Nový HaV: Luftwaffe proti Slovákům, legionáři-vyzvědači i mohutné rakety v ČSSR

Autor: Andrej Halada

Třetí letošní číslo čtvrtletníku Historie a vojenství přináší neobyčejně širokou paletu článků. Některé studie jsou mimořádně objevné a přínosné.

Letecká tematika, vojenské zpravodajství, osudy vojáků i budov, ale také kdysi přísně utajované informace o nejničivějších zbraních, jaké kdy lidstvo vynalezlo. To vše najde čtenář na více než 150 stranách letošního třetího čísla časopisu Historie a vojenství, které vydává Vojenský historický ústav Praha a které v těchto dnech vychází.

Hned v prvním materiálu nazvaném „Asymetrická letecká válka: nasazení Luftwaffe proti povstaleckému Slovensku (srpen-říjen 1944)“ nalezne čtenář zcela nové informace. Jiří Rajlich z VHÚ zde uvádí na pravou míru desítky let přežívající tvrzení, že proti letadlům povstalců stála v době Slovenského národního povstání mnohonásobná německá přesila. Rajlich tuto skutečnost staví do reálného světla - vycházel totiž při psaní z původních německých materiálů, které se v současnosti nacházejí v USA.

Z druhoválečné minulosti do současné doby přenáší čtenáře studie Jana Eichlera s naléhavě znějícím názvem „Je možné vyhnout se válkám?“ Autor se v ní věnuje úloze válek v historii lidstva a soustřeďuje se na některé teorie týkající se cykličnosti válečných konfliktů. Důležitou částí textu jsou i konkrétní příklady z 20. století a především klíčové tendence po roce 1990. Autorův závěr nevyznívá příliš optimisticky: „Válka jako způsob prosazování cílů států či sociálních skupin se zdaleka ještě nepřežila.“ Autor dále uvádí, že jen za dvacetiletí od konce studené války proběhlo na 120 válek, při nichž zahynuly nejméně 4 miliony lidí a dalších 40 milionů bylo vyhnáno ze svých domovů.

O počátcích jedné z důležitých složek národní obrany vypovídá objevný text historika VHÚ Jindřicha Marka „Zpravodajská služba čs. legií v Rusku 1918-1920.“ Zatímco legionářské jednotky ve Francii a Itálii byly závislé na zpravodajských službách daných zemí, ruské legie byly nuceny vytvořit si vlastní službu. Zpravodajci působili navíc na velkém území od Volhy po Vladivostok, informace neshromažďovali jen o nepřátelských, tedy bolševických jednotkách, ale také o některých „spojencích“ (Kolčakovy jednotky, vojska atamana Semjonova atd.). Podávali také informace o neutrálních představitelích, kteří ovšem kooperovali s bolševiky.

Velice vděčné téma zpracovává materiál historika Jana Galandauera „Nenaplněné poslání legionářského panteonu na Vítkově“. Monumentální stavba někdejšího legionářského památníku na pražském vrchu Vítkov měla být slavnostně otevřena na podzim 1938, k 20. výročí republiky, ale vzhledem k tehdejším událostem se nic nekonalo. Galandauer popisuje dění v památníku právě od roku 1938 až do konce 40. let, kdy se komunisté dostali k moci a udělali z památníku vlastní mauzoleum. Galandauer zde kromě jiného uvádí i konkrétní jména těch odvážných Čechů, kteří po okupaci zachraňovali umělecké vybavení budovy před Němci.

„Českoslovenští instruktoři při výstavbě egyptského letectva a protivzdušné obrany“, to je název studie Milan Vyhlídala, ve které se vrací do 50. let 20. století, kdy lidově demokratické Československo vojensky podporovalo násirovský režim. Vedle materiální pomoci, kterou představovala i těžká výzbroj včetně stíhacích letounů, poskytovali Čechoslováci důležitou instruktorskou pomoc. Jednalo se nejen o činnost na území Egypta, ale také o školení na československých základnách.

Jedním z klíčových materiálů letošního třetího čísla čtvrtletníku Historie a vojenství je text Prokopa Tomka z VHÚ nazvaný „Raketové nosiče jaderných zbraní na území Československa“. O této téměř dvacetistránkové studii mimořádných kvalit jsme již informovali na sklonku loňského roku na webových stránkách Vojenského historického ústavu Praha (viz zde). Proto jen stručně konstatujme, že autor zachytil jednu z dosud faktograficky málo známých a přitom mediálně hojně frekventovaných kapitol československé vojenské historie. Tomek zde podal souhrn všech nejničivějších zbraní, které měla československá armáda k dispozici, věnuje se i otázce nukleárních hlavic a tomu, zda v ČSSR byly nebo ne. Text dokládají unikátní snímky, například i ze střeleb na sovětských střelnicích.

Historik Zdeněk Špitálník z VHÚ se v materiálu „Z Českomoravské vysočiny do skotských vřesovišť“ věnuje souboru stejnokrojů, odznaků, vyznamenání a písemností, které se ocitly ve sbírkách VHÚ. Ústav je získal darem od JUDr. Václava Málka, jehož otec, Václav Málek (1909-1987), byl společně s Josefem Gabčíkem jedním z prvních frekventantů kursu útočného boje ve Skotsku a absolventem parašutistického výcviku v Ringway za druhé světové války. Článek je doložen četným fotografickým souborem, včetně mnoha historických snímků z Velké Británie.

A na závěr stručný výčet některých kratších materiálů: Pavel Trnka se v textu „Středověký zlomek Starého zákona v Knihovně Vojenského historického ústavu“ zabývá unikátním artefaktem ze sbírek VHÚ, pocházejícím patrně z druhé poloviny 12. století. Restaurátor Pavel Moudrý se v dalším textu vrací k nedávnému restaurování mobilní plošiny na vykládání a nakládání materiálu do železničních vagónů. Jiný z materiálů se věnuje konzervaci motáků Josefa Mašína, které jsou ve sbírkách VHÚ a pocházejí z okamžiků těsně před popravou tohoto významného příslušníka čs. odboje. Motáky původně psané na toaletní papír v červnu 1942 se dostaly do VHÚ v roce 1990, v roce 2011 bylo rozhodnuto o jejich konzervaci vzhledem k pokračující degradaci papíru. Jiří Rajlich v textu „Stíhací Albatros opět ve vzduchu!“ popisuje první let repliky nejrozšířenějšího rakouského letadla první světové války, Albatrosu D.III, který se uskutečnil letos v dubnu v Mnichově. A v závěrečné části HaV 3/2012 najde čtenář i nekrolog jednoho z československých parašutistů z doby druhé světové války, Roberta Matuly (1919-2012).

• Výtisky časopisu Historie a Vojenství číslo 3/2012 v ceně 99 korun je možné koupit v běžných prodejních sítích, případně přímo ve Vojenském historickém ústavu Praha – v Armádním muzeu Žižkov.