Ministryně obrany k 21. srpnu 1968: Nesmíme zapomenout na odvahu těch, kteří se postavili tyranii

Autor: odbor komunikace MO

56. výročí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy si dnes před budovou Českého rozhlasu v Praze připomněli nejvyšší představitelé státu v čele s prezidentem Petrem Pavlem. Věnec k pamětní desce položila také ministryně obrany Jana Černochová v doprovodu náčelníka Generálního štábu AČR generálporučíka Karla Řehky.

Československo začala obsazovat vojska států Varšavské smlouvy (Sovětského svazu, Polské lidové republiky, Německé demokratické republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky) v noci na 21. srpna 1968. Skončilo tak období takzvaného pražského jara – pokusu československých komunistů o nastolení takzvaného socialismu s lidskou tváří. Právě rozhlas se tehdy nejvíce postaral o informování obyvatel. I když se okupanti snažili zpomalit šíření informací, většina národa zjistila, co se děje, už v noci. U Československého rozhlasu se také sovětští vojáci střetli s neozbrojeným protestujícím davem. Invaze si do konce roku 1968 vyžádala 137 mrtvých, zhruba 500 těžce a stovky lehce zraněných.

Podle ministryně obrany Jany Černochové nikdy nesmíme zapomenout na odvahu těch, kteří se postavili tyranii, ani na temnou kapitolu našich dějin, kdy byla naše národní hrdost a vlastenectví pošlapávány dalších více než dvacet let. „Kreml se nemění. Stále využívá tradiční nástroje, jako jsou tanky, vydírání a lži, aby uspokojil své imperiální choutky. Události roku 1968 jsou pro nás mementem, jak křehká je svoboda a demokracie a jak rychle mohou být ztraceny. Naše vlastní zkušenost nám proto velí podporovat naše přátele, kteří čelí barbarským útokům Ruska, usilují o totéž, co už máme, a neváhají za to bojovat a umírat. Proto vojensky, humanitárně i diplomaticky podporujeme Ukrajinu, která se statečně brání,“ napsala ministryně na síti X.

Prezident Petr Pavel: Dnešní Rusko se nijak podstatně neodlišuje od tehdejšího Sovětského svazu

S hlavním projevem před budovou Českého rozhlasu na Vinohradské třídě vystoupil prezident republiky. Ač bylo podle něj k událostem 21. srpna 1968 vše již řečeno i vysvětleno, důvodů pro připomínku stále existuje celá řada. Jedním je uctění památky obětí i vyjádření respektu všem, kteří v té době měli jasně nastavený morální kompas a neuhnuli před zlem. Dalším je fakt, že historie má tendenci se opakovat.

„Měli bychom být velice pozorní a obezřetní k tomu, jestli se kolem nás a v tom, co se děje u nás a ve světě, nevyskytují nějaké paralely s tím, čím už jsme si prošli. A pokud si tím nechceme projít znovu, tak bychom měli těmto náznakům, signálům a tendencím věnovat mimořádnou pozornost,“ uvedl Pavel.

Dnešní Rusko se podle prezidenta nijak podstatně neodlišuje od tehdejšího Sovětského svazu. „Hlásí se k odkazu Sovětského svazu, jejich představitelé se otevřeně hlásí ke Stalinovi, hlásí se k principům, na kterých Sovětský svaz fungoval a podle kterých uplatňoval svoji zahraniční politiku,“ poznamenal.

Lidé by podle něj měli být opatrní a neměli by si nechat vnutit myšlenku, že s Ruskem by nám bylo lépe. „Nebylo. Naše demokracie není dokonalá, stejně jako není dokonalý demokratický svět. Ale tak, jak říkal Churchill a mnozí další, je ze všech těch systémů, které známe, sice tím nejhorším, ale zároveň tím nejlepším, který jsme si zatím vyzkoušeli,“ uzavřel prezident republiky.

Srpen 1968 a ČSLA

• Okamžik zahájení invaze byl stanoven na 23.00 hodinu 20. srpna. K proryvu státní hranice došlo již o necelé dvě hodiny dříve v prostoru BÄRENSTEIN – VEJPRTY. Severní skupina sovětských vojsk (Polsko) s jednou polskou armádou a Jižní skupina sovětských vojsk (Maďarsko) s jednou maďarskou motostřeleckou divizí a jedním bulharským plukem začali v noci z 20. na 21. srpna obsazovat území Československa.
• V tu dobu již bylo informováno armádní velení o invazi a na rozkaz ministra národní obrany M. Dzúra měla armáda zachovat klid a neklást odpor. Jako první byla obsazena strategicky důležitá letiště, na nichž přistávala transportní letadla s výsadkovými vojsky. Od jihu a ze severu se do nitra Československa valily pozemní síly.
• Dne 26. srpna se na území ČSSR nacházela skoro půlmilionová okupační armáda v síle 27 divizí. ČSLA až na malé výjimky se s okupanty nestřetla a zůstala naprosto paralyzována. Většina vojáků z povolání i v základní službě invazi vojsk států Varšavské smlouvy odsuzovala.
• Okupací Československa skončilo období tzv. Pražského jara. Vzedmula se proti ní vlna odporu a demonstrací, které však nemohly zvrátit vývoj směřující k „normalizaci“. Dubčekovo vedení postupně ztrácelo pozice ve státě i ve straně a k moci se dostávalo Husákovo křídlo ochotné spolupracovat se Sověty.
• V souvislosti s vývojem po 21. srpnu se řada lidí rozhodla pro odchod z Československa do zahraničí. Podle hrubých odhadů odešlo do emigrace asi 300 000 osob.
• Okupace tvrdě zasáhla i ČSLA. Sovětská strana požadovala pro svá vojska několik divizních rajónů, kde hodlala rozmístit až 150 000 vojáků. Po následných jednáních došlo ke snížení na 75 000 vojáků a odchodu zbytku okupačních jednotek do začátku listopadu 1968. Na území Československa byla soustředěna Střední skupina sovětských vojsk s velitelstvím v Milovicích v síle armádního sboru. Ta setrvala v Československu až do roku 1991, kdy ve druhé půli června opustil území republiky poslední železniční transport s technikou a vojáky.
• Následné vynucené dislokační změny se týkaly asi stovky útvarů ČSLA. Ve velmi krátké době armáda přesunula 1200 tanků, 700 obrněných transportérů a 1100 děl. Do nových posádek odešlo téměř 5000 vojáků z povolání, 24 000 vojáků základní služby a 900 občanských pracovníků vojenské správy. Sedm posádek ČSLA uvolnila do 8 dnů, čtrnáct posádek do dvou týdnů a jedenáct posádek do 23 dnů.
• Kromě dislokačních problémů postihla armádu rovněž rozsáhlá personální čistka, v jejímž průběhu byly z armády vyhozeny tisíce vojáků z povolání. Armádnímu velení se tuto ztrátu nikdy nepodařilo kvalitativně zacelit a povolání vojáka postupně ztratilo veškerý kredit ve společnosti.