Od Prahy do Chicaga

Autor: Martin Koller

Tak se jmenovalo setkání, které se konalo na CEVRO institutu v Praze u příležitosti znovuotevření Informačního centra o NATO, a to v prostorách vysoké školy CEVRO Institut na adrese Jungmannova 17. V praxi se však jednalo spíše o odbornou konferenci, jejíž panelisté a návštěvníci se zabývali minulostí a budoucností NATO. Hlavním řečníkem byl ministr obrany Alexandr Vondra.

Tříhodinové setkání umožňovalo seznámení se se zajímavými informacemi a názory, které se vždy a všude neslyší. Bohatý obsah lze prezentovat jen ve zkratkách. Setkání zahájil rektor vysoké školy CEVRO Institut Josef Šíma. Diskusi moderoval náměstek ministra zahraničních věcí Daniel Koštoval.

Ministr obrany v úvodu poděkoval Institutu CEVRO za poskytnutí prostor pro Informační centrum o NATO. Následně zhodnotil desetiletí mezi summity NATO v Praze a v Chicagu. V devadesátých letech minulého století se reprezentanti NATO zabývali vyplňováním étosu rozšiřování Aliance a tvorbou svobodné Evropy jako celku (prezident George Bush). Nepředstavitelné se stalo realitou, rozpadl se Sovětský svaz, a členy NATO se staly i pobaltské země. V té době vyvstávaly jako hlavní otázky rozšiřování Aliance spolupráce s těmi kdo jsou mimo ni, včetně Ruska a zasahování kdekoli ve světě. Teroristický útok v září 2001 znamenal obrovskou změnu světového bezpečnostního prostředí. Výsledkem je vývoj komplexního myšlení při vedení válek. V současnosti rozhoduje nejen vojenská síla. Ale rovněž rekonstrukce území a budování nového systému vlády. Příklady jsou Irák a Afghánistán. Posledním, avšak výrazně slabším projevem takového aktivního přístupu k řešení bezpečnostního problému je Libye. Arabské jaro vytvořilo problém očekávání politických výsledků v delším časovém odstupu. Podle ministra Vondry vzniká především v Evropě doslova bezpečnostní otupělost, protože chybí pocit aktuálního ohrožení. Výsledkem je neustálý pokles výdajů na obranu ve všech zemích Aliance, mnohdy až na polovinu. Současný stav je již na hranici udržení schopností efektivní obranyschopnosti. Dochází k oslabování jednotlivých armád NATO a tím i celku. Různé programy, například Smart Defence, které mají snížit náklady na akvizice nové výzbroje, se míjejí účinkem. Každý stát si hájí svůj průmysl a celý dobrý úmysl se stává zástěrkou a zdůvodněním k dalšímu omezování investic do armád. V rámci hodnocení pronesl ministr Vondra zajímavou myšlenku. Spojené státy jsou na tom z hlediska obranyschopnosti a jejího finančního zabezpečení lépe než Evropa, protože aktuálně nevynakládají horentní sumy na ekonomické programy zachraňování Eura. Přitom Evropa se musí zbavit všemožných výmluv a přijmout svůj díl odpovědnosti za obranu v rámci NATO.

Závěrem ministr obrany vysoce zhodnotil český podíl na zahraničních misích. Jeho přínosy jsou především respekt ze strany spojenců, ale zároveň získávání zkušeností vojáky všech hodností.

Vojenský a bezpečnostní odborník Andor Šándor ve svém vystoupení uvedl, že česká politická reprezentace většinou považuje naše přistoupení do NATO za konec aktivity, nikoli za jeho začátek. Proto se bezpečnostní politice věnuje v minimální míře. Stahování spojeneckých vojsk z Afghánistánu bude podle bývalého velitele armádní zpravodajské služby velký problém. Jedná se o transfer materiálu v desítkách miliard dolarů cestou po zemi v nevhodném terénu. Situace je horší než v Iráku, kde byla značná část materiálu zanechána domácí armádě a ostatní bylo možné nalodit. Je zcela nejasné, jaká bude v Afghánistánu situace po volbách roku 2014. Dokladem slábnoucí akceschopnosti NATO je v podstatě tichý zánik česko-slovenské brigády již v roce 2003.

Politolog Ivan Gabal se krátce zabýval otázkami energetické bezpečnosti, která má nadnárodní charakter. Dále také faktem, že česká společnost je doslova uspána konzumem a neuvědomuje si možnost vzniku bezpečnostních problémů a krizových situací. Přitom se oslabuje ochota české společnosti přispívat na bezpečnost mimo hranice vlastního státu. Evidentní je proto problém soudržnosti jak ve společnosti, tak mezi státy Aliance.

Karel Kovanda, bývalý velvyslanec ČR u NATO se zabýval otázkou předvídatelnosti bezpečnostních problémů. NATO má za sebou dvacet let operací mimo Evropu. Ze starých ohrožení zůstává aktuální především mezinárodní terorismus. Avšak aktuální jsou nové problémy, především kyberterorismus, pirátství a mezinárodní organizovaný zločin. Nepolevují problémy se zeměmi za hranicí NATO nebo aktuálních vojenských operací. Nejistá je otázka využití území Pákistánu k odsunu spojeneckých vojsk z Afghánistánu. Dlouhodobým problémem je malá vstřícnost Ruska z hlediska spolupráce při budování protiraketového systému. Pro mnohé evropské politiky jsou vztahy mezi Kyprem a Tureckem důležitější než vztahy mezi NATO a Ruskem.

Mimo uvedených hlavních panelistů zazněla ještě dvě obzvláště zajímavá vystoupení. Nastupující náčelník Generálního štábu AČR, generálporučík Petr Pavel konstatoval, že armáda je v podstatě služba, která naplňuje společenskou poptávku. V dlouhodobým mírem ukolébané společnosti je poptávka po uvedené službě minimální. To se odráží i na přístupu mnohých reprezentantů naší politiky k armádě a bezpečnosti. Chybí společenská debata i společná vůle k debatě a řešení otázek obrany v delším časovém horizontu než je volební období. Například v Dánsku existuje smlouva o obraně, kterou podepisují vedoucí parlamentních stran.

Bývalý ministr obrany Luboš Dobrovský se ve svém expresivním vystoupení zabýval otázkami předvídatelnosti. Přitom ani jeden z konfliktů v posledních dvaceti letech nebyl vůbec nebo plně předvídán. Nejsme schopni předvídat ani růst teritoriálního nacionalismu, který může vést i k rozpadu Evropské unie na konkurenční národní státy, které by mohly řešit spory i válkou. Politici a odborníci by měli jasně zformulovat potřebu obrany před nepředvídaným konfliktem. Není něco takového jednou z priorit budoucnosti společnosti a státu. Vzhledem k takzvané rozpočtové odpovědnosti jsou v naší republice již některé bezpečnostní systémy potlačeny ve své funkčnosti.

Oficiální slavnostní otevření nového informačního centra o NATO provedli předseda sdružení Jagello 2000 a ředitel informačního centra o NATO Zbyněk Pavlačík a ředitel Centra transatlantických vztahů CEVRO Jan Jireš. Zbyněk Pavlačík uvedl, že první období činnosti informačního centra splnilo základní potřebu z hlediska informování veřejnosti. V nové etapě se zaměří na rozšíření aktivit, především na středoškolskou mládež, protože ta bude v následující dekádě vládnout této zemi a ponese odpovědnost za její bezpečnost.