Představitelé resortu obrany uctili památku Milady Horákové

„Padám, padám, tento boj jsem prohrála, odcházím čestně. Miluji tuto zem, miluji tento lid, budujte mu blahobyt. Odcházím bez nenávisti k vám. Přeji vám to, přeji vám to…“ Tak zněla poslední slova Milady Horákové, jež byla komunistickým režimem popravena 27. června 1950.

Doktorka Milada Horáková, poslankyně a přední členka Československé národně socialistické strany, byla v září roku 1949 zatčena jako nepřítel státu a v bombasticky vedeném veřejném monstrprocesu odsouzena 8. června 1950 k trestu smrti oběšením. Rozsudek byl vykonán o devatenáct dnů později. Horáková odmítla žádat o milost, ale její dcera i advokát tak učinili. Přestože se významné osobnosti, například Albert Einstein či Winston Churchill, snažili svými dopisy získat pro odsouzené milost u prezidenta, Gottwald rozsudky k trestu smrti podepsal. Poprava byla vykonána oběšením na dvoře pankrácké věznice v 5:35 ráno, 27. června 1950. Milada Horáková byla popravena jako poslední ze všech čtyř k smrti odsouzených (Jan Buchal, Záviš Kalandra, Oldřich Pecl). Kat si dal záležet na zvlášť trýznivém způsobu popravy. Ostatky byly zpopelněny, obdobně jako u Heliodora Píky nepohřbeny a dosud nebyly nalezeny.

Smrt Horákové si dnes, v Den památky obětí komunistického režimu, připomněli lidé na mnoha místech v Česku. Ve vazební věznici Pankrác, kde byla poprava provedena, přišli její památku uctít například ministr spravedlnosti Pavel Blažek, nechyběli zástupci církví, Českého svazu bojovníků za svobodu, Klubu Milady Horákové a Sdružení bývalých politických vězňů. Resort obrany reprezentoval mj. náměstek ministra obrany pro obranné akvizice Libor Karásek.

Ten ve svém projevu podtrhl skutečnost, že česká společnost má tendenci vykládat jen část historie a navíc ne od jejího počátku. „Na začátku ale byly volby. (…) Volební výsledek okolo čtyřiceti procent pro totalitní stranu stačil na to, aby se v Československu po více než čtyřicet let žádné další svobodné volby nekonaly a kdy se mohla dít taková zvěrstva, jako byla poprava Milady Horákové a dalších,“ uvedl Libor Karásek. I tuto část historie, jak konstatoval, bychom tedy měli připomínat – především pak mladé generaci – aby se tyto události nikdy neopakovaly.

Zdroj: http://cs.wikipedia.org