Nový náčelník VP Jiří Roček: Důvěřovat lidem a věřit v jejich schopnosti se mi v práci vždy vyplatilo

Autor: Jana Deckerová

Profesní znalosti, zkušenosti a odbornost. To vše včetně manažerských velitelských schopností rozhodlo o jmenování plukovníka gšt. Jiřího Ročka novým náčelníkem Vojenské policie. Doposud zastával funkci zástupce náčelníka Vojenské policie, nepřichází tedy do neznámého prostředí, ale naopak chce pokračovat v nastaveném trendu s prioritou podpory ozbrojených sil, a to jak v rámci České republiky, tak v zahraničních operacích. Rozhovor najdete také v aktuálním čísle resortního časopisu A report.

Pane plukovníku, nenastupujete do rozjetého vlaku, ale spíš jste se v souvislosti s personálními událostmi ve vedení VP dostal do situace, kterou muselo vedení resortu obrany urychleně řešit. Po svém jmenování náčelníkem Vojenské policie a uvedení do funkce ministryní obrany Janou Černochovou jste přijal nejen tuto funkci, ale především odpovědnost za celou složku VP. Měl jste nějaký čas na rozmyšlenou a prozradíte, co rozhodlo o tom, že jste nabídku na tuto funkci přijal?

Předně musím říci, že nabídka paní ministryně mě mile překvapila, a popravdě řečeno moc času na rozhodnutí nebylo. Během několika málo minut mi proběhlo hlavou celých čtrnáct let u Vojenské policie, které jsem zde strávil, jak se lidově říká „jednou jsi nahoře a jednou jsi dole“. Vzhledem k nově rozběhnutým projektům, které jsme společně u VP za poslední rok rozjeli, bych v započaté práci rád pokračoval. A to byl zřejmě jeden z impulzů přijmout nabídku paní ministryně. Pozici náčelníka Vojenské policie jsem přijal s velkou pokorou, odpovědností a s odhodláním vrátit dobré jméno VP ve všech směrech.

Není mi totiž lhostejné, jak je Vojenská policie jako celek v současnosti hlavně mediálně vnímána. Přitom příslušníci VP odvádí kvalitní a profesionální práci, o čemž svědčí nejenom spousta děkovných dopisů, které dostáváme, ale dostává se nám i slov úcty a uznání při různých setkáních v rámci resortu obrany, od ostatních bezpečnostních sborů, ale i při akcích na veřejnosti. Proto některé mediální útoky považuji za neadekvátní a uměle vykonstruované. Na všechny příslušníky Vojenské policie jsem právem hrdý a jsem přesvědčen, že společně dosáhneme cílů, které jsme si jasně nastavili, a za to jim všem patří již teď velké poděkování.

Určitě je pro vás výhodou, že znáte nejen prostředí a jednotlivé schopnosti Vojenské policie, ale ve své předchozí vojenské kariéře jste poznal prostředí vojenských útvarů Armády ČR a také jste prošel velitelskou funkcí v zahraniční operaci. Pomohou vám tyto cenné zkušenosti ve vaší současné funkci?

U dělostřeleckých útvarů AČR jsem sloužil celkem 18 let a popravdě musím konstatovat, že na to velmi rád vzpomínám. Během této doby jsem si prošel pozicemi od velitele čety až po náčelníka štábu tehdejší 13. dělostřelecké brigády. Praktické zkušenosti, které jsem během této kariéry nasbíral, byly a jsou pro mě dodnes velmi cenné a užitečné. Když o tom tak přemýšlím a srovnávám to se 14 lety u VP, tak musím říct, že asi není úplně důležité, jakou má člověk odbornost, ta se dá při troše píle dostudovat, naučit, ale to nejdůležitější je lidský faktor. To znamená, jakou kolem sebe máte partu lidí, jak jim věříte, jak je motivujete, jak se o ně zajímáte, jak jim důvěřujete, jak s nimi jednáte, jaké jste schopen přijímat kompromisy, a mohl bych takto pokračovat dále. Jednoznačně tvrdím, že nejsložitější práce na světě je práce s lidmi. Každý je jiný, ale ke každému si člověk musí najít tu správnou cestu, aby do týmu zapadl. Někdy to je jednodušší, jindy složitější. Pokud to shrnu, tak musím říci, že za 32 let služby jsem měl asi opravdu štěstí na lidi kolem sebe a na mém postoji a přístupu k lidem, který jsem již výše zmínil, nebudu nic měnit. Jednoznačně z toho všeho plyne můj „týmový duch“ k plnění nebo dosažení jakéhokoliv úkolu či cíle, i když ne vždy to bylo, je a bude jednoduché.

