Náčelník VP Pavel Kříž sází především na prevenci

Autor: Vladimír Marek, foto: Jan Kouba a autor

Vloni v červnu byl do funkce náčelníka Vojenské policie ustanoven plukovník Pavel Kříž. Po několika měsících ho požádala redakce resortního časopisu A report o rozhovor.

Kolem vašeho jmenování do funkce se vedla poměrně velká diskuze na té nejvyšší úrovni. To musela být pro vás asi lidsky poměrně složitá situace, jak se vám dařilo vyrovnávat s tímto tlakem?

Určitě to nebylo nic příjemného. Lidsky to bylo velice složité, a to i pro moje nejbližší okolí. Na druhou stranu mě to ale posílilo. Snažil jsem se z toho čerpat to pozitivní. Vzal jsem si z toho ponaučení, co se mohlo udělat lépe.

Jako právník jste pracoval v Německu u soudu a následně i v advokacii. V roce 2006 jste přijal nabídku stát se právním poradcem u Útvaru speciálních operací Vojenské policie. Co vás vedlo k takovéto poměrně razantní změně?

Právnickou fakultu jsem vystudoval v Čechách. Pak jsem byl v rámci programu Erasmus půl roku v Německu. Když jsem měl graduovat a získat magisterský titul, vyhrál jsem ještě stipendium Evropské unie, které mi umožnilo osm měsíců pracovat u německého soudu jako asistent jeho předsedy. Současně jsem tam zahájil doktorské studium práv. Později jsem nějaký čas strávil na Novém Zélandu. Po návratu jsem pracoval v mezinárodní advokátní kanceláři. Nějak mne to ale neoslovilo. Protože jsem byl celý život poloprofesionální sportovec, nabídku od Útvaru speciálních operací jsem přijal bez váhání. Kromě mé profese mne na tomto útvaru lákala i jeho určitá akčnost. Když jsem nastoupil k SOG (Special Operations Group), musel jsem ze všeho nejdříve dodělat práci za přecházející dva roky, funkce právního poradce tam totiž až do mého příchodu nebyla obsazena.

Znamená to, že vás tam čekala vysloveně jen právničina, anebo jste se mohl zapojovat i do výcviku tohoto útvaru?

Prioritně jsem dělal právničinu, pokud ale zbyl čas, šel jsem s kolegy i na výcvik. Ono je lepší, než dávat právní rady od stolu, vždy ty situace posuzovat na základě reálného poznání. Něco podobného bych přál zažít asi každému právníkovi. O to důležitější pro mne byla v letech 2011 až 2012 mise v afghánském Kábulu. Měl jsem zde možnost na vlastní oči vidět realitu, přesvědčit se, jak jednotky pracují. Viděl jsem úrazy, a jak se následně řeší. Jak se řeší škody či přestupky obyčejných vojáků. Bylo také dobře, že jsem vyjel mimo Vojenskou policii. Měl jsem totiž možnost trochu si osahat armádu. Jsem přesvědčen, že spojení reality s kancelářskou prací je naprosto nezbytné. Tedy alespoň pro mne.

V roce 2007 jste absolvoval kurz pro právní službu v americké armádě ve Virginii. Americký vojenský právní systém je jednoznačně oddělen od toho civilního. Jaký je váš názor?

Voják ve Spojených státech má prostě větší kredit než průměrný občan a jsou na něj kladeny vyšší požadavky, jak co se týče fyzické stránky, tak ale i morálních vlastností. A právě v tomto smyslu mně ta přísnější pravidla pro armádu připadají naprosto přirozená. Moc bych si něco podobného přál i v případě českých ozbrojených sil.

