Příběhy psané velkou vodou

Autor: Miroslav Šindelář

Snad všichni obyvatelé i starostové obcí z Libereckého kraje, s nimiž jsme ve čtvrtek 12. srpna 2010 mluvili v oblastech postižených letošní živelní katastrofou, se shodovali na jednom: "Kdyby nebylo armády, jen těžko bychom to zvládli!"

Mosty, mosty, mosty

Mosty, které jsou nadějí na spojení dvou břehů, setkáním s přáteli, pomocí, či dokonce životní nutností, brala velká voda, ve kterou se proměnily mnohdy celá léta nenápadné říčky, se staly prioritou pro návrat do normálních kolejí v řadě obcí na severu Čech.

Své o této naléhavé potřebě vědí především armádní ženisté, specialisté z 15. ženijní brigády, kterým velí plukovník Ota Rolenec. Proto se jedna z učeben v libereckých kasárnách proměnila v nervové centrum týmu, kde se sbíhají požadavky nejen na provizorní přemostění, ale také třeba i na obnovu průjezdnosti komunikací.

„Máme tady 104 vojáků a vojákyň, kteří s 84 kusy techniky dělají co mohou. Odborníci z Univerzity obrany v Brně už zpracovali první projekt na provizorní most, který vyzvedneme ze skladu Správy státních hmotných rezerv a začneme stavět s dalšími specialisty, kteří sem za nedlouho dorazí,“ prozradil další etapu prací ženistů na Liberecku plukovník Rolenec. Požadavky na vybudování několika provizorních přemostění se zatím shromažďují.

Ti zkušenější vojáci už vědí, že v letních měsících není radno plánovat rodinnou dovolenou. Prý proto, že povodně se v České republice v létě opakují s téměř železnou pravidelností a bez odborné pomoci ženistů by se následky odstraňovaly obtížně.

Podpraporčík Miloslav Olišar z týmu kapitána Jana Štipčáka říká: „Je tady pár kluků, kteří museli zapomenout na dovolenou. Já ji mám naplánovanou v pozdějším termínu a doufám, že mě do té doby vystřídají. Vím, že ti lidé tady na nás spoléhají a že naši pomoc potřebují. Doma to chápou a vědí, že bez nás to prostě v místech postižených povodní nejde.“

Sotva se s námi podělil o své dosavadní zkušenosti, z nichž vyplynulo, že na povodních lze také zapomenout na pravidelnou pracovní dobu, rozeběhl se dirigovat další a další nákladní tatry, které jejich řidiči spolehlivě vedli do míst, kde se říčka Smědá vylila ze svého koryta a přerušila důležitou silnici, která ještě nedávno vedla do Višňové.

„Včera bylo potřeba nasypat do nového koryta říčky 620 tun kamene, makadamu a zeminy, což je pro představu asi 45 tater, které pendlují mezi tímto místem a lomem v Krásném Lese,“ pochválil práci svých vojáků velitel skupiny kapitán Štipčák a dodal: „Zítra bychom tady snad měli být hotovi a provizorní spojení s vesnicí bude zase fungovat.“ Dozvěděli jsme se ještě, že už v sobotu by tato skupina měla pravděpodobně pomáhat v Hejnici, kde na ně už netrpělivě čekají.

Kam se podíváš všude samá spoušť a nepořádek

Ve čtvrtek už mnozí z místních obyvatel začínali rezignovat. Dostavila se deprese a vojenští psychologové, kteří už jsou také na místě, měli plné ruce práce, aby lidem opět vlili novou sílu do žil, potřebu nevzdávat to a pokračovat v odklízení dnes už nepotřebného majetku, na kterém si do příchodu bleskových povodní tak zakládali.

Starosta Raspenavy Pavel Lžičař, jedné z nejpostiženějších obcí, kterou se táhne devítikilometrová silnice plná známek ničivé povodně, na adresu vojáků řekl: „Víte, bez hasičů a armády bychom to asi nezvládli. Když se tady objevili vojáci, vše se v ten moment obrátilo, vysvitla nová naděje pro naše lidi. Byla to vzpruha. Vojáci jsou vojáci. Všichni vědí, že jsou to oni, kdo odvádí spolehlivou a poctivou práci,“ nešetřil slova chvály na adresu pomocníků ve vojenských uniformách starosta.

Především se mu zamlouvala skvělá koordinace armádní pomoci, a to, že vojáci pracují vždy tam, kde je třeba. Mnohdy překračují pracovní plán stanovený na daný den. Vojáky prý využívají především na odvoz toho, co poničila velká voda, na rozvoz humanitární pomoci, na úklid po povodni.

Sprchy pro všechny

Samozřejmě, že škody velká voda napáchala nejen na majetku a psychice lidí. Poničila také vodovodní řady, elektrická vedení a komunikace. Nedostatkovým zbožím se stala také zdánlivě obyčejná voda. Zvláště ta teplá na mytí. Také tady pomohli příslušníci Armády České republiky. Ve třech obcích, a to ve Frýdlantě, Heřmanicích a Raspenavě vznikly veřejné lázně.

Tedy sprchy, které jinak slouží k dekontaminaci osob a liberečtí chemici je využívají hlavně na cvičeních. Podle vojáků z družstva podpraporčíka Jakuba Absolona, které jsme zastihli ve Frýdlantu jsou sprchy s teplou vodou využívány hlavně v nočních hodinách.

„Máme otevřeno tak asi od šesti hodin večer do půlnoci, někdy i hodinu přes půlnoc. Teď, když se život v obcích vrací pomalu do normálu, už chodí méně lidí, ale asi tak stovka domácích i dobrovolníků a záchranářů se tady vystřídá. Přes den pomáháme s úklidem. Večer jsme tady u sprch,“ sdělil nám podpraporčík Absolon.

Koordinace je nutností

Plukovník Josef Kulovaný je ředitelem Krajského vojenského velitelství v Liberci. Hned poté, co bylo jasné, že Liberecko zasáhly ničivé bleskové povodně, vznikl na libereckém krajském úřadě krizový štáb. Jeho členem je také ředitel zdejšího KVV, který má ve své náplni práce především spolupráci s ostatními složkami Integrovaného záchranného systému.

Je takovou prodlouženou rukou hejtmana kraje pro armádní otázky. V prvních dnech předával do Prahy na Generální štáb AČR požadavky krizového štábu. Najít ho v kanceláři úřadu není jednoduché, protože jeho hlavní práce se odehrává v terénu.