Prezident Miloš Zeman: Svoboda vyžaduje odvahu zemřít v boji

Autor: redakce

Politici, armáda i veřejnost si v neděli 22. června připomněli 72. výročí vyhlazení osady Ležáky. Památku 52 zavražděných obyvatel uctil na pietním místě, kde původní budovy nahradily žulové náhrobky s vytesaným křížem, také prezident republiky.

V projevu se prezident Miloš Zeman vrátil do roku 1941, kdy se zdálo, že Německo ve válce zvítězí. Českému národu podle jeho slov hrozila ze strany nacistů genocida a i Češi si měli prožít svůj holocaust. „Jestliže k tomu nedošlo, je to zásluha milionů mužů a žen, kteří bojovali po celém světě na všech frontách druhé světové války,“ uvedl prezident a vyzdvihl zejména hrdinství těch, kteří bojovali v domácím odboji, „v obklíčení nepřáteli a s téměř úplnou jistotou, že svůj život ztratí.“ Právě jim Miloš Zeman vyjádřil hlubokou vděčnost: „Na území Ležáků bych chtěl připomenout, že za svobodu se musí bojovat, že svoboda vyžaduje odvahu zemřít v boji.“

Na pietním aktu, jehož se zúčastnily také obě sestry Šťulíkovy, které jako jediné masakr přežily (tehdy jim byl jeden a dva a půl roku), promluvil i generálmajor Jaroslav Klemeš. Poslední žijící čs. parašutista, který byl za války vysazen v protektorátu, zdůraznil nepostradatelnost obou odbojů – domácího i zahraničního. „Tyto dvě složky potřebují jedna druhou. Parašutisté nemohli existovat bez domácího odboje,“ konstatoval.

Do Ležáků se dnes přišly podívat a uctít památku obětí stovky lidí. Věnce k památníku položili nejvyšší představitelé státu, místní samosprávy, veteránských organizací i velvyslanectví. Resort obrany zastupoval náměstek ministra obrany Tomáš Kuchta a zástupce ředitele Společného operačního centra MO brigádní generál Petr Mikulenka. Před pietním aktem do Ležáků dorazila běžecká štafeta z Lidic. Poslední úsek běžela světová rekordmanka Jarmila Kratochvílová. Na závěr setkání do areálu Ležáků seskočili parašutisté z 43. výsadkového praporu Chrudim.

Východočeská obec Ležáky byla nacisty zlikvidována 24. června 1942 jako odplata za pomoc paraskupině Silver A. Záminkou vyhlazení obce se stal nález vysílačky Libuše, kterou obsluhoval radista skupiny Jiří Potůček a vysílal ze strojovny lomu Hluboká u Dachova v těsném sousedství Ležáků. Od konce května 1942 se už nacházela v ležáckém mlýně Jindřicha Švandy.

Ve středu 24. června 1942 ráno vyjela od pardubické služebny gestapa ozbrojená kolona aut do Ležáků, kde začala rabovat a zapalovat stavení. Ještě téhož dne bylo nedaleko pardubického Zámečku zavražděno nacisty třicet čtyři ležáckých obyvatel, osmnáct žen a šestnáct mužů. Dalších sedm lidí z osady a více než čtyřicet spolupracovníků parašutistů zastřelili nacisté 25. června a 2. července 1942. Jedenáct ležáckých dětí našlo smrt spolu s lidickými dětmi v plynovém voze v polském Chelmnu. Z Ležáků přežily jen sestry Šťulíkovy, které byly poslány do Německa na „převýchovu“.