Hlavním úkolem Vojenské policie je obecně policejní ochrana ozbrojených sil, Ministerstva obrany, dále ochrana objektů a materiálu MO. Vojenskou policii proto chápu jako službu resp. podporu ozbrojeným silám. Pouze necelých deset procent počtů VP tvoří kriminální služba, jejímž posláním je předcházet trestným činům a případné činy objasňovat pod dohledem příslušného státního zástupce. Právě na prevenci závadového jednání se chci soustředit v maximální možné míře, neboť trestní řízení a případná represe je až posledním řešením. Pokud ale chceme být takovouto složkou, měli bychom být lepší, než zbytek ozbrojených sil. A teď to nemyslím nijak pejorativně. Nechci se absolutně povyšovat nad ozbrojené síly. Pokud ale mám něco kontrolovat, musím být ten, který je nejlepší. Začíná to obyčejnou ustrojeností a vojenským vystupováním. Mám sice poněkud civilnější background, přesto ale na tyto záležitosti velice dbám. Začínám samozřejmě sám od sebe. Teprve potom může někoho kontrolovat, případně po někom něco vyžadovat.

Při vašem nástupu do funkce vám někteří lidé vyčítali, že jste v minulosti nikdy neřídil velkou organizaci, jak jste se dokázal vypořádat s touto záležitostí, člověk by se asi v takovém případě měl opřít o kvalitní tým spolupracovníků?

To je skutečně naprostý základ. V minulosti jsem řídil právní službu. Samozřejmě, že bez velitelů teritoriálních velitelství a bez nejužšího managementu, který mám kolem sebe, by to nebylo možné. Měl jsem štěstí a mohl si vybrat své nejbližší spolupracovníky, kterými jsou můj zástupce plukovník Chovančík a náčelník štábu plukovník Švandrlík. Jsou starší než já a tak trochu brzdí tu moji dravost a naopak práci obohacují o tak cenné zkušenosti. Osobně jsem velmi orientován na výsledek, což ve zkratce znamená, že u mě neobstojí argument, že něco nejde, nebo že se to tak dělalo vždy, a proto v tom budeme pokračovat, i přesto že to není ideální. Jak říkám svým kolegům: „Nespěchám na to, s řešením přijďte až zítra.“ Každý problém má minimálně dvě řešení a nemožné trvá jen o trochu déle.

U nás na rozdíl například od Slovenska byla armáda po listopadu 1989 plně podřízena civilnímu právu. Někteří jedinci ale tvrdí, že zrušení například vojenské prokuratury nebyl úplně šťastný krok. Máte podobný názor?

V této oblasti došlo k určitým změnám a nyní není již cesty zpět. A to především z finančních důvodů. Trestných činů v ozbrojených silách je opravdu minimum, a tak by znovuzavedení vojenského soudnictví nebylo ani efektivní. Můj soukromý názor je, že by bylo naprosto ideální, abychom měli například v Praze pár specializovaných státních zástupců a soudců. Ti by se dlouhodobě problematikou ozbrojených sil zabývali. Měli by tedy nejen zkušenosti, ale znali by i prostředí. Díky tomu by byli schopni lépe chápat situaci, vyhodnocovat ji, a tím i lépe aplikovat platné právo. To by bylo naprosto ideální. Mohli bychom takové soudce, či státní zástupce vzít i například do Afghánistánu, aby se na vlastní oči přesvědčili, v jakém prostředí a za jakých podmínek jsou ozbrojené síly nasazeny.

V minulosti trestné činy vojáků v zahraničních misích vyšetřovali civilní kriminalisté. Bylo to pro ně asi hodně složité, museli odletět někam daleko do naprosto neznámého prostředí, složitě se tam orientovat. Nový zákon o Vojenské policii toto změnil, nyní tuto záležitost zajišťují její příslušníci. Jste s tímto řešením spokojeni?

Určitě. Vojenská policie odjíždí do zahraničních operací vždy s ozbrojenými silami. Její součástí je přitom i orgán, který má podle trestního řádu oprávnění vyšetřovat. Nemusí tedy již vyjíždět vyšetřovat Policie České republiky (PČR). To je zásadní rozdíl oproti situaci, pokud je trestný čin spáchán na území České republiky. U nás doma tzv. jen prověřujeme, tedy zahajujeme úkony trestního řízení, ale nejsme oprávněni zahájit samotné trestní stíhání a celý případ předáváme PČR. V současné době je v Poslanecké sněmovně novela trestního řádu, která by měla tuto situaci řešit. Nyní čekáme na druhé čtení, účinnost tohoto zákona by měla být od dubna příštího roku. Tato novela řeší dvě oblasti. Předně by Vojenská policie vedla trestní řízení až do fáze předání spisu státnímu zástupci, spis bychom tedy již nepředávali PČR, ale přímo státnímu zástupci, a to s návrhem na podání obžaloby. Z mého pohledu tato změna zvýší efektivitu trestního řízení. Nechci v žádném případě shazovat kvalitu vyšetřovatelů PČR, ale oni nyní musí ten případ, poté, co ho vypracujeme, znova studovat. Navíc neznají tak dobře prostředí jako vojenští policisté. Takto to bude mnohem efektivnější, policejní orgány s tím nebudou muset strávit tolik času.

