Od tragédie v Ploštině uplynulo 68 let

Autor: redakce www.army.cz

Jen několik týdnů před koncem druhé světové války byla nacisty vypálena pasekářská osada Ploština. V neděli 21. dubna si 68. výročí této tragické události připomněli představitelé státní správy, samosprávy, pamětníci i váleční veteráni. Za resort obrany věnec k památníku položil náměstek ministra obrany pro personalistiku Michael Hrbata.

V blízkosti Valašských Klobouk, mezi obcemi Vysoké Pole a Drnovice, se nachází místo zvané Ploština. Do roku 1945 zde stávala pasekářská osada, v níž žilo jen několik desítek lidí. Dne 19. dubna 1945 byla osada za přechovávání a podporu partyzánů vypálena německými okupanty a v plamenech našlo smrt čtyřiadvacet obyvatel. Po válce zde bylo pro pozůstalé postaveno několik nových domů, ale každodenní život se sem už nevrátil.

V 70. letech byla Ploština vyhlášena Národním kulturním památníkem. Dominantou celého místa je památník obětem 2. světové války a okupace, který byl vybudován v roce 1975. Upomínkou na samotnou ploštinskou tragédii je kaple se jmény zavražděných pasekářů.

Jejich památce se v neděli 21. dubna 2013 přijely poklonit desítky lidí, včetně představitelů státní správy, samosprávy, veteránských organizací a řady dalších, čestných hostů. Ministerstvo obrany zastupoval náměstek ministra obrany pro personalistiku Michael Hrbata.

„Každý památník je pečetidlem času a jako každé pečetidlo otiskuje do krajiny a do naší mysli jen to nejpodstatnější. Je to kamenné echo událostí, které navždy změnily duši Valašska,“ uvedl v projevu Michael Hrbata a pokračoval: „Dnešek je příležitostí k tomu, abychom se zamysleli nad tím, oč v neustálém běhu událostí přicházíme a co s námi zůstává. Úkolem pietních míst není rozdělovat, ale spojovat; být pevným orientačním bodem na dramatické cestě lidstva k pokroku a skutečnému humanismu. Osud mrtvých z Ploštiny se postupně dotýká dalších a dalších generací. Ale dávný zločin zůstává stále zločinem stejně jako hrdinství zůstane hrdinstvím. Jen ten, kdo chová úctu k minulosti, ctí přítomnost a věří budoucnosti.“

Na tragické události z dubna 1945 se vzpomínalo o také den dříve, 20. dubna 2013, v obci Prlov nedaleko Vsetína. Tři týdny před koncem druhé světové války a pár dní po vypálení osady Ploština byla 23. dubna 1945 německými vojsky vypálena rovněž obec Prlov. Patnáct lidí bylo zabito a zemřelo v plamenech, tři byli oběšeni.

Dvacátého třetího dubna 1945 ráno obklíčilo obec Prlov na šest set příslušníků vizovického jagdkomanda. Všichni nepřátelé říše měli za svoji pomoc partyzánům tvrdě zaplatit. Kde selhal přímý teror, měli pomoci nastrčení konfidenti a udavači. Z prlovských nezradil nikdo. Nekonečné výslechy, bití, mučení. Nakonec byla vybrána skupinka devatenácti mučedníků. Ostatní lidé byli vyhnáni do sousedního Pozděchova a tam internováni. Osm chalup bylo vypáleno do základů, patnáct obyvatel zabito a upáleno, tři oběšení, jeden, kterému se šťastnou náhodou podařilo uprchnout, byl později vypátrán ve vsetínské nemocnici a zastřelen. Majetek osadníků byl rozbit nebo vydrancován, skromná vesnická hospodářství zničena, zvířectvo pobito nebo odehnáno.

„Tragické události znějí ozvěnou minulosti, ale mají co říci i dnešku. Minulost totiž nelze chápat jen jako nostalgickou vzpomínku. Je zdrojem zkušenosti a historického poznání. Jeho platnost je nadčasová, neboť zločin na člověku nelze nikdy ani omluvit, ani zapomenout. Velká vina se v čase nerozplývá,“ poznamenal Michael Hrbata.

„Jsme tu proto, aby se něco podobného nemohlo už nikdy opakovat. Je to jeden z úkolů i závazků demokratického světa. Měli bychom vědět, že každé zlo si dobře pamatuje cestu, kterou kdysi přišlo. Historie nám nabízí pohled do zrcadla. Ale pokud to zrcadlo nebudeme udržovat čisté, bude se nám každým dnem více a více vzdalovat. Nevědomost o minulém by však nebyla žádným požehnáním – vždycky je to ztráta, která se jen velmi těžko nahrazuje; ztráta, která by mohla mít vážné důsledky. Naše ztráta. Neboť vytěsnit z paměti svět absolutního bezpráví, svět, který pohrdal lidským životem, by znamenalo riskovat možnost jeho návratu,“ řekl na závěr.