Příběh – česká stopa v Kosovu

Autor: Jana Deckerová

„Myšlenku natočit dokument o působení našich vojáků v Kosovu jsem v sobě nosil několik let. Při mnoha pracovních návštěvách u našich vojáků, kdy jsme jako vojenští novináři zaznamenávali jejich náročnou práci, se vždy našla chvilka klidu, kdy ze sebe sypali zajímavé osobní postřehy a příběhy ze života na základně i mimo ni,“ vzpomíná Jiří Hokův, kameraman z odboru komunikace a propagace MO, který je zároveň režisérem i autorem námětu a scénáře filmu.

 „Říkal jsem si, že by stálo za to jejich vzpomínky zaznamenat a připravit z nich krátkometrážní dokument. Díky jejich vyprávění dostal film nesmírně lidský rozměr, protože vzpomínají mimo jiné zejména na humanitární pomoc, kterou plnili nad rámec své mise, kdy stáli tváří v tvář obyčejným lidem při válečnému konfliktu. Je to vlastně film nejen o práci českých vojáků, kterou v právě skončené misi KFOR plnili, ale zejména o jejich duši a o tom, jak viděli Kosovo oni. A právě těm osmi tisícům vojákům, jež se v jednotlivých kontingentech za těch dvanáct let v Kosovu vystřídali, je film věnován.“

Film se začal natáčet v roce 2009 a dokončen byl v září letošního roku. Kromě kamery autora a dalšího resortního kameramana Jiřího Bureše jsou v dokumentu použity i unikátní filmové záběry vojenského kameramana Jiřího Kroba ze začátku působení našich vojáků v misi KFOR.

První český kontingent přijel do Kosova 12. července 1999, tedy jen několik týdnů po přijetí rezoluce Rady bezpečnosti OSN, která tuto misi umožňovala. V čele jednotky, jejíž základ tvořili příslušníci speciálních sil, stál Karel Klinovský, tehdy v hodnosti majora, dnes plukovník gšt. a aktivní voják, ostřílený účastník mnoha zahraničních misí, který na Velitelství výcviku-Vojenské akademii ve Vyškově dohlíží na nováčky v kurzu základní přípravy.

„Před třemi měsíci jsem se vrátil z mise v Afghánistánu, takže si pozvolna zvykám na normální režim. Film jsem ještě neviděl a moc se na něj těším, proto jsem si pozvání od organizátorů festivalu tady v Krumlově nemohl nechat ujít,“ svěřil se plukovník gšt. Karel Klinovský těsně před projekcí.

Spolu s ním si film v sále Mincovny Státního hradu a zámku vychutnaly i desítky zájemců o filmy s vojenskou tematikou. „Ten film mě prostě dostal. Díky němu jsem tam byl zase zpátky a moc se těším, že si film pustím ještě jednou doma v klidu,“ svěřil se plukovník Klinovský po zhlédnutí snímku. „Právě ta oblast obývaná srbskou menšinou, Sekirača, mi přirostla k srdci. Prý tam žije už jenom pár obyvatel a já bych se tam moc rád za nimi někdy podíval. Vím, že čeští vojáci tam mají vždy dveře otevřené. Vytvořila se tam totiž přátelství, která jsou na celý život. A právě tohle z tohoto filmu dýchá.“

„Jsem rád, že se nám podařilo tento premiérový dokument ve spolupráci s Ministerstvem obrany ČR zařadit do programu festivalu, protože sem právem patří,“ říká Tibor Horváth, zástupce Československé obce legionářské a ředitel festivalu. „Věřím, že bude úspěšný a cením si, že byl promítnut právě tady a v dnešní den, kdy si připomínáme Den veteránů.“

Projekci skvěle doplnila i výstava velkoplošných fotografií „Kosovo“ téhož autora – Jiřího Hokůva, který zaznamenával stopy českých vojáků v misi KFOR průběžně od roku 2002 až do letošního roku, kdy Armáda České republiky své působení v Kosovu ukončila.

„Byl bych rád, kdyby se film dostal nejen k našim vojákům, protože především těm je věnován, ale myslím, že může oslovit i mladou generaci a přiblížit jim práci našich vojáků, kterou vykonávají stovky kilometrů od domova a od svých blízkých,“ dodává Jiří Hokův.