Na Žižkově bylo při Dni válečných veteránů živo

Autor: Andrej Halada

Již podruhé proběhl v Armádním muzeu Žižkov v Den válečných veteránů 11. listopadu speciální program. Účastnily se ho v dopoledních a poledních hodinách především děti a školní výpravy, odpoledne přicházeli i běžní návštěvníci.

Zvláštní program byl ke Dni válečných veteránů poprvé připraven v loňském roce, letos se na nově vzniklou tradici navázalo a akce opět přilákala četné návštěvníky.

Velký zájem vzbudily především vědomostní soutěže, kterých se účastnili prakticky všichni, kteří dorazili do Armádního muzea Žižkov v rámci školních výprav. Prostory muzea byly zaplněny, hrozen dětí se také tvořil u stolu s ručními palnými zbraněmi.

I přes chladné počasí se našlo dost těch, kteří svůj výtvarný um prokázali při kresbách na dlaždice, které pokrývají nádvoří muzea. Návštěvníkům nevadil studenější vítr při prohlídce těžké vojenské techniky, která stála před muzeem. Byl tu představen obrněný transportér Pandur a bojové vozidlo Land Rover Cowboy, u techniky stáli příslušníci 4. brigády rychlého nasazení. Přítomni byli i příslušníci Vojenské policie, rovněž se svými vozidly.

Všechny pak rozehřál i vojenský guláš, který byl servírován přímo z vojenské „brigádní“ kuchyně a na který se stálo v řadě hned vedle transportéru Pandur.

Malý doplněk k historii Dne válečných veteránů

O vzniku a historii Dne válečných veteránů jsme již informovali v článku „Celonárodní manifestace, nebo jen historický letopočet? Letmé nahlédnutí do labyrintu tradic 11. listopadu”, doplňme ještě zajímavou informaci historika VHÚ Tomáše Jakla, která se týká konání oslav v dobách socialistického Československa.

Jakl upozorňuje, že na zavedení tradice slavení 11. listopadu jako dne veteránů mělo své „zásluhy“ paradoxně i normalizační bezčasí. Britské velvyslanectví totiž každý rok tento den v 11. hodin pořádalo pietní akt na Čestném vojenském pohřebišti vojáků Commonwealthu na Olšanských hřbitovech v Praze. Tato událost byla v té době jedinou legální možností, kde se mohli veřejně shromažďovat českoslovenští veteráni z RAF a z pozemních jednotek na Západě. Byla to také jedna z mála příležitostí (snad jen kromě pohřbů spolubojovníků), kdy komunistický režim mlčky toleroval, že na veřejnosti vystupovali ve svých stejnokrojích z druhé světové války. Netřeba přitom snad dodávat, že tehdejší oficiální tisk, rozhlas i televize přecházely toto spontánně vzniklé setkávání naprostým mlčením.