Na proměnu bezpečnostních hrozeb umíme reagovat, říká náměstek ministra obrany Jakub Landovský

Autor: redakce

V rozhovoru s náměstkem ministra obrany pro řízení Sekce obranné politiky a strategie Jakubem Landovským se dozvíte, jak na měnící se bezpečnostní situaci ve světě resort obrany reaguje, že na obranu by všichni měli přispívat spravedlivým dílem i jaká by byla úloha resortu v případě krize.

Již více než tři roky stojíte včele Sekce obranné politiky a strategie, která významným způsobem ovlivňuje podobu naší armády. Stane se člověk za tu dobu odborníkem na obrannou politiku?

Kdybych si po třech letech neuměl udělat na věci jasný názor, asi bych tu pracovat neměl. Dnes děláme rozhodnutí pro obranu našeho státu. Samozřejmě věřím, že jsou naše rozhodnutí správná. Pochopitelně je nedělám sám, mým partnerem je vtomto směru hlavně Generální štáb a moji kolegové. Jestli jsou však skutečně správná, se dozvíme vrámci realizace, tedy při vážném ohrožení České republiky. Doufám, že tato situace nenastane, ale samozřejmě ji nemůžeme vyloučit. Navíc, výsledky práce Ministerstva obrany často schvaluje vláda České republiky a v případě misí i Parlament ČR.

Je výhodou vaší pozice, že se dostanete do bezprostředního kontaktu s armádou a Generálním štábem a že máte možnost tyto složky poměrně podrobně poznat?

Určitě je to výhoda. S Generálním štábem spolupracujeme, navzájem se respektujeme a informujeme se o aktivitách, které děláme. Výhodou resortu obrany je, že se můžu opřít o opravdu kvalitní lidi, a to jak na civilní, tak i na vojenské části. Pro SOPS je velkou výhodou, že v ní pracují i lidé, kteří prošli službou v armádě a teprve poté přešli do civilní části. Takže výborně znají oba světy.

Bezpečnostní situace ve světě se v posledních letech velmi dynamicky proměňuje. Je vůbec vaše sekce schopna na všechny tyto změny pružně reagovat?

Ano.

Máte možnost takříkajíc bubnovat na poplach a opakovaně upozorňovat vládu na možná rizika…

To máte pravdu. Bití na poplach na úrovni vlády pomáhá resortu obhájit resortní výdaje, které nám pomáhají v NATO obhájit Českou republiku jako spolehlivého člena Aliance. Společně s Generálním štábem a Sekcí ekonomickou se staráme o to, aby do resortu plynuly peníze. Což se v posledních letech dařilo, ale nestačí to. Jsme si plně vědomi toho, že obrana v rámci Severoatlantické aliance něco stojí. Náklady by přitom měly být distribuovány rovnoměrně a jedinou spravedlivou formulí, na které se všichni shodli, jsou dvě procenta z HDP do rozpočtu na obranu. Z těchto peněz se pak dvacet procent musí investovat do nové výzbroje.

Teoreticky se na tom všichni shodují, praxe je ale přece jen trochu odlišná…

Oni se na tom shodují i vpraxi. Hlavně jsem zvědav jak ti, kteří to nenaplňují, obstojí před Donaldem Trumpem. Ona je to velmi ošemetná situace, když někomu dlužíte peníze. Na obranu by přece všichni měli přispívat spravedlivým dílem. Tvrzení, že svět přeci není jenom o penězích, se tomu, komu dlužíte, těžko poslouchá. Spojené státy jsou největší ekonomikou světa s největším růstem a dávají na obranu daleko více než všichni ostatní spojenci dohromady.