Sněm válečných veteránů byl plný emocí

Autor: Mirek Šindelář

V sobotu 13. dubna se podle stanov Sdružení veteránů uskutečnil řádný sněm, jehož průběh měl dvě zcela odlišné podoby.

V té první, kterou představovala oficiální část a na které delegáti přivítali celou řadu hostů, zejména velvyslance Státu Kuvajt Aymana Mohammeda Aladsaniho, zástupce velvyslanectví Království Saudské Arábie Khaleda Alotaibiho a také generálního sekretáře Ministerstva obrany ČR Jana Vylitu, se nesla ve slavnostním rázu.

Předseda sdružení Pavel Budínský se po státní hymně a minutě za ty, kteří se nedožili dnešních dnů, ujal řízení sněmu. Připomněl, že se sněm koná v době, kdy si připomínáme operace Pouštní bouře a Pouštní štít, tedy válečné operace, kterých se poprvé v novodobé historii našeho státu, účastnila jeho armáda.

Tehdejší československá protichemická jednotka si získala svou činností v Perském zálivu respekt a uznání spojenců. To byl základ, na kterém stavěla nová Armáda České republiky.

Ostatně tuto skutečnost potvrdil i jeden z významných hostů, velvyslanec Státu Kuvajt, který v projevu dokonce připomněl smrt podporučíka in memoriam Petra Šimonky, který byl prvním českým vojákem, který položil svůj život v zahraniční operaci.

Generální sekretář Ministerstva obrany ČR Jan Vylita v projevu uvedl: „Prošli jste Kuvajtem, Irákem, zanechali jste výraznou stopu na Balkánském poloostrově i jinde. Váš příspěvek ke zvýšení úrovně mezinárodní bezpečnosti posílil vliv a důvěryhodnost našeho státu.“ Následně podtrhl, že válečné veterány pojí přátelství trvající doslova až za hrob. Ocenil, že sdružení nezapomíná na rodiny vojáků, kteří se z mise už nikdy nevrátí. Umí podat pomocnou ruku vždy a všude tam, kde je jí nejvíce zapotřebí.

„Každý válečný veterán má sice vždy 11. listopadu v kalendáři svůj den, ale to by bylo málo. Musí také vědět, že jeho armáda na něj nezapomíná. Vysoce si vážím vašeho nasazení, s nímž jste vždy příkladně reprezentovali svoji armádu a vlast," řekl generální sekretář ministerstva obrany Jan Vylita.

Také další hosté ve svých projevech připomněli základy, na nichž stavějí i veteránské organizace a hnutí a které se staly inspirací pro současnou českou armádu. Sdružení válečných veteránů se právem hlásí k odkazu svých starších druhů a pokračovatelů československých legionářů, kteří se tak významně zapsali do povědomí při vzniku samostatného československého státu.

Po oficiální části následovalo pracovní jednání volbami jednotlivých komisí. Hned v úvodu vystoupil předseda liberecké organizace Karel Krátký s návrhem změny v programu. Ta spočívala v tom, aby se sobotní řádný sněm změnil na sněm volební vzhledem k roztříštěnosti názorů a určité nespokojenosti některých členů organizace.

Po několika dohadech o programu uvedl místopředseda sdružení Ladislav Sornas věc na pravou míru, když řekl, že sněm nemůže být volební už z toho důvodu, že by delegáti porušili organizační řád a stanovy sdružení. To také proto, že k tomuto kroku nedala členská základna delegátům mandát.

Připomínek k projednávání, tedy k programu, byla od delegátů celá řada, ale nebyly relevantní a vůbec už ne v souladu s jednacím řádem.

Předseda Pavel Budínský oponoval nespokojeným hlasům tím, že po jednání krajských organizací nezaznamenalo představenstvo žádný impulz k tomu, že se měl program sněmu měnit. Nikdo z krajů nežádal, aby došlo k mimořádným volbám.

Poté, když se ke slovu dostala se zprávou o hospodaření Kateřina Jindrová, uvědomili si mnozí, v čem spočívá hlavní myšlenka vzniku organizace a jaké má poslání. Katka Jindrová totiž přitáhla pozornost auditoria také tím, že hovořila o částce sta tisíce korun, která byla darována družce po vojákovi, který nedávno zahynul v Afghánistánu. Tato žena zůstala bez prostředků s malým dítětem a doplácí na to, že nebyla se zemřelým oddána.

Přesto se mezi delegáty ale i hosty, kteří přijeli z krajů objevilo mnoho emocí a snaha o změnu ve vedení, kterou zřejmě plánovali, nedošla naplnění. Představenstvo i celorepublikový výbor svou pozici ustály a i přes protesty nespokojených jednotlivců, kteří na znamení nesouhlasu odešli ze sálu, mohla pracovní část sněmu pokračovat.

Program se v podstatě odvíjel podle usnesení posledního mimořádného republikového výboru, který byl řádně svolán podle platných stanov.

Pracovní část jednání sněmu ukázala, že ne všechno je v organizaci, která má smyslupné a nanejvýš humánní poslání, v pořádku. Nespokojenost, byť jednotlivců byla výrazným apelem pro funkcionáře organizace, aby mnohé ve své práci zlepšili.

Zcela určitě bude potřebné více členskou základnu informovat o výsledcích jednání, na nichž se usnáší celorepublikový výbor. Tomu by mělo napomoci i vzkříšení webových stránek sdružení.

Novodobí váleční veteráni, kteří jsou členy sdružení, se jistě mají čím pochlubit, a jejich program pomoci kamarádům, jež nemohou sehnat zaměstnání, dosahuje dost dobrých výsledků. Místopředseda Ladislav Sornas uvedl, že díky programu Z armády do zaměstnání, který se podařilo rozjet, už je zaměstnáno třicet čtyři kamarádů, kteří nemohli najít v této nelehké době práci.

„Ozvalo se nám kolem padesáti lidí, kteří s námi byli v misích, že nemohou sehnat práci. Podařilo se nám zaměstnat více než polovinu a do konce roku předpokládáme, že dokážeme najít práci pro pětapadesát uchazečů. To jsou výsledky, s nimiž se můžeme pochlubit, protože v téhle těžké době se nám podařil možná malý zázrak,“ zdůraznil Ladislav Sornas.

Ten také hovořil o projektu spojeném s aktivním protestem, respektive žalobou na stát proti zdanění výsluh. Upozornil na fakt, že vojáci v této snaze nejsou osamoceni, pro tuto myšlenku se podařilo získat policisty, vězeňskou službu a další státní zaměstnance, kteří přišli o část svých náležitostí, které byly podle veteránů neprávem zdaněny státem.

Z výčtu pravidelných akcí je patrné, že ne ve všech krajských organizacích se aktivně váleční veteráni prosazují a smysl organizovat vojáky po skončení jejich účasti v zahraničních misích jaksi uniká.

Zdá se, že Sdružení válečných veteránů je na, obrazně řečeno, určité křižovatce. Nad průběhem  jednání sněmu nelze jen mávnout rukou a říci si : „Jedeme dál!“