Představitelé resortu Ministerstva obrany si před budovou Českého rozhlasu připomněli události srpna 1968

Autor: Jan Schejbal

Nejvyšší představitelé státu v čele s prezidentem republiky Petrem Pavlem si dnes před budovou Českého rozhlasu v Praze na Vinohradské třídě připomněli 57. výročí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy. Věnec k pamětní desce položila také ministryně obrany Jana Černochová v doprovodu generálmajora Pavla Lipky, zástupce náčelníka Generálního štábu AČR - náčelníka štábu.

Československo začala obsazovat vojska států Varšavské smlouvy (Sovětského svazu, Polské lidové republiky, Německé demokratické republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky) v noci na 21. srpna 1968. Skončilo tak období pražského jara – pokusu československých komunistů o nastolení takzvaného socialismu s lidskou tváří. Právě rozhlas se tehdy nejvíce postaral o informování obyvatel. I když se okupanti snažili zpomalit šíření informací, většina národa zjistila, co se děje, už v noci. U Československého rozhlasu se také sovětští vojáci střetli s neozbrojeným protestujícím davem. Invaze si do konce roku 1968 vyžádala 137 mrtvých, zhruba 500 těžce a stovky lehce zraněných.

Podle ministryně obrany Jany Černochové je zapotřebí si tento den připomínat nejen s ohledem na naši minulost, ale zejména s ohledem na budoucnost. „Něco podobného, jako se stalo před 57 lety v Československu, se událo před více než třemi roky na východ od nás. Stále bychom měli mít na paměti, jak je svoboda, demokracie křehká," sdělila. Že se nějaká velmoc rozhodne, že někomu zabere, ukradne část jeho území a chce si podrobit jeho obyvatele, je podle ministryně něco, s čím se demokratičtí politici nikdy nemohou smířit. Připomenout si události 21. srpna 1968 před Český rozhlas sama chodí už 26 let a množství lidí, kteří tak také činí, nejen jí dává naději, že na minulost nezapomeneme. 

S hlavním projevem před budovou Českého rozhlasu vystoupil prezident republiky, který varoval před zkreslenými pohledy na historické i novější události. Zmínil například to, že podle sovětského výkladu začala 2. světová válka až jeho napadením nacistickým Německem v roce 1941 a události roku 1968 v bývalém Československu byly internacionální pomocí proti kontrarevoluci. „Stejně tak dnes Rusko říká, že nevede agresivní válku, která má podrobit suverénní zemi, ale že vede pouze speciální operaci na ochranu Rusů a ruských zájmů, ať už jsou kdekoliv," řekl Petr Pavel. Výkladu dávnější historie i nedávných událostí je podle něj potřeba věnovat pozornost - aby nedocházelo ke zkreslování, abychom se drželi faktů, abychom se drželi hodnot, které provázejí lidstvo od nepaměti, abychom byli schopni rozlišovat, co je správné a co je zlo, uvedl. 

Srpen 1968 a ČSLA

• Okamžik zahájení invaze byl stanoven na 23.00 hodinu 20. srpna. K proryvu státní hranice došlo již o necelé dvě hodiny dříve v prostoru BÄRENSTEIN – VEJPRTY. Severní skupina sovětských vojsk (Polsko) s jednou polskou armádou a Jižní skupina sovětských vojsk (Maďarsko) s jednou maďarskou motostřeleckou divizí a jedním bulharským plukem začali v noci z 20. na 21. srpna obsazovat území Československa.
• V tu dobu již bylo informováno armádní velení o invazi a na rozkaz ministra národní obrany M. Dzúra měla armáda zachovat klid a neklást odpor. Jako první byla obsazena strategicky důležitá letiště, na nichž přistávala transportní letadla s výsadkovými vojsky. Od jihu a ze severu se do nitra Československa valily pozemní síly.
• Dne 26. srpna se na území ČSSR nacházela skoro půlmilionová okupační armáda v síle 27 divizí. ČSLA až na malé výjimky se s okupanty nestřetla a zůstala naprosto paralyzována. Většina vojáků z povolání i v základní službě invazi vojsk států Varšavské smlouvy odsuzovala.
• Okupací Československa skončilo období tzv. Pražského jara. Vzedmula se proti ní vlna odporu a demonstrací, které však nemohly zvrátit vývoj směřující k „normalizaci“. Dubčekovo vedení postupně ztrácelo pozice ve státě i ve straně a k moci se dostávalo Husákovo křídlo ochotné spolupracovat se Sověty.
• V souvislosti s vývojem po 21. srpnu se řada lidí rozhodla pro odchod z Československa do zahraničí. Podle hrubých odhadů odešlo do emigrace asi 300 000 osob.
• Okupace tvrdě zasáhla i ČSLA. Sovětská strana požadovala pro svá vojska několik divizních rajónů, kde hodlala rozmístit až 150 000 vojáků. Po následných jednáních došlo ke snížení na 75 000 vojáků a odchodu zbytku okupačních jednotek do začátku listopadu 1968. Na území Československa byla soustředěna Střední skupina sovětských vojsk s velitelstvím v Milovicích v síle armádního sboru. Ta setrvala v Československu až do roku 1991, kdy ve druhé půli června opustil území republiky poslední železniční transport s technikou a vojáky.
• Následné vynucené dislokační změny se týkaly asi stovky útvarů ČSLA. Ve velmi krátké době armáda přesunula 1200 tanků, 700 obrněných transportérů a 1100 děl. Do nových posádek odešlo téměř 5000 vojáků z povolání, 24 000 vojáků základní služby a 900 občanských pracovníků vojenské správy. Sedm posádek ČSLA uvolnila do 8 dnů, čtrnáct posádek do dvou týdnů a jedenáct posádek do 23 dnů.
• Kromě dislokačních problémů postihla armádu rovněž rozsáhlá personální čistka, v jejímž průběhu byly z armády vyhozeny tisíce vojáků z povolání. Armádnímu velení se tuto ztrátu nikdy nepodařilo kvalitativně zacelit a povolání vojáka postupně ztratilo veškerý kredit ve společnosti.