S plukovníkem Mirkovičem se rozloučila i ministryně obrany

Autor: redakce (IP)

V kapli sv. Václava na Vinohradském hřbitově v Praze se dnes konalo poslední rozloučení s plukovníkem ve výslužbě Tichomírem Mirkovičem. Smutečního obřadu s vojenskými poctami se zúčastnila také ministryně obrany Jana Černochová. Veterán druhé světové války bojoval jako partyzán za svobodnou Jugoslávii, účastnil se osvobození Bělehradu, vyjadřoval svůj nesouhlas s okupací Československa vojsky Varšavské smlouvy a podílel se na aktivitách Československé obce legionářské, kde zastával funkci místopředsedy.

Během smutečního ceremoniálu promluvila také ministryně Černochová. V rámci své řeči zmínila mimo jiné plukovníkův boj za svobodnou Jugoslávii, který byl bojem i za nás, protože každá porážka nacistů dávala naději na brzké osvobození všech národů.

I během pozdějšího života v Československu musel Tichomír Mirkovič nejednou prokazovat svou odvahu. Například když byl jako Jugoslávec vyloučen ze studií, protože se čeští komunisté rozešli s tehdejším jugoslávským prezidentem Titem. Díky své neústupnosti se mu ale podařilo dostudovat. „A nesklonil hlavu ani po vpádu sovětských vojsk. Naopak dával všem najevo, co si o této „přátelské pomoci“ myslí. A tak, jako mnozí další odvážní občané, byl vyhozen ze zaměstnání a živil se manuální prací,“ uvedla ministryně. 

Ocenila také, že nikdy nezahořkl. Po Sametové revoluci se zapojoval do aktivit Československé obce legionářské a podílel se na připomínkách hrdinů, kteří bojovali proti nacismu. „S jeho odchodem tak přicházíme o jednoho z posledních pamětníků 2. světové války, který nesl odkaz jejích hrdinů a předával jej mladé generaci. Především však ztrácíme člověka, kterému nebyl lhostejný osud druhých. Bylo mi velkou ctí, že jsem pana Mirkoviče měla příležitost osobně poznat,“ řekla v závěru ministryně obrany.

V závěru obřadu, za tónů signálu Večerka, vystřelila Čestná stráž Armády ČR na počest plukovníka Mirkoviče tři čestné salvy. Celý obřad pak zakončila česká státní hymna v podání Ústřední hudby Armády ČR. Resort obrany dále na pohřbu reprezentovali i brigádní generál František Ridzák z velení Armády ČR, ředitel Vojenského historického ústavu Praha brigádní generál Aleš Knížek a další.

Po válce využil nabídky k cestě do Československé republiky a v Praze se vyučil soustružnictví.  Absolvoval dělnickou přípravku pro studium na vysoké škole, a i když musel v roce 1949 studium z politických důvodů přerušit, nakonec se k němu vrátil a v roce 1954 se stal absolventem filozofické fakulty Univerzity Karlovy.

V roce 1968, byl pro "politickou nespolehlivost" propuštěn ze zaměstnání, protože dával příliš najevo svůj nesouhlas s okupací Československa vojsky Varšavské smlouvy. Až do roku 1989 pracoval jako skladník, v době sametové revoluce se angažoval v Občanském fóru na Praze 2 a v květnu 1994 se stal členem Československé obce legionářské. Několik let byl předsedou Jednoty ČsOL Praha 2, do poslední chvíle zastával funkci místopředsedy ČsOL. 

Byl držitelem řady ocenění a vyznamenání, jak z období války, tak za svou činnost v ČsOL. V roce 2018 mu bylo uděleno čestné občanství Městské části Praha 2 a o rok později byl povýšen do hodnosti plukovníka ve výslužbě. O svých válečných zážitcích napsal díky ČsOL dvě knížky, první v roce 2012 pod názvem "Mé neblahé dětství a válka", druhou v roce 2019 pod názvem "Přišel jsem o všechno".