Další změna, kterou přinese tato novela, se týká toho, že pravomoci Vojenské policie se rozšíří na státní podniky a jiné příspěvkové organizace, jejichž zřizovatelem je Ministerstvo obrany. Jedná se například o Volarezu, vojenské opravárenské podniky, ÚVN atd. Do těchto státních podniků či příspěvkových organizací vkládá Ministerstvo obrany svůj majetek, ale na základě zákona o státním podniku mají tyto organizace vlastní právní subjektivitu, a tudíž podle současného trestního řádu na ně Vojenská policie nedosáhne.

Tyto změny si nejspíš vyžádají větší počet vyšetřovatelů Vojenské policie, počítáte pro příští rok s nějakým navýšením?

Navýšení tabulkových počtů bude v tomto případě jen minimální, a to o devět lidí. Ti se budou specializovat právě na hospodářskou a ekonomickou kriminalitu, případně na složitější kauzy. Pro tyto účely vznikne speciální odbor. Domnívám se, že je potřeba začít vždy u sebe. A tak jsme ze všeho nejdříve udělali mírnou reorganizaci a využili určité vnitřní rezervy. Jde nám o to, abychom upřednostnili výkonné prvky a maximálně snížili administrativu.

Není trochu vaším handicapem to, že někteří příslušníci armády si myslí, že když jste součástí resortu, budete přece jen trochu shovívavější než republiková kriminálka, kterou neznají a nemají na ni žádné vazby?

Nemyslím si, že by to bylo nevýhodou. Dozor nad trestním řízením má od počátku, tedy od zahájení úkonů trestního řízení, státní zástupce. Pokud bych měl jakoukoliv pochybnost o práci svých podřízených, okamžitě bych požádal o důraznější dohled státního zástupce. Stejný metr ostatně uplatňujeme i v případě prohřešků příslušníků Vojenské policie. K tomuto účelu máme Inspekci Vojenské policie, případně to může řešit jiný policejní orgán, včetně Generální inspekce bezpečnostních sborů. Protože ani v nejmenším nechci něco zakrývat, tak z důvodu transparentnosti se přikláním k tomu, aby případné sporné nebo závažné pochybení příslušníků VP prověřoval policejní orgán stojící mimo Vojenskou policii.

Inspekce Vojenské policie vznikla na základě nového zákona o VP v roce 2013, nebylo to zbytečné, když máme k dispozici resortní inspekci?

Určitě ne, resortní inspekce nemá právo vyšetřovat trestné činy. Ve své organizační struktuře nemá totiž policejní orgány.

Jedna z oblastí, na kterou se chcete orientovat, je prevence. S čím dalším, novým můžete v tomto směru přijít?

Především si myslím, že prevence může být důraznější. Můžeme tedy více vyhledávat trestnou činnost. Můžeme jí předcházet tím, že budeme více osvětlovat to, co se dříve stalo. Říkáme, proč k tomu docházelo, na co si mají dát velitelé pozor. Vojenskou policii chápu jako pomocnou ruku velitele. On přece nechce, aby měl u útvaru trestnou činnost. Když velitel ví, co se stalo jeho kolegovi u jiného útvaru, dokáže si snadněji tyto záležitosti pohlídat. Takovýmto způsobem se tomu snažíme předcházet. Snažíme se dělat co nejvíce prevence, trestní právo je až poslední řešení.

Hovoříte i o intenzivnějším potírání trestné činnosti v resortu, jakým způsobem hodláte v tomto případě postupovat?

