Náměstek ministra obrany Pavel Beran uctil památku padlých na Dukle

Autor: Vladimír Marek

Operaci československých vojsk v Dukelském průsmyku na východě Slovenska v říjnu 1944 spojenou s překročením hranic bývalého Československa si v pátek 5. října se stovkami účastníků pietních shromáždění na Dukle a ve slovenském Svidníku připomněla delegace Ministerstva obrany ČR v čele s náměstkem ministra a ředitelem sekce ekonomické MO Pavlem Beranem a ředitelem Agentury logistiky brigádním generálem Jaroslavem Trakalem.

Za slovenskou stranu se pietních aktů zúčastnili předseda vlády Peter Pellegrini a ministr obrany Peter Gajdoš. Na třech pietních místech, a to u Památníku československého armádního sboru na Dukle, ve Svidníku u sochy legendárního generála Ludvíka Svobody a u Památníku sovětských vojáků vzdali představitelé obou zemí, váleční veteráni, přímí účastníci této bitvy a další hosté čest a úctu položením smutečních květin a věnců těm, kteří zde padli při těžkých bojích před 74 lety.

O dukelské operaci pomalu přestáváme mluvit

„Stojíme v místech, kde před čtyřiasedmdesáti lety vyvrcholila jedna z největších pozemních bitev, které se za druhé světové války přímo účastnili naši vojáci. Mohl bych zde popisovat každý detail této bitvy, například krvavý boj o kótu 534, úskalí, kterým čelila Rudá armáda a československé jednotky tváří v tvář proti ozbrojeným nacistickým vojákům ukrytým v opevněných postaveních. Důležitější je ale zamyšlení nad tím, jaký je odkaz Dukly pro dnešek. Za minulého režimu byly boje Karpatsko-dukelské operace zneužívány pro ideologické účely. Nyní v důsledku nánosu komunistického režimu o tomto symbolu moc nemluvíme. Postupně jsme přešli k tomu, že na něj pomalu zapomínáme,“ konstatoval náměstek Beran.

Karpatsko-dukelská operace byla útočná operace sovětských a československých vojsk v jihovýchodním Polsku a na severovýchodním Slovensku na podzim roku 1944. Jejím úkolem bylo spojit povstalecké síly slovenského národního povstání se sovětskými armádami.

• Hlavní vojenský plán předpokládal, že dvě východoslovenské divize, držící asi 100 km frontu mezi německými jednotkami v oblastech severovýchodního Slovenska, otevřou Karpatské průsmyky a povstalecká armáda soustředěná na středním Slovensku bude toto území ve spolupráci s partyzánskými oddíly bránit až do příchodu Sovětské armády.
• Operace začala 8. září 1944 v 6.40 mohutnou raketovou, dělostřeleckou a minometnou přípravou.
• Hned následujícího dne 9. září v bojích v první linii u obcí Bóbrka, Wrocanka a Machnówka utrpěl těžké ztráty 1. československý armádní sbor. Československé velení se totiž mylně domnívalo, že postupuje územím obsazeným Rudou armádou, ve skutečnosti se ale dostalo v nebojové sestavě přímo do palebného prostoru německého dělostřelectva. Poté, co byli českoslovenští vojáci zasaženi dělostřeleckou a minometnou palbou, museli čelit výpadu německé pěchoty. Výsledkem byla ztráta 600 mužů.
• Základní vojenský cíl operace - spojit se v krátké době s povstalci - se nepodařilo splnit. Další boje nabyly vleklého charakteru a měly nečekaně těžký průběh. Pro československé vojáky jména: Machnówka, Wrocanka, kóta 534, Hyrowa hora znamenaly místa úporných bojů a velkých ztrát.