Odporem proti komunistickému režimu riskovali vše. Náměstek René Schreier předal pamětní odznaky účastníkům 3. odboje

Autor: Tiskové oddělení MO

Příběhy odvahy, vytrvalosti a odporu proti minulému režimu připomnělo 21. září předání pamětních odznaků účastníkům odboje a odporu proti komunismu v Armádním muzeu Žižkov. Mezi oceněnými byli také Jana Chržová, Miroslav Lehký a Daniela Macíková.

„Už patnáct let náš resort vydává tato osvědčení. Za tu dobu jsme tento status udělili téměř třem tisícovkám občanů. Dnes se do této síně slávy zařadíte také vy,“ pronesl náměstek Schreier k odbojářům.

Stejně jako mnozí další se za dob totality zapojili do aktivit, které režim vnímal jako ohrožení své moci. Jejich působení zahrnovalo šíření samizdatu, podporu nezávislé kultury, kontakty s domácím disentem i spolupráci se zahraničními novináři a představiteli demokratických zemí.

Jana Chržová působila od roku 1977 v Jazzové sekci, pro kterou zajišťovala překlady a tlumočení a podílela se také na vydávání zakázaných tiskovin. Díky znalosti angličtiny udržovala kontakty se západními novináři i pracovníky zahraničních zastupitelských úřadů. Od roku 1987 se výrazněji zapojila do činnosti Demokratické iniciativy a později také Hnutí za občanskou svobodu a Československého helsinského výboru. Podepisovala veřejná prohlášení a výzvy na podporu demokratizace a za propuštění politických vězňů. Státní bezpečnost ji od roku 1988 sledovala a opakovaně vyslýchala.

Miroslav Lehký se od roku 1979 podílel na rozmnožování a šíření náboženské i další režimem zakázané literatury. V 80. letech se stal jedním ze spoluorganizátorů tzv. podzemní univerzity v Bratislavě, jejíž semináře probíhaly také v jeho bytě. Byl také signatářem Charty 77. Státní bezpečnost v souvislosti s jeho činností v roce 1981 provedla tajnou prohlídku jeho pracoviště a o rok později nechala v jeho kanceláři instalovat odposlech.

Daniela Macíková se do protirežimních aktivit zapojila mimo jiné v souvislosti s činností svého tehdejšího manžela, písničkáře Jaroslava Hutky. Pomáhala organizovat koncerty, přepisovala nepovolené texty a podílela se na rozmnožování hudebního samizdatu. Udržovala kontakty s představiteli československého disentu i zahraničními novináři a zprostředkovala například kontakt Václava Havla s nizozemským senátorem Hansem Kombrinkem. V říjnu 1978 po nátlaku bezpečnostních složek spolu s manželem opustila Československo. Po odchodu ale nadále pokračovala v podpoře československé nezávislé kultury. Později působila také v akademickém prostředí v Nizozemsku.

Předání pamětních odznaků připomnělo osudy lidí, kteří se proti komunistickému režimu stavěli různými způsoby. Od šíření zakázané literatury a podpory nezávislé kultury až po spolupráci s domácím disentem a zahraničními představiteli.