Obchod s československými letadly pokračoval i po Mnichovu

Autor: Andrej Halada

Druhé letošní číslo čtvrtletníku Historie a vojenství přináší i druhou, závěrečnou část studie o prodeji československých letadel republikánskému Španělsku v dobách tamní občanské války na konci třicátých let.

Autoři Jiří Rajlich a David Majtenyi se ve své studii „Export a využití československé letecké výzbroje v občanské válce ve Španělsku 1936-1939“ (HaV 2/2012) nejprve věnují osudům stíhačky Letov Š-231. Ta byla do československého letectva zařazena jen po dobu několika měsíců, aby bylo na počátku roku 1937 rozhodnuto o jejím odprodeji „do Estonska“ – pod takto krycím označením se stroje transportovaly na Pyrenejský poloostrov.

Dvouplošníky v počtu dvacítky kusů byly ve Španělsku nejprve znovu smontovány, docházelo ovšem k některým nehodám. Letovy ani nezasáhly ve větším počtu do vzdušných soubojů, ovšem jedno prvenství si připsaly – bohužel spíše smutné. Letov Š-321 pilotovaný teprve osmnáctiletým pilotem byl totiž v dubnu 1937 sestřelen letounem Messerschmitt Bf 109, přičemž šlo o vůbec první úspěch tehdy nové německé stíhačky. Letovy sloužily také k ochraně katalánského pobřeží. Jak ovšem píší autoři, není známo, že by kdy jejich piloti vybojovali nějaký sestřel.

Boje mezi republikány a povstalci skončily na jaře 1939, v té době byly také tři trofejní Letovy umístěny na letišti u Madridu. Ještě v březnu 1940 byl jeden z nich provozuschopný. Během druhé světové války však letadla rychle zastarala, chyběly také náhradní díly.

Do Španělska doputovaly i jiné stroje než ty ryze bojové. Byl to především pozoruhodný dopravní letoun Avia Av-51. Letoun byl dílem týmu okolo Ing. Dr. Roberta Nebesáře, který proslul svými futuristickými návrhy, ovšem výkony a letové vlastnosti jeho prototypů byly spíše zklamáním. Letoun Av-51 byl určen pro dvoučlennou posádku a šest cestujících, vyrobeny byly jen tři kusy. Ty se navíc nesetkaly u domácích pilotů s důvěrou. Proto vyvstala vpravdě nerudovská otázka: kam s nimi? A Španělsko se ukázalo jako možným místem prodeje…

Ačkoli se obecně traduje, že ze třech letounů dorazil do Španělska jediný, Rajlich s Majtenyim na základě studia španělských pramenů píší, že do země určení dorazily skutečně všechny tři stroje. Ty byly využívány jako transportní letadla pro poštu, ale i vojenský materiál, také pro zraněné vojáky. Při jednom letu za dramatických okolností vysadily všechny tři motory, přesto se pilotům podařilo přistát mezi hospodářskými staveními, silnicí, řekou a železnicí. Vzhledem k nedostatku náhradních dílů pak jedna z Avií začala sloužit jako servisní zdroj pro dvě zbylé.

Od značky Avia došel za Pyreneje ještě jeden stroj – dvouplošník Avia BH-33, který stojí mezi dvěma slavnějšími modely: Avií B-21 a především Avií B-534, která byla vůbec nejpočetnějším československým stíhacím letounem před druhou světovou válkou. BH-33 pocházela ještě z konce 20. let a tři stroje se také ocitly v Belgii. Jeden z nich pak Belgie prodala do Španělska. Republikáni potřebovali v roce 1936 po vypuknutí bojů alespoň nějaké stroje a kupovali tedy vše, co bylo po ruce. Od kohokoli, kdo byl ochoten překročit zbrojní embargo. Osudy stroje nakonec nejsou příliš známé, pravděpodobně se dostal do letecké školy, kde byl podle nepotvrzených zpráv brzy zničen na zemi.

Většina československých strojů, které španělská strana odebrala, nepatřila k moderním ani příliš výkonným. Republikáni však potřebovali solidní letadla – a tak se v roce 1938 vyjednavači obrátili na českou stranu se žádostí o dojednání dodávky třiceti kusů stíhačky Avia B-534. Obchod se nakonec neuskutečnil, autoři se domnívají, že důvody byly především politické. Situace se ovšem změnila po mnichovském diktátu, kdy se okleštěné Československo ocitlo ve zcela jiné vojenskopolitické situaci.

V říjnu 1938 byla vytvořena koncepce možného prodeje čs. letadel. Jednu skupinu letounů tvořily zastaralé stroje, kterých bylo vhodné zbavit se za každou, i velmi nízkou cenu (pokud o ně někdo vůbec projeví zájem). Do druhé skupiny pak patřila zhruba stovka Avií B-534; čs. letectvo jich mělo v provozu 396 a dalších 122 bylo ve výrobě. Dále bylo uvolněno 30 pozorovacích dvouplošníků Letov Š-328 (v provozu celkem 345 kusů) či 36 dvoumotorových těžkých bombardérů Bloch MB-200. Z inventářů mělo zmizet i 39 kusů zastaralých strojů Aero A-100.

Jestliže za některé stroje byla požadována nižší než výrobní cena, tak na Aviích B-534 rozhodně československá strana nechtěla prodělat. Za utržené peníze plánovalo ministerstvo obrany modernizovat letecký park, výnosy měly odpovídat výrobním nákladům na novou stíhačku Avia B-35. Ta byla již moderním dolnoplošníkem a byla ve stadiu prototypu. Španělská strana – krytá estonským pláštíkem – měla skutečně zájem odebrat čtyřicet Avií B-534 a další letadla, celkem v hodnotě přes 373 miliónů korun.

Španělé potřebovali letadla velmi rychle, ale tehdejší ministr zahraničí František Chvalkovský vydal nesouhlasné stanovisko. Ačkoli se věc dostala ještě do dalšího jednání, k obchodu nedošlo. Na počátku roku 1939 padla Barcelona, centrum republikánů, v březnu 1939 pak přestala existovat i tzv. druhá československá republika. A československé letouny padly do rukou okupantů…

Celý text Export a využití československé letecké výzbroje v občanské válce ve Španělsku 1936-1939 najdete i s početnou obrazovou dokumentací na stránkách 4-29 druhého letošního čísla (2/2012) čtvrtletníku Historie a vojenství, který vydává Vojenský historický ústava Praha. Výtisky v ceně 99 korun je možné koupit v běžných prodejních sítích, případně přímo ve Vojenském historickém ústavu Praha – v Armádním muzeu Žižkov v Praze 3.