29.10.2009
Na letadlové lodi USS Dwight D. Eisenhower
Letadlové lodě, jako plovoucí vojenské základny operující v mezinárodních vodách na celém světě, jsou vůbec největší existující válečná plavidla.
Společně se svými palubními letouny hrají životně důležitou roli v celé škále vojenských operací. V mírových dobách mají za úkol působit jako odstrašující a nezávislá síla, v dobách krize jsou hlavní oporou vlastním i spojeneckým námořním expedičním silám a v době války provádějí a podporují letecké útoky na nepřítele, ochraňují spřátelené síly a účastní se nezávislých operací.
Jednou z nich je letadlová loď USS Dwight D. Eisenhower CVN-69 spuštěná na vodu v roce 1975 v loděnicích Newport News Shipbuilding ve státě Virginia. Název nese po generálovi a vrchním veliteli spojeneckých vojsk v západní Evropě v období druhé světové války a pozdějším 34. americkém prezidentovi Dwightu Davidu Eisenhowerovi.
Letadlové lodi USA jsou podle rozměrů, pohonu, výtlaku či počtu nesených letounů rozděleny do tříd. USS Dwight D. Eisenhower patří do nejmodernější a největší třídy letadlových lodí – Nimitz, které jsou poháněny dvěma jadernými reaktory napojenými na čtyři lodní šrouby. Výtlak mají okolo 90 000 tun a maximální rychlost 55 km/h (30 uzlů). Délka horní paluby je takřka 333 metrů a šířka 77 metrů. Na palubě nesou až 85 letadel. Lodní personál tvoří okolo 3200 lidí a 2480 osob je letecký personál. Kromě letounů jsou vyzbrojeny odpalovacími zařízeními řízených střel a dvacetimilimetrovými kanony. S palivem v reaktorech mohou plout až třináct let, přičemž mohou urazit až milion námořních mil (1,85 milionu kilometrů). Oproti dřívějším osmi jaderným reaktorům mají plavidla třídy Nimitz už jen dva, ale mnohem výkonnější a s méně častou výměnou paliva. Životnost letadlových lodí je zhruba třicet let.
Zvláštní kapitolou je označování lodí, které se ustálilo na jednoduchém principu. Eisenhower CVN -69 je v pořadí šedesátou devátou letadlovou lodí USA. CV – označuje název letadlová loď (Carrier Vessel) a N – znamená, že má atomový pohon (Nuclear). Proto podle čísla na věžích a v přední části startovací plochy je možné loď velmi snadno identifikovat.
Letadlové lodi nikdy neplují po moři samy. Bývají velitelskou lodí válečné flotily, která zahrnuje řadu dalších plavidel s různými úkoly. Válečná flotila letadlové lodi (CVBG - Carrier Vessel Battle Group) je samostatná úderná bojová jednotka operující v mezinárodních vodách po celém světě. Bývá, vedle letadlové lodi, tvořena dvěma křižníky vybavenými řízenými střelami, protileteckým torpédoborcem, torpédoborcem a válečnou fregatou pro boj s ponorkami, dvěma útočnými ponorkami a doprovodnými logistickými plavidly jako je tanker, nebo zásobovací loď.
Hlavní údernou silou současných letadlových lodí jsou bitevníky FA-18 E/F SuperHornet, stíhačky FA-18 C/D Hornet a průzkumný a bojový letoun F-14 Tomcat. Radarovou kontrolu nad bojovým prostorem zajišťují průzkumné letouny E-2C Hawkeye se svým typickým radarovým talířem nad trupem. K rušení nepřátelských radarů slouží EA-6B Prowler. Proti ponorkám jsou nasazovány letouny S-3 Viking. K přepravě zásob se používají vrtulníky SH-60 Seahawk. Letadla jsou běžně uložena v hangárech na spodních palubách a na runway se vyvážejí až těsně před startem.
Paluba letadlových lodí má tři části. Hlavní a největší část zabírá přistávací plocha vedená od zádě lodi šikmo dopředu. Vedle ní je odstavná plocha, kde se letouny řadí ke startu a v přední třetině paluby je situována startovací plocha s katapulty.
Katapulty jsou umístěny v přední části runwaye. Jsou to tažná zařízení, která se připojí k noze předního kola letounu a v okamžiku startu jej rychle táhnou vpřed. Zároveň se za letounem vztyčí výklopná stěna. Proud výfukových plynů mířících do stěny a síla tažného zařízení letoun doslova katapultují z paluby. Letouny tak mohou zrychlovat z 0 na 305 km/h za dvě sekundy. Tímto způsobem je možné vysílat do vzduchu jeden letoun každých 37 sekund ve dne a v noci každou jednu minutu.
Letouny operující z letadlové lodi mají v zadní části hák a ten se při přistávání zachytí za jeden ze čtyř brzdicích kabelů natažených v zadní části přistávací plochy napříč palubou. Kabel letoun zbrzdí na necelých sto metrech z přistávací rychlosti 280 km/h na nulu, aniž by záleželo na jeho velikosti či váze.
Obsluha letadlové lodi se na rozdíl od jiných bojových útvarů neobléká jen do jednotné khaki uniformy, ale typická je svými různobarevnými skupinkami. Na ohromné palubě letadlové lodi je pak zřejmé, ke kterému útvaru pracovník patří a jaké plní úkoly. Fialové oblečení má například tankovací četa, modrou mají spojaři, posunovači a obsluha výtahů, zelená barva patří obsluze katapultů, záchytného zařízení a naváděcímu personálu helikoptér. Do žluté se oblékají muži, kteří vydávají letounům povely ke startu. Červení pracují s výbušninami, zavěšují výzbroj pod křídla a udržují sklad zbraní. Hnědou barvu nosí piloti a bílou velitelé signalizace, obsluha kyslíkových bomb nebo zdravotníci.
Letadlovou loď USS Dwight D. Eisenhower CVN-69, kotvící v přístavním městě Norfolk, navštívil v září 2009 v rámci své cesty po USA a jednání v sídle Spojeneckého velitelství NATO pro transformaci místopředseda vlády a ministr obrany Martin Barták. Po lodi ho provedl kapitán a velící důstojník Dee L. Mewbourne.