Roboti začínají ovládat válčiště. Kontrola člověka nad nimi je ale nezbytná

Autor: Mirek Šindelář

„Jeden americký generál kdysi na adresu ideálního robota řekl, že tím by byl ten, který by dokázal dohnat nepřítele, vyrvat mu z rukou zbraň, kterou chce použít, zneškodněnou mu ji vrátit a popřát mu ještě hezký den,“ uvedl s jistou nadsázkou Miroslav Švejda problematiku etiky při využití robotiky v soudobých vojenských operacích.

Je známo, že robotika se stále více uplatňuje i v našem běžném životě. Ostatně snad nejznámější oblast lidského života, která se dotýká bezprostředně každého z nás - zdravotnictví, si už pomalu bez robotických pomocníků neumí představit celou řadu složitých a přesných chirurgických výkonů. Piloti velkých dopravních letadel si zvykli na autopilota.

Příkladů, kdy stroje vymyšlené člověkem mu usnadňují život je celá řada. Vojenská oblast není výjimkou. Bezpilotní prostředky, pyrotechničtí roboti nebo roboti, kteří umí vyrazit dveře či ochránit vojáky, jsou toho důkazem.

V roce 2003 disponovalo NATO jen hrstkou robotů. Koncem roku 2005 měla americká armáda už 2400 robotů. V roce 2008 jich NATO registrovalo 12 tisíc a roboti dnes provádějí 33 tisíc misí ročně. Navíc nedávná zpráva spojeného velitelství americké armády uvádí, že roboti budou běžně používáni na bojištích nejpozději do 20 let.

Nad využitím těchto pomocníků člověka se zamýšlejí týmy odborníků na celém světě. Severoatlantická aliance má svou organizaci pro výzkum a technologie (RTO – Research and Technology Organization). Jejím nejvyšším orgánem je rada RTB (Research and Technology Board) a v západním předměstí Paříže na podporu pracuje agentura RTA.

RTO podporuje a rozvíjí mezinárodní spolupráci v oblasti výzkumu a rozvoje technologií, udržuje dlouhodobé strategie NATO v této problematice a poskytuje poradenství pro všechny prvky NATO, členské země NATO a 38 partnerů NATO.

Vytváří síť asi 3500 vědců a inženýrů spolupracujících na téměř 140 projektech ročně. Své pevné místo v této organizaci - v jednom ze šesti technických panelů, tedy panelu pro systémové studie a analýzy SAS (System Analysis and Studies) získali také Češi.

Jejími národními představiteli jsou Miroslav Švejda ze sekce obranné politiky a strategie Ministerstva obrany ČR a Pavel Zůna, ředitel katedry celoživotního vzdělávání Univerzity obrany v Brně.

„Poprvé v historii řídí Češi robotický projekt mezinárodní spolupráce v rámci technického panelu SAS. Zamýšlíme se nad tím, jaká je budoucnost využití robotů na možných válčištích, jak s jejich pomocí ušetřit lidské a materiální zdroje, jak zefektivnit nasazení sil a prostředků. Je to dlouhodobá záležitost a jen pro představu, některé projekty zasahují až do roku 2030. Nám se podařilo dát dohromady ty nejlepší mozky, které mají s robotikou už světové úspěchy,“ pokračuje Miroslav Švejda a vysvětluje, že se povedlo pro spolupráci v této oblasti propojit České vysoké učení technické v Praze s Univerzitou obrany a Vysokým učením technickým v Brně.

Univerzita obrany už přišla se dvěma koncepčními projekty využití automatizovaných systémů k rozvoji schopností operačního použití ozbrojených sil. Své o tom vědí také vědci a studenti z Českého vysokého učení, kterým se podařilo prorazit do světa se svými projekty.

Vždyť třeba řízení letecké dopravy nad USA nese jeden z jejich podpisů a také se nemalou měrou podílejí na úspěších operace NAVFOR – ATALANTA, protože vyhodnocování této operce by se neobešlo bez technologie vymyšlené českými vědci. Také Bílá kniha o obraně doporučuje k rozvíjení konkrétních projektů a schopností: Soustředit se na perspektivní oblasti, například bezobslužné a robotické prostředky, kybernetické systémy a aplikace s důrazem na kybernetickou bezpečnost či výzkum a vývoj v oblasti OPZHN.

Na nedávném jednání, které vedl profesor Václav Hlaváč z ČVUT hodnotili odborníci ze strategického velitelství pro transformaci NATO ACT a několika zemí (Francie, Itálie Maďarsko, Kanada a USA) aktuální stav projektu ET.BX “Robots Underpinning Future NATO Operations“. Problematika tohoto projektu je vzhledem ke stále masivnějšímu nasazení robotů v operacích velmi aktuální a souvisí s dlouhodobými požadavky na schopnosti NATO.

Nasazení a využití robotických systémů v operacích NATO je zásadní výzva a zároveň složitý úkol do budoucna. Voják se bude muset přizpůsobit informačnímu zahlcení v komplexním operačním prostředí. Člověk bude muset umět rychle zvládat procesy zpracování dat tak, aby je dokázal efektivně vytěžit bez zpoždění, zvláště pak v prostředí asymetrického bojiště.

Porostou proto nároky na systémová opatření k nárůstu počtu a efektivitě automatizovaných a robotických prostředků. Expanze globální elektronické infrastruktury a možný útok na architekturu informačních technologií a sítí bude vyžadovat koordinovaný postup k rozvoji algoritmů v aplikační podpoře robotiky, včetně fúze dat. Nejedná se tedy jen o pouhé nasazení jakéhosi humanoidního robota, který by měl nahradit vojáka v riskantních situacích, ale o komplexní robotické systémy mající navíc vlastnost zdokonalovat své schopnosti.

V budoucnu se jistě zvýší poptávka po spolehlivých, přesných a výkonných robotických systémech. Zvýší se také poptávka po koncepcích stanovujících postup nasazení jednotlivých druhů robotických systémů v operacích NATO. Bude přetrvávat zásadní otázka, a to, do jaké míry mohou tyto systémy jednou převzít rozhodování za člověka v kritických situacích. Zachování lidského faktoru v rozhodovací smyčce se patrně v budoucnu stane omezujícím faktorem.

Tento aspekt bude vytvářet požadavek na interdisciplinární výzkum a rozvoj disciplín jako je například psychologie, sociologie, etika, právo a jiné. „Na podzimním zasedání SAS, které se má konat od 18. do 20. října 2011 v Kodani chceme doporučit, aby byl tento projekt schválen a získal tříletý mandát, na jehož konci bude technická zpráva zahrnující nejen systémové zhodnocení možností širšího využití robotiky v operacích NATO, ale také analyzování rozdílů mezi operačními požadavky a technickými možnostmi s důsledky vzájemného působení (člověk–robot) a v neposlední řadě i určení potřeb k dalšímu technologickému rozvoji a rozvoji nových schopností NATO.

„Předpokládáme, že tento projekt zahrne i experimenty, prototypy, ukázky, konference a jiné formy,“ prozradil tématiku dalšího zaměření této aktivity Miroslav Švejda.

Více se o aktivitě moravských a českých civilních akademických pracovišť můžeme dozvědět na http://www.uamt.feec.vutbr.cz/robotics/, http://cmp.felk.cvut.cz/, http://imr.felk.cvut.cz/.