Resort Ministerstva obrany si před budovou Českého rozhlasu připomněl události srpna 1968

Autor: Tiskové oddělení MO

Nejvyšší představitelé státu si dnes před budovou Českého rozhlasu v Praze na Vinohradské třídě připomněli 58. výročí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy. Věnec k pamětní desce položil také ministr obrany Jaromír Zůna v doprovodu náčelníka Generálního štábu AČR generálporučíka Miroslava Hlaváče.

Československo začala obsazovat vojska států Varšavské smlouvy (Sovětského svazu, Polské lidové republiky, Německé demokratické republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky) v noci na 21. srpna 1968. Skončilo tak období pražského jara – pokusu československých komunistů o nastolení takzvaného socialismu s lidskou tváří. Právě rozhlas se tehdy nejvíce postaral o informování obyvatel. I když se okupanti snažili zpomalit šíření informací, většina národa zjistila, co se děje, už v noci. U Československého rozhlasu se také sovětští vojáci střetli s neozbrojeným protestujícím davem. Invaze si do konce roku 1968 vyžádala 137 mrtvých, zhruba 500 těžce a stovky lehce zraněných.

Srpen 1968 a ČSLA

• Okamžik zahájení invaze byl stanoven na 23.00 hodinu 20. srpna. K proryvu státní hranice došlo již o necelé dvě hodiny dříve v prostoru BÄRENSTEIN – VEJPRTY. Severní skupina sovětských vojsk (Polsko) s jednou polskou armádou a Jižní skupina sovětských vojsk (Maďarsko) s jednou maďarskou motostřeleckou divizí a jedním bulharským plukem začali v noci z 20. na 21. srpna obsazovat území Československa.
• V tu dobu již bylo informováno armádní velení o invazi a na rozkaz ministra národní obrany M. Dzúra měla armáda zachovat klid a neklást odpor. Jako první byla obsazena strategicky důležitá letiště, na nichž přistávala transportní letadla s výsadkovými vojsky. Od jihu a ze severu se do nitra Československa valily pozemní síly.
• Dne 26. srpna se na území ČSSR nacházela skoro půlmilionová okupační armáda v síle 27 divizí. ČSLA až na malé výjimky se s okupanty nestřetla a zůstala naprosto paralyzována. Většina vojáků z povolání i v základní službě invazi vojsk států Varšavské smlouvy odsuzovala.
• Okupace ČSLA tvrdě zasáhla. Sovětská strana požadovala pro svá vojska několik divizních rajónů, kde hodlala rozmístit až 150 000 vojáků. Po následných jednáních došlo ke snížení na 75 000 vojáků a odchodu zbytku okupačních jednotek do začátku listopadu 1968. Na území Československa byla soustředěna Střední skupina sovětských vojsk s velitelstvím v Milovicích v síle armádního sboru. Ta setrvala v Československu až do roku 1991, kdy ve druhé půli června opustil území republiky poslední železniční transport s technikou a vojáky.
• Následné vynucené dislokační změny se týkaly asi stovky útvarů ČSLA. Ve velmi krátké době armáda přesunula 1200 tanků, 700 obrněných transportérů a 1100 děl. Do nových posádek odešlo téměř 5000 vojáků z povolání, 24 000 vojáků základní služby a 900 občanských pracovníků vojenské správy. Sedm posádek ČSLA uvolnila do 8 dnů, čtrnáct posádek do dvou týdnů a jedenáct posádek do 23 dnů.
• Kromě dislokačních problémů postihla armádu rovněž rozsáhlá personální čistka, v jejímž průběhu byly z armády vyhozeny tisíce vojáků z povolání. Armádnímu velení se tuto ztrátu nikdy nepodařilo kvalitativně zacelit.