Příběh o pátrání po zmizelé holčičce měl šťastný konec

Autor: Miroslav Šindelář

Pohotovostní oddělení táborské vojenské policie, které má pět skupin, se jen několikrát do roka může pochlubit tak vysokou účastí na výcviku, jaký se odehrává v těchto dnech v Bechyni a jejím okolí.

Ve středu 6. dubna 2011 mělo 26 policistů tohoto oddělení za sebou kontrolní cvičení ze střelecké přípravy se speciální tématikou a hned ráno se po příchodu do zaměstnání dozvěděli, že se od předcházejícího večera pohřešuje malá školačka, která se nevrátila domů. Policie České republiky požádala kolegy ve vojenských uniformách o pomoc po jejím pátrání, protože se dívenka mohla ztratit v blízkosti opuštěných vojenských objektů. Následoval popis holčičky a byla vytipována místa, kde se mohla pohybovat.

Tak nějak přibližně zněl námět cvičení, které bechyňští rozjeli druhý den svého čtyřdenního zaměstnání. „Podobná cvičení absolvujeme několikrát do roka, ale po každé se snažíme tématiku trošku pozměnit, aby byl výcvik pestřejší,“ uvedl mě do námětu výcviku kapitán Konstantin Kasík, který zastupuje velitele oddělení. Doplnil, že oním úterním zpestřením je spolupráce s osádkou vrtulníku Mi-17 z pražské základny dopravního letectva.

Ta spolehlivě po celé dopoledne rozvážela červený a černý tým, tedy dvě desetičlenné skupiny po vytipovaných objektech, které bylo nutno prohledat. „Ve skutečnosti by nás vrtulník vezl do vytipovaných oblastí jen zcela výjimečně, ale aspoň si zopakujeme to, co už známe. Po takto příjemnějším transportu si můžeme také vyzkoušet navádění vrtulníku, tedy signalizaci pro pilota, nasedání i vysedání a navíc pátrání z ptačí perspektivy má také své výhody,“ podtrhl spolupráci policistů s vrtulníkáři jeden z instruktorů - rotmistr Radim Šnorych.

Výcviku příslušníků pohotovostního oddělení s tématikou spojenou s pátráním po zmizelé školačce byl přítomen také velitel táborské vojenské policie plukovník Roman Bis. Ten uvedl, že podobná cvičení mají především ten význam, že se do něho zapojují prakticky všichni příslušníci pohotovostního oddělení a velitelé skupin rozšířených o další specialisty, jako jsou například odstřelovači, si opakují spolupráci v týmu. Také rozhodování o nasazení jednotlivců při policejní zásahové akci je potom mnohem variabilnější.

„Myslím, že ani nejde naplánovat zásah do úplných podrobností, tak aby vyšel do puntíku. Potom stačí maličkost, jako je třeba to, že při zásahu selže výbuška a je najednou všechno jinak. Samozřejmě, že záleží na flexibilitě zasahujících, jak si umí v dané situaci poradit. Právě i na takové situace se připravujeme,“ prozradil jeden z těch, kteří inscenované pátrání po ztracené dívce připravoval - nadporučík Petr Šturc.

Poté co vrtulník odletěl zpět do Prahy a holčičku, které se podařilo únoscům utéci, vojenští policisté našli, vstoupilo cvičení do další části.

Týmy byly informovány o tom, že podezřelé osoby s kriminální minulostí a spojované s únosem se ukrývají v jednom z opuštěných objektů, který stále patří vojákům. Proto bude nutné pro podezřelé osoby dojít a předat je Policii ČR. Instruktor opět předává další pokyny pro oba týmy.

Na velitelích nechává, jak se rozhodnou ke splnění úkolu přistoupit. Jaké další podpůrné prostředky si vyžádají. Odjíždíme ještě než cvičení končí a ani z řídícího zaměstnání nemůžeme dostat odpověď na to, jak to s podezřelými osobami dopadne.

„Nechtějte to po mě vědět. My sami netušíme jak možní pachatelé zareagují až je vyzveme k tomu, aby se nám vzdali, ale připravujeme se vždy na tu nejhorší možnou variantu. Tedy, že budeme muset použít represivní opatření a dojde k boji,“ konstatoval nadporučík Šturc.