Řízení nákladního vozidla je o zrcátkách

Autor: Mirek Šindelář

Autoškola Vojenské policie v jihočeské Bechyni vznikla před pěti lety a za tu dobu jí prošlo více než 2 800 osob, které zde nejen získaly řidičské oprávnění na vojenskou techniku, ale také se zdokonalily v řidičském umění.

Od počátku autoškolu vede kapitán Dušan Vítů, který dříve pracoval u dopravní Policie ČR v Táboře. „Naše škola je prioritně určena pro Vojenskou policii, ale reaguje i na potřeby jednotlivých složek,“ vysvětlil kapitán Vítů. Například už třetím rokem se jezdí do jižních Čech zdokonalovat i řidiči z Agentury služeb MO. Ti zde mohou kromě jiného pilovat i jízdu ve vysokých rychlostech, vyhýbací manévry nebo školu smyku na adhezním povrchu.

„V současné době nám tady běží kurz k rozšíření řidičského oprávnění skupiny C na E. To umožňuje jízdu s přívěsem. Jsme zhruba v polovině kurzu, který pořádáme podle potřeb dvakrát až třikrát do roka,“ uvedl velitel autoškoly.

Za přípravou podobného kurzu se skrývá celá škála nutných úkonů, které musejí pracovníci autoškoly udělat. Jde nejen o naplánování průběhu kurzu, ale také o přípravu učitelů k výuce. Těch je dohromady v autoškole pět včetně velitele, přičemž dva z nich jsou zároveň i zkušebními komisaři.

Nestačí jen znát obsah lékarničky

Velitel třeba vede i zdravotnickou přípravu. „Především klademe důraz na praxi. Ve zdravotnické třeba na to, jak správně použít obsah lékárničky. Její složení zná téměř každý, ale co je k čemu určeno, to už je jiná otázka,“ vysvětluje kapitán Dušan Vítů. Prozradil, že se snaží frekventantům přiblížit i správné způsoby vyproštění zraněné osoby z vozidla.

„Tady se snažíme řidičům vštípit zásadu, že k osobě v havarovaném autu musejí přistupovat, jako by měla zraněnou páteř. Ovšem může se stát, že hrozí výbuch vozidla a potom nezbývá nic jiného, než se rozhodnout pro vyproštění zraněných ve velmi krátké době bez ohledu na charakter poranění,“ doplnil velitel autoškoly.

V kurzu, který rozšiřuje oprávnění ovládat nákladní vozidla s přívěsem, jsou v tomto období tři frekventanti a tak se jim mohou učitelé dostatečně věnovat.

„Snažím se lidem, kteří přesednou z osobáku na náklaďák, vysvětlovat, že jízda je rozdílná hlavně v tom, že tady musejí sledovat provoz především ve zpětných zrcátkách. O jízdě s přívěsem to platí dvojnásobně. Musejí si uvědomit, že nejsou na vozovce sami a že pocit, který jim dává velké vozidlo, je zrádný. Jde o to, aby se na jízdu soustředili a byli k ostatním účastníkům provozu ohleduplní,“ prozradil kapitán.