Na slavnostním koncertu Ústřední hudby AČR se aplaudovalo ve stoje

Autor: Pavel Lang

Ve čtvrtek 8. listopadu se uskutečnil ve Smetanově síni pražského Obecního domu slavnostní koncert Ústřední hudby Armády České republiky a jejích hostů u příležitosti Dne válečných veteránů.

Koncertu se zúčastnili vrcholní činitelé resortu v čele s ministrem obrany Alexandrem Vondrou a náčelníkem Generálního štábu AČR generálporučíkem Petrem Pavlem, jakožto i představitelé politické reprezentace a státní správy.

Po státní hymně se ujal slova ministr obrany. „Den válečných veteránů se neohlíží jen do vzdálené minulosti. Veteránem není pouze ten, kdo prokázal svoji odvahu a statečnost v dávných válkách, ale také ten, který právě dnes, v tuto hodinu a tuto minutu svědomitě plní úkoly své služby, ať už jej povinnost postavila kamkoliv. Ti, kteří jsou dnes v Armádě České republiky zosobněním dokonalosti vojenského profesionála, naši novodobí veteráni, mají ve svých předchůdcích své slavné a následováníhodné vzory,“ řekl Alexandr Vondra a dodal, že bez úcty k dějinám, bez hlubokého poznání našich národních a bojových tradic, bez respektu a opravdové pokory k činům těch, kteří šli před námi, bychom v dnešním neklidném a na události bohatém světě neobstáli. „Vojákům-veteránům, lidem, pro něž služba vlasti vždy byla a zůstala nezpochybnitelným osobním krédem, jsme navždy povinováni svou úctou a svým uznáním,“ konstatoval.

Do repertoáru Ústřední hudby Armády ČR, dirigované podplukovníkem Jaroslavem Šípem, bylo zařazeno sedmnáct skladeb. Na úvod zazněl vojenský pochod od Víta Nejedlého Vítězství bude naše a poté s doprovodem Ústřední hudby AČR postupně vystoupili sólisté - zpěváci Lucie Silkenová, Radka Fišarová, Aleš Briscein, Jurij Kruglov a houslista Pavel Šporcl. Dalším velkým zážitkem bylo sólo na pikolu v podání nadporučíka Jana Novotného a zpěv Kühnova pěveckého sboru a sboru Canti di Praga. Nadchla také společná produkce vojenské hudby a dudáckého souboru The Pipes and Drums. Pomyslnou třešničkou na dortu byla Vejvodova Škoda lásky, kdy už přeplněná Smetanova síň děkovala účinkujícím umělcům dlouhotrvajícím potleskem ve stoje.