Osobnost generála Heliodora Píky se stala symbolem vlastenectví, odvahy a věrnosti

Autor: Jana Deckerová

V pátek 19. června se v Praze před budovou Generálního štábu Armády České republiky konala pietní vzpomínka na generála Heliodora Píku. Za resort obrany uctili jeho památku náměstkyně ministra obrany Alena Netolická a 1. zástupce náčelníka Generálního štábu Armády České republiky generálmajor Jiří Baloun.

Pieta připomněla 66. výročí nezákonné popravy generála Heliodora Píky, který byl na základě lživých a vykonstruovaných obvinění popraven 21. června 1949 v plzeňské věznici Na Borech. Generál Píka se stal jednou z obětí ničivých razií jako příslušník jedné z prvních zasažených profesních skupin - armády, a trvalo dlouhých téměř dvacet let, než se v období Pražského jara prokázala jeho nevina.

„Osobnost generála Heliodora Píky se stala symbolem vlastenectví, odvahy a věrnosti ideálům svobody a demokracie nejen pro příslušníky Armády České republiky, ale pro všechny naše občany,“ řekl v projevu generál Jiří Baloun a dodal, že jeho jméno navždy zůstane zapsáno v galerii hrdinů našich národních vojenských dějin. „Byl to výborný voják a velitel, ale především skvělý člověk, a věřím, že bude vzorem nám všem, i nastupující mladé generaci.“

Jeho hrdinství ve svém projevu připomněla i náměstkyně ministra obrany Alena Netolická, která vzpomenula i jeho diplomatickou misi ve Francii. „Zatímco českoslovenští komunisté jásali, Francouzi vyhlásili na jeho památku jednodenní státní smutek. Komunisté zavraždili nevinného a Francouzi truchlili pro válečného hrdinu,“ uvedla ve vzpomínce.

„Osobně se domnívám, že Heliodor Píka je jednou z osobností naší armády, která se stala široce veřejně známou, což je dáno nejenom tím, že šlo o muže, který prošel legiemi v Rusku a ve Francii, ale i proto, že celý svůj život zasvětil službě své zemi, její státnosti, demokratickému vývoji a českému národu,“ konstatuje vojenský historik a ředitel odboru pro válečné veterány plukovník Eduard Stehlík. „Bohužel, skončil na popravišti, kam ho poslali lidé ze stejného národa, za které bojoval.“

„Hovoříme-li o generálu Píkovi, je třeba si uvědomit, že jsou dva generálové toho jména,“ připomíná plukovník Stehlík. „Máme nejen armádního generála, který bojoval ve dvou válkách a skončil na komunistickém popravišti, ale také jeho syna, který se zapojil do odboje během druhé světové války. Působil jako příslušník letectva v řadách R.A.F. a věnoval obrovské úsilí už od otcovy popravy v roce 1949 a zejména pak v roce 1968 očištění jeho památky.“

Eduard Stehlík doplnil, že jeho syn Milan Píka neúnavně informoval o osudech svého otce, o odboji, o komunistických zločinech, a za toto úsilí byl oprávněně v loňském roce povýšen do hodnosti generála. „Splnil se mi tak sen – vidět živého generála Píku,“ svěřuje se Stehlík. „Když jsem nemohl vidět generála Heliodora Píku, tak jsem viděl jako generála jeho syna."