Před 16 lety vstoupila Česká republika do NATO

Autor: Viktor Meca, tiskové oddělení MO

12. března 1999 vstoupila Česká republika do Severoatlantické aliance. Za tu dobu prošla česká armáda, ale i celá Aliance, zásadní proměnou. Zatímco NATO se rozrostlo na dnešních 28 členských zemí, české ozbrojené síly se těší velmi dobré mezinárodní pověsti.

Armáda ČR se hned od počátku aktivně zapojila do aktivit Aliance, a to nejen ve velitelských strukturách, ale zejména nasazením vojáků v mezinárodních operacích. Společná cvičení s armádami ostatních členských zemí se staly nedílnou součástí přípravy českého vojáka. Zmínit můžeme například náš příspěvek k ochraně vzdušného prostoru Aliance, tzv. Air Policing. Ve Vyškově jsme vybudovali alianční Centrum ochrany proti zbraním hromadného ničení, které loni doplnilo CBRN Reach Back operační centrum. Ve výčtu našich aliančních aktivit bychom mohli dlouho pokračovat.

„Vstupem do Aliance jsme na sebe vzali řadu závazků. Například to, že v případě potřeby pro kolektivní obranu podle článku 5 Severoatlantické smlouvy poskytneme až brigádní úkolové uskupení. To představuje jednotku o síle až 5 000 vojáků – tedy vojensky zcela nepřehlédnutelný prvek. Opakovaně jsme do zahraničních misí pod vedením NATO vyčleňovali jednotky až do velikosti praporního úkolového uskupení. A naši spojenci nás za to také vysoce oceňují,“ hodnotí náš příspěvek ministr obrany Martin Stropnický.

„Dnes můžeme s hrdostí říci, že jsme plnoprávnými členy Severoatlantické aliance a naši koaliční partneři hovoří o našich jednotkách s respektem a úctou. Čeští vojáci se v Alianci neztratili, naopak jejich působení v zahraničních operacích, velitelských strukturách a mezinárodních štábech Aliance chválí všichni spojenečtí velitelé a kolegové,“ dodává generál Pavel a vzpomíná, jak 12. březen 1999 probíhal: „Vstup do NATO byl pro mě jedním ze silných momentů, protože jsem byl přímo u toho, když jsme na mezinárodním velitelství v nizozemském Brunssumu vztyčovali naši vlajku.“

To, že česká armáda získala v Alianci dobré jméno, dokládají nejenom významná vojenská vyznamenání, která udělují spojenci našim vojákům, ale v neposlední řadě i důvěra v jejich velitelské schopnosti. Vůbec poprvé v historii velí čeští vojáci (velitelství 4. brigády) mezinárodnímu uskupení v rámci Sil rychlé reakce NATO. Naši důstojníci se prosazují do důležitých velitelských pozic v zahraničních misích. Například letos v únoru jsme převzali velení nad mezinárodní výcvikovou jednotkou na kábulském mezinárodním letišti, kterou až doposud vždy řídili jen Američané. A za velkou poctu lze nepochybně považovat volbu současného náčelníka Generálního štábu Armády České republiky do čela vojenského výboru NATO. V osobě armádního generála Petra Pavla Česká republika obsadí na tři roky druhou nejvýznamnější pozici v Severoatlantické alianci.

„Rád bych zdůraznil, že nebýt dlouholetého úsilí a výborné práce tisíců vojáků v operacích, na cvičeních, na zahraničních pracovištích, ale i doma, a někdy bohužel i obětí, nikdy by nevznikl tak příznivý obraz českého vojáka a ani ten sebelepší kandidát by neměl ve volbě 28 států šanci na úspěch,“ říká ke svému zvolení generál Pavel.

Rok 2014 změnil priority NATO i české armády

Anexe Krymu, hybridní válka na východní Ukrajině, zhoršené vztahy s Ruskem, expanze Islámského státu na Blízkém východě a teroristické útoky loni zcela změnily bezpečnostní prostředí v Evropě. Na tyto zásadní změny musela Severoatlantická aliance reagovat. Podzimní summit ve Walesu tak poprvé od konce studené války musel akcentovat otázku kolektivní obrany podle článku 5 transatlantické smlouvy. Vyslyšel tak mimo jiné potřebu členských zemí na východní hranici Aliance, aby zde NATO posílilo svou vojenskou přítomnost, např. v podobě častějších a větších společných cvičeních. Vzniknout mají nové síly velmi rychlé reakce, které by byly nasaditelné do 2 až 5 dní.

Z výše uvedeného je patrné, že na tyto změny musela reagovat i česká politická reprezentace.

„Téma bezpečnosti a obrany země se tak staly opět prioritou České republiky, což deklarovaly koaliční strany svým závazkem nejen zastavit propad rozpočtu resortu obrany, ale začít s jeho postupným navyšováním,“ připomenul ministr obrany Martin Stropnický.

Lepší rozpočet má pomoci završit nejen proces modernizace české armády, ale zejména její schopnosti dostát aliančním závazkům. Patří mezi ně i naše častější účast na aliančních cvičeních.

Důležitější však je, že potřebu reagovat na nové bezpečnostní hrozby si začíná uvědomovat i česká veřejnost. Stoupá i počet občanů, kteří si tento úkol nedovedou představit bez našeho členství v NATO. Například podle posledního průzkumu CVVM je spokojeno s členstvím 58 procent lidí, před 16 lety to byla necelá polovina. Přesto čeká resort obrany úkol přesvědčit veřejnost, že je dobré se na bezpečnostní hrozby včas připravit. Patří k nim i potřebné legislativní změny, například novela branného zákona a s ní spojené povinné odvody, tedy evidence občanů, kteří by se v případě ohrožení země mohli zapojit do plnění úkolů ozbrojených sil.