Pražská Invalidovna otevřela své brány veřejnosti

Autor: (oha)

Vůbec naposledy si dnes lidé mohli prohlédnout památkově chráněný objekt bývalé vojenské Invalidovny v pražském Karlíně. Vojenský ústřední archiv, který v něm sídlí, se v příštím roce přestěhuje do nových prostor v Praze – Ruzyni.

Barokní skvost Invalidovna se už od roku 2009 veřejnosti otevírá vždy na jeden den v roce v rámci Dnů evropského kulturního dědictví. Návštěvníci si za poutavého vyprávění průvodců mohli postupně prohlédnout téměř celý areál – od proslulých chodeb, které „hrály“ ve Formanově filmu Amadeus, bývalou věznici, ubytovací prostory či empírovou kašnu uprostřed sedmi statných platanů, jež zde byly vysazeny před sto padesáti lety.

Historie Invalidovny, jež v Praze vznikla po vzoru podobných staveb určených pro dožití válečných invalidů a vysloužilých vojáků, včetně té pařížské, je nesmírně poutavá. Její výstavbu měl na starosti architekt Kilián Ignác Dientzenhofer. Projekt, jehož základní kámen položil roku 1731 sám rakouský císař Karel VI., počítal s obrovskou stavbou, již mělo tvořit devět čtvercových traktů uspořádaných opět do čtverce. Uprostřed měl být vybudován kostel, areál měl sloužit až 4 tisícům invalidů i s rodinami. Součástí měla být nemocnice, škola, vlastní pivovar či pekárna.

Nedlouho po zahájení výstavby se ukázalo, že je projekt značně naddimenzovaný – stál by příliš mnoho peněz a vznikal by čtyřicet let – a tak se „smrsknul“ na jednu devítinu. Zůstal jeden čtvercový trakt s nádvořím tak, jak jej známe dodnes. I tak ale působí impozantně. „Místo kostela vznikla v objektu kaple Svatého kříže, místo nemocnice pouze nemocniční oddělení se 138 lůžky. Zůstala ale mj. kantýna i pekárna,“ vysvětlil zdejší archivář Petr Hofman.

Po dokončení bylo v Invalidovně ubytováno nejprve 200 „churavců“, později zde žilo kolem jednoho tisíce lidí, včetně žen a dětí vysloužilců. Ty zde dokonce navštěvovaly svoji vlastní dvoutřídku. Prostory se členily podle hodností zdejších obyvatel – v ubytovací místnosti pro četu žilo třicet sedm vojáků, galerie byla vyhrazená poddůstojníkům a vojákům s rodinami. „Invalidovna fungovala až do první světové války, kdy došlo k útlumu. V roce 1918 péči o válečné invalidy převzal Československý stát a zbývající obyvatelé byli v roce 1935 přemístěni do nově postaveného areálu v Hořicích,“ doplnil Hofman s tím, že budova pak sloužila jiným účelům – vznikly zde například kartáčnické dílny. Po roce 1945 objekt začal sloužit vojenskému archivnictví.

Velkou ránu dostala Invalidovna v roce 2002, kdy ji zasáhla ničivá povodeň. Dodnes jsou na omítce ve výšce zhruba tří metrů patrné stopy, kam až voda před jedenácti lety sahala. Živel nepoškodil jen objekt samotný, ale také cenné archiválie Vojenského historického archivu, který v budově rovněž sídlí a je spolu se Správním archivem AČR a Správním archivem MO součástí Vojenského ústředního archivu.

Sbírky Vojenského historického archivu (VHA) obsahují skutečné unikáty

Sbírky VHA obsahují přibližně 20 kilometrů archiválií od přelomu 17. a 18. století. Nejstarší písemnost ale pochází už z roku 1680 a jde o plány Újezdské brány na Malé Straně.

Dokumenty jsou členěny do několika historických období – rakousko-uherského – kde největší zdejší cennost představuje sbírka fortifikačních plánů. „Jde o cca 4000 plánů hlavně Olomouce, Terezína, Josefova, Prahy, Hradce Králové a Chebu,“ prozradil ředitel VHA Július Baláž a vyzvedl také osobní spisy vojáků. Ty se staly velice módní záležitostí v posledních deseti letech: V kartách se totiž neskrývají jen údaje o vojácích, ale i o jejich příbuzných – a tak lze v materiálech najít řadu zajímavých informací.

Další období dokumentuje 1. odboj, tedy čs. legionáře. V archivu lze najít jak materiály týkající se vojenského, ale i politického odboje. „Máme materiály o Masarykovi, Benešovi, Štefánikovi, České národní radě v Paříži. Ve vojenské části jde o materiály týkající se legionářů v Rusku, Itálii, Francii.“ Z období první republiky pak archiv ukrývá kompletní informace o tehdejší Československé armádě – od nejvyššího velení až po nejnižší složky.

Období 2. světové války zachycuje působení našich vojáků v zahraničí – severní Africe, Francii, Velké Británii či Sovětském svazu. V civilní části pak archivníci pečují o dokumenty týkající se partyzánských odbojových skupin. „Máme také velice vzácné trofejní materiály německého původu, hlavně Říšského válečného soudu. Z celé Evropy k nám jezdí badatelé podívat se například na rozsudky nad nejvýznamnějšími odbojovými skupinami v zahraničí. V posledních letech jsme hlavně do Rakouska poskytli několik spisů, rozsudků, na jejichž základě byli dva nebo tři lidé blahořečeni Papežem jako odpírači války,“ doplnil Baláž.

Největší význam pak mají materiály k holocaustu. Vojenský historický archiv už poskytl řadu dokumentů washingtonskému Holocaust Memorial Museum, památníku Jad Vašem v Izraeli, naposledy v Praze zjišťovali informace lidé z nadace Stevena Spielberga.

Z poválečného období jsou zajímavé mj. spisy týkající se odsunu Němců – VHA vlastní kompletní seznam odsunutých – dále spisy o pétépácích či účastnících 3. odboje.

Do Ruzyně se přesune z Invalidovny vše

Celý příští rok se budou z Invalidovny stěhovat tuny archiválií do nového objektu bývalého vojenského gymnázia v Praze – Ruzyni. Tedy ne tuny, ale přesněji běžné archivní metry. „Jde o množství unifikovaných krabic, které se vejdou na jeden metr. Odhaduji, že těchto krabic budeme mít tak 150 tisíc,“ říká Julius Baláž.