Je potřeba tedy říci, že k této nové pozici mi pomohl tým lidí, kterým Vojenská policie bezesporu je. Věřím jim, mají moji plnou důvěru a určitě nehodlám na svých metodách a zvycích nic měnit.

Při svém jmenování jste zdůraznil, že chcete pokračovat v nastaveném trendu. Můžete nám přiblížit, co to znamená?

Se změnou bezpečnostního prostředí v souvislosti s konfliktem na Ukrajině se i Vojenská policie musela zaměřit na tuto novou situaci a reagovat na ni. Pro Vojenskou policii je to jednoznačná a prvořadá podpora ozbrojených sil České republiky jak na území ČR, tak i v zahraničí. Dále musí být připravena na řešení krizových situací, a to jak ve spolupráci s AČR, tak i v součinnosti s ostatními bezpečnostními sbory ČR.

Tento trend byl nastartován už za pana generála Murčeka, vyvíjel se i za odcházejícího náčelníka VP plukovníka Foltýna a já v tomto nastaveném módu budu i nadále usilovně pokračovat. Čeká nás tedy hodně společné práce právě v reakci na nové výzvy v naší novodobé historii, na nové bezpečnostní hrozby, technologický vývoj a neustále se měnící bezpečnostní situaci.

Co je vaší prioritou a jaké úkoly jsou nyní před vámi?

Jednoznačnou mojí prioritou je komplexní rozvoj a výstavba Vojenské policie s výhledem do roku 2035. Revize Koncepce výstavby VP do roku 2035 bude provedena do poloviny příštího roku a musí jednoznačně vycházet z požadavků v současnosti již prováděné revize Koncepce výstavby AČR. Důležité jsou však také úkoly spojené s aliančními závazky, které vyplývají z cílových schopností (CT 2017/2021), a na jejich dosažení v současné době Vojenská policie intenzivně pracuje.

V nejbližší době kromě standardních úkolů policejní ochrany a podpory, které Vojenská policie plní ve prospěch ozbrojených sil ČR včetně podpory v současných zahraničních operacích, připravuje VP jednotku pro nasazení v Kosovu. Tato jednotka bude plnit úkoly v koordinaci s italskými karabiniéry v sestavě vojenského specializovaného prvku (tzv. Military Specialised Unit – MSU).

Nesmím opomenout důležité podzimní cvičení Sharp Lynx 2023 na území České republiky v rámci projektu Multinational Military Police Batalion (MNMPBAT). Prapor je složen z příslušníků vojenských policií partnerských států NATO: České republiky, Slovenské republiky, Polska, Chorvatska a nově také Gruzie, která má od loňského roku statut partnera tohoto projektu. Toto cvičení bude o to zajímavější, že právě česká Vojenská policie má v letošním roce vedoucí roli v podobě velitele praporu.

Jak důležitý je pro vás váš nejbližší pracovní tým a prozradíte, co bylo vaším prvním krokem, který jste ve své funkci udělal?

Myslím si, že již v průběhu tohoto rozhovoru jsem jasně nastínil, jak důležitý je pro mě lidský faktor a týmová spolupráce. Jako velitel nebo manažer potřebujete mít kolem sebe tým lidí, na které se můžete spolehnout a kterým můžete naprosto důvěřovat. Vzájemná důvěra musí fungovat, a to oboustranně. Udělám všechno pro to, abych vrátil do řad Vojenské policie pohodu a klid a vytvořil podmínky pro ještě kvalitnější plnění již výše zmíněných úkolů.

Jaký byl můj první krok v nové funkci? Velmi dobrá otázka. Svolal jsem personální radu, která je složená z managementu Vojenské policie. Museli jsme vyřešit návrh na personální obsazení uvolněné pozice zástupce náčelníka VP a následně další posuny na důležitých postech napříč Vojenskou policií. Už zde se ukázalo, jak spolu dokážeme společně mluvit, nacházet kompromisy a dohodnout se, což pro mě osobně znamená, že jsme vykročili tím správným směrem.