Nikdy jsem podpisu Charty 77 nelitovala. Přepisování samizdatu mě naučilo trpělivosti, řekla oceněná hrdinka 3. odboje Šiktancová

Autor: Petr Třešňák

Když jí ministryně obrany Jana Černochová v pondělí předávala osvědčení o účasti ve 3. odboji jako jedné z představitelek odboje a odporu proti komunismu, přemohlo Jaroslavu Šiktancovou dojetí. Herečka a divadelní režisérka si vzpomněla na rodiče, kteří umělkyni odmala učili, ať za každé situace říká svůj názor, a proto podepsala Chartu 77, kvůli níž byla v roce 1978 vyloučena z DAMU. Její protirežimní činnost spočívala v rozmnožování a distribuci samizdatových tiskovin. „Jsem šťastná, že jsem se dožila svobody a demokracie,“ pravila hrdinka po ocenění.

Hleděla na ministryni obrany Janu Černochovou a bedlivě naslouchala jejímu slavnostnímu proslovu, v němž zmínila, že všichni hrdinové 3. odboje jsou vzorem pro mladou generaci. I proto Jaroslava Šiktancová, rozená Odvárková, se studenty DAMU nepřestává hovořit o zrůdnosti minulého režimu a praktikách StB. Ta například věděla i takové detaily, že v rodině mají velkou černobílou televizi, na níž sledovali mistrovství světa v krasobruslení. „Vyšetřovatelé v mém okolí vždy našli někoho, kdo jim podával přesné zprávy,“ posteskla si žena, jejímž tchánem byl loni o Vánocích zesnulý básník Karel Šiktanc.

Od malička byla od rodičů vedena k určitému vzdoru proti nespravedlnosti a věcem, se kterými nesouhlasí. Hlavně od tatínka. A tím se řídila i při studiích, vymezovala se proti nepravostem, a tak v 5. ročníku DAMU podepsala Chartu 77. Po signifikaci se ale paradoxně žádné pochvaly v rodině nedočkala. „A přitom můj odpor pramenil z jejich výchovy. Oba si mysleli, že jsem si právě zkazila život, a když mě vyloučili z 5. ročníku na DAMU, těžce můj vyhazov nesli. Pro naše bylo totiž vzdělání z vysoké školy primární.“

Odvážný krok odsoudil milovaný strýc

Disidentka v té době ještě netušila, s jakým opovržením se bude muset vyrovnat u širšího příbuzenstva, které se jí ironicky ptalo, co odvážným podpisem dokázala. Poslouchala od nich průpovídky, že si hraje na falešnou hrdinku a ničím si nepomohla. Největší zlobu tehdy sklidila od strýce. „Nebylo mně vůbec příjemné, když milovaný strýc můj krok najednou odsoudil.“ I když jí z reakce blízkých bylo smutno, ani na chvíli svého rozhodnutí nezalitovala, byť stále častěji byla předvolávána na výslechy do Bartolomějské ulice. „Držel mě nad vodou vlastní vzdor a víra v to, že jsem konala správně. Byla jsem přesvědčena, že jsem se rozhodla dobře.“

Další ranou pro Jaroslavu Šiktancovou bylo, že ji opustili někteří kamarádi. „Přesto jsem nikdy podpisu Charty 77 nelitovala,“ uvedla. Jakmile se ale obklopila okruhem lidí jako byla herečka Vlasta Chramostová či výrazná tvář odporu proti komunismu Dana Němcová, jejichž děti ji donesly text Charty 77, zklidnila se. Už si nepřipadala odstrčená. V prostředí disentu se našla. „Nešlo jen o podporu významných osobností, ale velmi si vážím toho, že mě v době normalizace neopustily i moje kamarádky Barbora Tůmová či Adriana Krásová. Nikdy jim nezapomenu, že se ke mně tyto dámy neotočily zády,“ pochvalovala si rodačky z Prahy.

V těžké životní situaci si vytříbila přátele. Přibyl k nim i divadelní režisér a herec Miroslav Macháček, který Jaroslavu Šiktancovou nechal, aby se s ním podílela na zkoušení Hamleta či Našich furiantů, a to na půdě Národního divadla. „Když jsme si 8. května připomínali nedožité sté narozeniny pana Macháčka, tak jsem si uvědomila, jak důležitou roli po podpisu Charty 77 v mém životě sehrál. Přesvědčila jsem se, že i v normalizaci člověk potká dobrou duši.“

Na Albertově chyběla, předělávala elektřinu

K divadlu se ale pochopitelně naplno nemohla vrátit, a tak vystřídala řadu profesí. Pracovala mimo jiné i v Jedličkově ústavu. Právě zde na nočních směnách přepisovala Infoch, samizdatový časopis, který informoval o Chartě 77. Opisování samizdatových tiskovin pro ni nebylo vůbec jednoduché. Na psacím stroji zápasila s deseti kopiemi i s množstvím překlepů. Výsledek své práce pak ráno nosila Vlastě Chramostové. „Jsem pověstná překlepy a teď si představte, jak s tehdejší výbavou přepisování vypadalo. Chyby v originálu můžete zabělit, ale co uděláte s dalšími devíti stranami, které představovaly kopie? Naučila jsem se ale při opisování samizdatu trpělivosti a odpovědnosti.“

Chartistka paradoxně nevyrazila 17. listopadu 1989, kdy propukla Sametová revoluce, na Albertov. Tehdy měla dvouletého syna Davida a v bytě v pražské Křemencově ulici spolu s mužem předělávali elektřinu ze 120 na 220 voltů. „Ale pak jsem se do dalších revolučních dní aktivně zapojila.“ Po převratu dokončila svá studia na DAMU.

Jaroslava Šiktancová je stále velice aktivní, přednáší na DAMU, mimo jiné vede se studenty pražský divadelní soubor Body VoiceBand. „Velmi si vážím i užívám, že díky svobodě a demokracii, která má nezastupitelnou hodnotu, mohu konečně dělat profesi, jež mě baví.“