Podle mého názoru je prostor pro to, abychom zvýšili erudici vojenských policistů. Měli bychom také více a efektivněji spolupracovat s jinými orgány. Ať již uvnitř resortu, jako je Inspekce MO či Inspektorát NGŠ, ale i vně resortu. Tedy se státním zastupitelstvím, kriminální službou PČR, UOOZ, Útvarem pro odhalování korupce a finanční kriminality atd. V případě těch větších kauz, které mají přesah do civilní sféry, máme již nyní společné týmy. Bylo by chybou si zastírat, že tyto mimoresortní složky mají jiné a například při potírání hospodářské kriminality bohatší zkušenosti. Proč se tedy od nich neučit. Oni na druhou stranu mohou využít naše znalosti armádního prostředí. Podle mého názoru právě tudy vede cesta. Tyto záležitosti jsem probíral i s náměstky nejvyššího státního zástupce a práci ve společných týmech velmi kvitovali. Svoji roli v tomto směru mohou sehrát i nejrůznější kurzy, a to i v zahraničí. Jejich absolventi často mají možnost získat pohled jiného právního systému, případně jiných metod a postupů.

Zmínil jste i posílení misí Vojenské policie, znamená to, že byste se chtěli vrátit do let 2003 až 2006, kdy jste v Iráku stavěli vlastní kontingenty?

Nedomnívám se, že by něco podobného bylo v našich silách. Když se řekne, že Vojenská policie má tisíc sto příslušníků, vypadá to, že je to poměrně hodně. Více než padesát procent z nich je ale vázáno na stálé směny. Tito lidé jsou pro nás nedostupní. Kromě toho je řada dalších našich příslušníků v misích, na zahraničních pracovištích. Mimochodem zajišťujeme i ochranu předsedy Vojenského výboru NATO generála Petra Pavla, což je pro nás velice prestižní záležitost. Dále máme odbor kriminální služby. Zbývá nám tak dvacet procent personálu. Chceme tedy jít jiným směrem. Donedávna jsme měli dva vojenské policisty v zahraniční misi. To je podle mého názoru málo. Jsem přesvědčen, že jen těžko můžeme někde jinde získat takové zkušenosti, jako například v Afghánistánu či Mali. Navíc vyslání do zahraniční mise je i určitá motivace. Pokud chceme, aby lidé dělali pořádně, musíme zatraktivnit službu. Těm, co dělají nejvíce, dát něco navíc. Nesouhlasím s rovnostářským hodnocením a odměňováním. Tím, že nejlepší jednotlivce oceníme, motivujeme totiž ty ne tak dobré, aby pracovali na svém zlepšení. Teď je začátek prosince a my máme v Afghánistánu osm vojenských policistů. V lednu příštího roku by měli přibýt další dva. V červenci 2016 jich bude již čtrnáct a v roce 2017 bychom se chtěli dostat na číslo dvaceti vojenských policistů nasazených v Afghánistánu. Za jediný rok by se tedy v zahraničních misích protočilo čtyřicet vojenských policistů, a to je maximum, co si můžeme dovolit.

Chcete více diferencovat při hodnoceních a odměňováních jednotlivců, máte k tomu dostatečné nástroje?

Máme k dispozici výkonnostní příplatek ve výši 1,5 procenta tarifního platu. Ten může být na základě služebního hodnocení přiznán či nikoliv. Kromě toho ještě existuje možnost udělení mimořádné odměny. Jako velitel jsem pro to, abych mohl co nejvíce diferencovat a odměnit ty, kteří mají lepší výsledky. Pro tento účel bych si dokázal představit poměrně velkou disponibilní složku platu, která by byla přidělována na základě toho, jak dotyčný pracuje. Samozřejmě existuje názor, že každé hodnocení je subjektivní a může být zneužito. Na druhou stranu jsem příznivcem toho, abychom dali lidem odpovědnost. Pokud ji budou zneužívat, nemají ve svých funkcích co dělat. Když by bylo možné mít čtvrtletní odměny, abychom mohli ukázat lidem, že se vyplatí pracovat lépe, určitě bych to přivítal.

Vojenská policie připravuje pro příští rok navýšení počtů, jaký k tomu máte důvod?

