Osada, která ztratila obyvatele, nikoliv paměť

Autor: Věra Černá

V neděli 20. června se v areálu Památníku v Ležákách konala pietní vzpomínka na oběti vyhlazení osady nacisty během druhé světové války.

Od té doby uplynulo 68 let, a proto se na tomto památném místě sešli přední státní a vládní činitelé, zástupci veteránských organizací, místní zastupitelé a další čeští i zahraniční hosté. Za resort obrany přišel uctít památku zavražděných obyvatel náměstek ministra obrany pro zahraničí Jan Fulík, který položil věnec k pomníku „Kniha obětí“ i v zastoupení vlády ČR. Armádu reprezentoval zástupce náčelníka Generálního štábu AČR – ředitel Společného operačního centra MO brigádní generál Aleš Opata.

Památku druhoválečných hrdinů, odbojářů a nevinných obětí přišel uctít také prezident republiky Václav Klaus, který k pomníku položil pamětní věnec hned po sestrách Šťulíkových, které se jako jediné dvě ležácké děti mohly po válce vrátit zpět do vlasti.

„Toto smutné výročí si připomínáme i proto, abychom si uvědomili, že nám svobodná existence našeho státu nebyla darována a že není takovou samozřejmostí, jakou se nám dnes může zdát. Historie neskončila. Záleží pouze na nás, zda dopustíme, aby se opakovaly její smutné kapitoly. Ležáky jsou pro nás, ale i pro celý svět místem, kde bychom si to měli připomínat obzvlášť důrazně,“ uvedl ve svém projevu Václav Klaus.

K přítomným promluvil a na smutné, hrdinské a tragické okamžiky naší historie zavzpomínal brigádní generál Jaroslav Klemeš, jeden z posledních dvou žijících parašutistů, kteří byli za druhé světové války vysazeni na území Protektorátu.

Ležáky, malá poklidná osada, byly domovem chudých kameníků a drobných chalupníků. V blízkosti lomu Hluboká nedaleko Chrudimi stálo osm domků seskupených kolem mlýna. Ten dal základ osadě, nazývané podle potoka Ležáku. Od poloviny ledna 1941 zde byla ukrývána radiostanice Libuše, kterou používala skupina Silver A k vysílání zpráv do Londýna.

Po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, vlně zatýkání a udání Karla Čurdy, se nacisté dostali až do Ležáků. Dne 24. června 1942 byla osada obklíčena, 47 obyvatel bylo odvlečeno do Pardubického zámečku. Dospělé obyvatele Ležáků nacisté popravili, dvě děvčátka byla předána do německých rodin na převychování a jedenáct dětí nevhodných pro tento účel bylo posláno do plynových komor.

Domy po zavražděných obyvatelích byly spáleny a srovnány se zemí s cílem navždy osadu vymazat z mapy. To se ovšem okupantům nepodařilo a v místě Ležáků je dnes pietní území, které se stalo synonymem nezapomenutelné zločinné tragédie civilizovaného světa. Synonymem odvahy a smrti.

Po válce byly na místě vypálených domů umístěny žulové pomníky s vytesanými kříži a vznikl tu památník se stálou expozicí. Jeho návštěvníci mohou mimo jiné zhlédnout film připomínající události tohoto krvavého dědictví druhé světové války pod názvem „Osada, která ztratila své obyvatele, nikoli však paměť“.

• „Místo mé stanice srovnali se zemí. Ležáky u Vrbatova (Skuteč). Lidé nám pomáhající zatčeni. Fred nezvěstný. Lidé nedůvěřiví, nemožno navázat styky. Zůstal jsem sám.“
  Tato slova odeslal ve své poslední depeši londýnskému vedení radista Jiří Potůček 26. června 1942, dva dny po nesmyslné vraždě ležáckých obyvatel. Slova evokující hrdinství a odhodlání československého odboje. Slova odhalující krutost a zločinné počínání nacistických okupantů. O šest dní později byl Jan Potůček zastřelen českým četníkem nedaleko Pardubic.