Pandur více jak 1 000 metrů nad Sněžkou

Autor: major Jan Šulc, tiskový a informační důstojník 9. jednotky PRT Lógar

Táborští vojáci tvořící jádro 9. jednotky Provinčního rekonstrukčního týmu Lógar vyrážejí spolu s civilními experty plnit úkoly do nejrůznějších míst provincie, někdy i hodně vysoko.

Příkladem jednoho z takových výjezdů mimo základnu byla i patrola do distriktu Khoshi směřující k pozorovacím stanovištím Afghánské národní armády na hřebenu Jerowbay při okraji Lógarské plošiny. Pohoří, které se zvedá směrem do distriktu Azra, zde dosahuje výšek téměř 2 700 metrů nad mořem. Právě na jeho hřbet zamířili naši vojáci s civilními experty, aby zde přímo na místě projednali a vyměřili jeden z dalších rozvojových projektů zaměřený na posílení bezpečnosti v oblasti.

Jako každá správná „horolezecká“ expedice i tato patrola realizovaná v režii 2. mechanizované čety posílené o další z jednotky vyčleněné prvky potřebovala nejen podrobné plánování, přípravu a zabezpečení, ale i silné a odhodlané vrcholové družstvo, které nakonec „dobude“ samotný hřeben. Vojáci si ze sestavy patroly pro závěrečný výstup vybrali skupinu ve složení čtyř vozidel MRAP MAXXPRO a jednoho kolového obrněného transportéru Pandur. Jejich volba nebyla vůbec náhodná. MAXXPRO a Pandur jsou totiž nejsilnějšími stroji ve výzbroji české jednotky a přímo Pandur pak má kromě moderních pozorovacích přístrojů a účinné zbraňové stanice zároveň i vůbec nejlepší prostupnost terénem ze všech strojů, kterými česká jednotka v Afghánistánu disponuje.

A přesně to tentokráte vojáci spolu s vysokou přepravní kapacitou potřebovali. Posledních několik set výškových metrů totiž bylo nutné překonat po úzké a velmi strmé kamenité terénní cestě vhodné spíše pro pěší výstup nebo karavanu mul, než pro těžkou vojenskou techniku. Jako první se do kopce zakousla MAXXPRa a za nimi vyrazil Pandur. Tomu díky silnému motoru a čtyřem hnaným nápravám nedělalo dlouhé příkré stoupání žádné obzvláštní problémy. Díky níže položenému těžišti byl na svazích v terénu i stabilnější a cesta bez výrazných příčných náklonů tak byla pro jeho osádku příjemnější.

Ve vozidlech se díky mistrovství svých řidičů dostali příslušníci 9. jednotky Provinčního rekonstrukčního týmu Lógar až na samý hřeben a ušetřili si tím několik hodin náročného výstupu. Jednotlivé stroje zde zaujaly vhodná postavení kontrolující okolní terén a přístupové směry. Afghánští vojáci, s nimiž měli Češi na hřebenu naplánované setkání, byli tímto naším výkonem značně překvapeni a dávali nepokrytě najevo svůj obdiv nad tím, jak se sem jednotka s těžkou technikou vůbec dostala.

V jejich doprovodu si pak již pěšky prošla patrola jednotlivá opytlovaná pozorovací stanoviště, z nichž je velmi dobrý přehled prakticky po celém Lógarském údolí. Během plnění úkolu se tak táborští vojáci i s těžkou technikou pohybovali v nadmořských výškách těsně pod 2 700 metrů nad mořem a potvrdili tím svou vysokou profesionalitu. V náročném terénu tak Pandur v jejich rukách o více než 1 000 metrů pokořil i naši nejvyšší horu Sněžku, jejíž vrchol se nalézá ve výšce „pouhých“ 1 602 metrů nad mořem.

Poté čekal na vojáky neméně náročný sestup s technikou zpět dolů do údolí a návrat na základnu Shank. Teprve na ní mohly po bezpečném návratu osádky vozidel ohlásit úspěšné splnění svého úkolu.