Příští rok nám přibude celkově padesát devět lidí. Za spolupráci a podporu v této věci bych velmi rád poděkoval především náčelníkovi Generálního štábu a státnímu tajemníkovi. Jak jsem již zmínil, z tohoto počtu zařadíme devět lidí do odboru kriminální služby a zbytek použijeme tak, abychom se vyrovnali s následky novely zákona o vojácích z povolání. Vojenská policie byla v minulosti poměrně výrazně založená na proplácení přesčasů a na pohotovostech na pracovišti. Tyto dva instituty po přijetí novely zákona o vojácích z povolání již neexistují. Uvedu jednoduchý příklad: V minulosti vojenský policista pracoval dvanáct hodin a pak byl dvanáct hodin v pohotovosti, ať již na pracovišti či mimo něj. Prvních dvanáct hodin byl placen sto procenty a tyto odpracované hodiny mu byly započítány do fondu pracovní doby. Dvanáct hodin v pohotovosti nebylo vojákovi proplaceno sto procenty, protože reálnou práci nevykonával, byl pouze připraven k výkonu služby, což znamenalo jeho omezení, a proto byl odměněn dle typu pohotovosti např. 15, 25, 50 nebo 100 % hodinové sazby. Nyní mu ale musíme v takovémto případě nejen zaplatit celých čtyřiadvacet hodin sto procenty, ale především mu tento čas jde do fondu pracovní doby a my mu musíme dát volno. Nemohou tedy jako dříve poslat tyto lidi na výcvik. Vojenský policista, který je dlouhodobě bez intenzivního výcviku, to je cesta do pekel.

Řekl jste, že nemálo lidí máte vázaných ve stálých službách. Není přece jen trochu přepych, když vojenští policisté hlídají muniční sklady či jiné objekty?

To je otázka. Vojenský policista je skutečně nepatrně dražší než voják z povolání. Hlavním úkolem Vojenské policie je ochrana ozbrojených sil. Ministerstva obrany, ale i majetku a objektů Ministerstva obrany. Je tedy na zvážení, zda si za současné bezpečnostní situace dovedeme představit, že bychom ochranu nejdůležitějších objektů, jako jsou Valy či muniční základny předali někomu jinému. To je skutečně otázka na vážnou diskuzi. My jsme se s tímto nelehkým úkolem nějak vyrovnali a udělali jsme všechno proto, abychom ho naplňovali co nejlépe.

Poslední dva roky máme možnost využívat i rotu aktivní zálohy. Do budoucna se počítá s poměrně výrazným navyšováním počtu záložáků, jak hodláte využít tuto možnost?

V současné době máme rotu aktivní zálohy naplněnou zhruba z padesáti procent. Tyto lidi skutečně operativně využíváme k policejní ochraně. Naposledy to bylo například při zabezpečení Dnů NATO v Ostravě. Profesionálního vojenského policistu tam doplňoval aktivní záložák. Právě tudy vede cesta. Máme nastavený tříletý cyklus vzdělávání a výcviku těchto lidí. Po uplynutí této doby by měli složit policejní zkoušky tak, jako každý vojenský policista. Pak by takovýto záložák byl plnohodnotným vojenským policistou. Našim cílem je, abychom měli naplněnou rotu aktivních záložáků, kteří, když bude potřeba, nám vypomohou. A to třeba i při povodních či jiných přírodních pohromách. Musíme ale nejdříve udělat maximum proto, aby rozdíl mezi profesionálním a záložním vojenským policistou byl co nejmenší.

A fakta

Plk. JUDr. Pavel Kříž, LL.M. absolvoval právnickou fakultu ZČU a univerzitu v německém Greifswaldu. V roce 2006 nastoupil k Vojenské policii a stal se právním poradcem velitele Útvaru speciálních operací. Krátce poté absolvoval kurz pro právní službu v americké armádě ve Virginii. V roce 2009 se stal náčelníkem právní služby Vojenské policie. O dva roky později se zúčastnil mise ISAF v afghánském Kábulu. K prvnímu červnu 2015 byl povýšen do hodnosti plukovníka. Ke stejnému datu byl ustanoven do funkce náčelníka Vojenské policie.

Pavel Kříž je ženatý, má dvě děti. Hovoří anglicky a německy. K jeho zálibám patří sport a cestování.