Na statečné bojovníky, kteří padli na Dukle, nesmíme zapomenout

Autor: Miroslav Šindelář

Na ty, kteří se zasloužili o vytouženou svobodu po dlouhých letech 2. světové války a prošli krvavým peklem karpatsko-dukelské operace v roce 1944, vzpomínali v pátek 3. října účastníci slavnostního setkání.

To se uskutečnilo v hlavním sále Ministerstva obrany ČR u příležitosti 70. výročí bojů o Duklu a zorganizovala jej Československá obec legionářská. Setkání přímých účastníků a pamětníků, kterého se zúčastnili, tak jako každoročně i žáci vojenské školy z Moravské Třebové, pozdravili náměstek ministra obrany Bohuslav Dvořák, ředitel Sekce plánování a rozvoje schopností MO generál Pavel Adam, náčelník Vojenské kanceláře prezidenta republiky generál Zdeněk Jakůbek, přidělenci obrany a jejich zástupci Slovenska, Ruska a Ukrajiny a další hosté.

„Bylo nám tehdy před sedmdesáti lety kolem dvaceti let, když jsme dobrovolně vstupovali do tvořící se československé jednotky. Karpatsko-dukelská operace začala nezapomenutelnou, více než dvouhodinovou, dělostřeleckou přípravou,“ zavzpomínal v úvodním slově přímý účastník bojů u Dukly plukovník Bedřich Opočenský. Uvedl, že vojáci šli tehdy do mnohdy nerovných bojů s vidinou, že bojují již na území své vlasti, a jejich statečnost tak nakonec slavila vítězství.

Brigádní generál Pavel Adam připomněl fakt, že vedení operace zkomplikovalo spontánní vypuknutí Slovenského národního povstání v závěru srpna 1944. Velení tehdy zvolilo nejkratší cestu na pomoc povstalcům, která vedla právě přes dobře organizovanou obranu protivníka v průsmyku na Dukle. „Obecně platí, že karpatsko-dukelská operace byla z časového hlediska zahájena ve vojensky nepříznivých podmínkách. Dukla se stala symbolem a dodnes živým důkazem, jak obrovských obětí bylo třeba pro obnovení naší státnosti,“ konstatoval generál Adam.

Velmi zajímavé bylo vystoupení místopředsedy Českého svazu bojovníků za svobodu plukovníka Pavla Vranského, který se podělil o osobní vzpomínky na dobu, ve které probíhalo bojové nasazení Čechoslováků v operaci na východní frontě.

„My na Západě jsme s netrpělivostí čekali na zprávy, které přicházely jen kusé a se zpožděním, o tom, jak si vedou naši spolubojovníci v těchto bojích. Mnozí z nás jim záviděli, že už se dostali přes hranici a že jen málo chybí, abychom byli doma v osvobozené zemi,“ vzpomínal s pohnutím v hlase druhoválečný veterán plukovník Pavel Vranský.

Slova historiků uvedl plukovník Aleš Knížek, ředitel Vojenského historického ústavu Praha, který zároveň vyjádřil obdiv a úctu těm, kteří prošli boji na Dukle. Poté historik Zdeněk Maršálek objasnil události, které se odehrávaly na evropském bojišti od léta roku 1944. Jeho kolega, Ivo Pejčoch, se ve výkladu zaměřil na vznik a roli obrněné jednotky v sestavě pozdějšího československého armádního sboru.