hodně mýlí. Ještě před čtyřmi lety, krátce po olympiádě v Turíně, se připravovala na své zlaté roky v drsných podmínkách.
Sáblíková tvrdě dřela společně s Nowis Teamem v polorozpadlé chatě v Collalbu. Právě tady svou seniorskou kariéru také skvěle nastartovala. V lednu 2007 zde získala první seniorský titul mistryně světa na otevřené dráze.
Na své soustředění v přírodě ráda vzpomíná. „Měli jsme děravou střechu a z postele jsem viděla ven. Bylo to ale skvělé. Vždycky jsem se do Collalbu hrozně ráda vracela. Jednak kvůli nádherné přírodě a taky proto, že jsem se tu mohla věnovat hlavně sportu. To, že jsem si musela sama štípat dříví, mi vůbec nevadilo,“ vzpomíná rychlobruslařka.
Na ledové dráze - třebaže žádná taková v ČR zatím v provozu není - získala Martina snad všechny tituly, které se získat dají. Za ty nejcennější považuje dvě zlaté medaile z letošní olympiády.