O víkendu se konal tradiční airsoftový turnaj o putovní pohár ministra obrany

Autor: Miroslava Pašková

V lokalitě Železná Ruda se utkalo šest týmů v řadě disciplín. Extrémní airsoftový turnaj pro ně začal za deště v pátek 26. září večer a končil v parném nedělním odpoledni 28. září. Mokří, nevyspalí, vyčerpaní fyzicky i psychicky – to byly dojmy účastníků po třídenním zápolení.

Dva týmy tvořili studenti Vojenské střední školy v Moravské Třebové, zbylé byly civilní. Proti sobě i spolu pod vedením zkušených vojenských instruktorů předváděly týmy své dovednosti a současně měly možnost načerpat nové znalosti. Vezměme to ale po pořádku.

V pátek večer přivítal účastníky místostarosta Železné Rudy, aby jim osvětlil, proč bylo toto pohraniční město považováno za nejvíce opevněné místo Československa v době takzvané železné opony. To ještě týmy netušily, že o pár hodin později budou probuzeny ze spánku a vyslány na patrolu právě přes opevnění blízkého kopce Belvedér. V bunkrech z 50. a 60. let na ně navíc čekala série nástražných výbušných zařízení (pochopitelně imitovaných), povoleno bylo pohybovat se lesním terénem jen s červenými světly.

Následující den se týmy rozdělily do dvou skupin a na dalších disciplínách se střídaly. Dopoledne to znamenalo použití krátké i dlouhé zbraně na elektronické střelnici, zdolání překážkové dráhy postavené místním sborem dobrovolných hasičů, tamtéž také „souboj“ se psy na místním cvičišti. Hlavní disciplínou byl však boj v opuštěné horské chatě, takzvaný boj na blízkou vzdálenost.

Odpoledne se soutěžících ujali instruktoři vojenské první pomoci z protiletadlového raketového pluku ve Strakonicích, kteří je přiměli simulovat fyzickou zátěž, poté dotáhnout zraněného a správně mu nasadit škrtidlo a provést další úkony péče pod palbou. Už za body si pak týmy totéž zopakovaly v lese, na mušce skrytého odstřelovače, s použitím dýmovnice pro krytí ústupu. Dále stihly absolvovat přednášku o vojenském lezení v podání instruktora z blízkého praporu oprav v Klatovech, která byla zpestřena překonáním vodní překážky – blízkého potoka – po laně nataženém ve svahu mezi stromy. Po večeři pak ještě pokračovala instruktáž přežití v přírodě, zvláště v horách.

Pokud týmy čekaly, že i druhý večer budou záhy po ulehnutí vyhnány ze stanů na noční akci, nemýlily se, ovšem byly zaskočeny tím, že budíček se konal až po páté ráno. Autobus, kam všichni soutěžící nastoupili, je vysadil na neznámém místě a zadání znělo dostat se na vrch Pancíř a získat další instrukce – ty byly jednoduché, vrátit se zpět do kempu. Zatímco předešlou noc jeden tým zabloudil, tentokrát se všichni zorientovali správně. Ranní dotaz: „A to bude ještě nějaká disciplína?“ dával tušit, že se turnajovou zátěž podařilo dostat na maximum.

Následovala už „jen“ velká bitva, kdy vždy dvojice týmů bránila objekt ve svahu přilehlého kopce a čtveřice týmů se jej pokusila dobýt, až se v obraně vystřídali všichni. Tempo se zpomalovalo zejména úměrně puchýřům, přesto se i do této disciplíny zapojili všichni. Ostatně o konečném umístění rozhodovalo až poslední bodování. Druhé místo obsadily dva týmy shodným počtem 77 bodů – jednak vojáci z Moravské Třebové II a jednak civilní tým z nedalekého Nýrska. Třetí příčku obsadil rovněž civilní tým Angels Bravo se ziskem 70 bodů. Soutěži dominoval tým z Vojenské střední školy v Moravské Třebové I, a to se ziskem 90 bodů. Ten se také stal držitelem putovního poháru ministra obrany.

Uznání za nasazení a přístup k turnaji patří všem zúčastněným týmům, ale rovněž pořadatelům, kterým byl za Ministerstvo obrany ČR odbor komunikace a propagace, a také místním spolupracujícím organizacím a firmám, které zajistily perfektní ubytovací zázemí, stravování a provedení disciplín.