Pétépáci mají morální právo a povinnost varovat před zlovůlí komunistické ideologie

Autor: Miroslav Šindelář

Už osmý sjezd Českého Svazu PTP se uskutečnil ve čtvrtek 26. dubna ve zcela zaplněném hlavním sále Ministerstva obrany ČR v Praze.

Ze 136 delegátů navržených oblastními radami přicestovalo k jednání ze všech koutů Čech do hlavního města sto dvacet šest. Účastníci sjezdu přivítali ve svém středu náměstka ministra obrany Michaela Hrbatu, předsedkyni Konfederace politických vězňů Naděždu Kavalírovou, ředitele společnosti Člověk v tísni Šimona Pánka a další hosty.

Zprávu o činnosti, kterou přednesl předseda výboru Jiří Růžička, nemohl její autor zahájit jinak než vzpomínkou na člověka, který stál u zrodu svazu pomocných technických praporů, na dlouholetého předsedu ústřední rady a prezidenta této mezinárodní společnosti Vladimíra Lopaťuka, který v březnu letošního roku podlehl těžké nemoci. Také v této souvislosti uvedl, že vysoký věk členské základny svazu PTP doprovázený častými úmrtími mnohdy hatí plány okresních i oblastních rad. Složení výborů se mění i ve vyšších patrech organizace.

Bratr Jiří Růžička uvedl, že na sklonku minulého roku bylo ve svazu PTP evidováno 3170 členů a v březnu letošního roku už je zapsáno v centrální evidenci jen 2410 členů. To je důvod k zamyšlení, co dál. Zda se rozhodnout k ukončení činnosti svazu v nejbližší době, nebo ještě napnout síly a pokusit se vydržet v aktivitě do příštího sjezdu. Tedy aspoň další tři roky.

Přes tuto ne příliš optimistickou vizi se ale podařilo splnit celou řada předsevzetí, která si před sebe vytýčil předcházející sjezd. Z mnoha dosud aktivně pracujících klubů zanikly pouze dva.

Boj s tím, aby byly odsouzeny zločiny komunismu a viníci spravedlivě potrestáni, komentoval předseda Růžička: „Nezbývá než konstatovat, že stále není politická vůle, aby byla odsouzena zločinecká ideologie komunistů.“

Společnost má vůči pétépákům dluh také v tom, že se dosud nepodařilo dostat do učebních osnov dostatek informací o pomocných technických praporech či vojenských táborech nucených prací. Tento nedostatek nahrazují svědci doby svou osobní účastí na besedách ve školách. Potíž je v tom, že těchto svědků opět vzhledem k vysokému věku už ubývá.

Zdá se až neuvěřitelné, že se pétépáci přes nepřízeň času přesto mohou pochlubit aktivitou, která není zanedbatelná. „Jsme poslední generací, která je schopná a ochotná podělit se o osobní zážitky směřující k odhalení zločinecké zlovůle komunistické ideologie,“ zdůraznil ve zprávě o činnosti bratr Růžička. Podtrhl, že se nikdy nesmí zapomenout na tábory, v nichž zahynulo na sto čtyřicet příslušníků PTP, kteří se rekrutovali z řad řeholníků, živnostníků, vyloučených studentů, či těch, kteří nesouhlasili s komunistickým režimem a stali se tak politicky nespolehlivými.

Náměstek Michael Hrbata popřál jednání sjezdu mnoho zdaru a taktéž připomněl roli nedávno zesnulého Vladimíra Lopaťuka, kterého bude těžké nahradit. Zdůraznil, že u něho na Ministerstvu obrany ČR mají všichni ti, kteří příkladně bojovali za svobodu země, šíření demokratických myšlenek a dodržování lidských práv, stále otevřené dveře, a jeho podporu.

V odpoledních hodinách zvolil 8. sjezd PTP nový výbor Českého svazu PTP a schválil usnesení, jehož součástí je i úprava dosavadního názvu svazu na Svaz pomocných technických praporů – vojenských táborů nucených prací.