Také o válečné medicíně se diskutovalo v Olomouci

Autor: nadporučice Marta Plchová, 72. mechanizovaný prapor Přáslavice a redakce www.army.cz

Ve dnech 15. až 17. května pořádala Lékařská fakulta Univerzity Palackého v hanácké metropoli již 8. ročník mezinárodní lékařské konference „Olomoucké dny urgentní medicíny“. Sešli se zde zdravotníci, kteří působí v oboru urgentní medicíny a medicíny katastrof.

V rámi prvního dne konference byly zúčastněným v několika blocích předneseny informace a poznatky z různých medicínských oborů, s nimiž se mohou lékaři ve své praxi na urgentu setkat. Součástí bloku přednášek bylo i vystoupení několika vojenských lékařů v čele s náčelníkem Vojenské zdravotnické služby brigádním generálem Božetěchem Jurenkou.

Plukovník Miroslav Lastič z Velitelství společných sil vystoupil s tématem přednemocniční péče v Armádě České republiky. Objasnil klíčové oblasti přípravy vojenského zdravotnického i nezdravotnického personálu před nasazením v zahraničních operacích. Upozornil na rozdílnou epidemiologii vzniku poranění v civilním sektoru a během válečného konfliktu. „Zatímco v civilním sektoru se setkáváme především s tupými poraněními, v zahraničních misích se jedná zejména o zranění penetrující,“ vysvětlil plukovník Lastič. Dále zmínil spojovací článek mezi první pomocí a zdravotnickým personálem během bojové situace - takzvané "céelesáky" (CLS - Combat Life Saver). Zmínil několik CLS center, která v AČR fungují, a kde se vojáci vzdělávají a zdokonalují v poskytování první pomoci v boji. „Každý voják musí v boji včas a správně zvládnout ošetřit poranění ohrožující raněného na životě, aby měl šanci na přežití, než se dostane k lékaři. Učí se pracovat se specifickým zdravotnickým materiálem a cílem jejich snažení je minimální zásah s maximálním efektem.“

Následovalo vystoupení plukovníka Jiřího Párala z Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany, který přítomným předal zkušenosti z působení českého polního chirurgického týmu v afghánském Kábulu. „Chci, abyste měli představu, kam vojenští lékaři jezdí a v jakých podmínkách pracují,“ řekl plukovník Páral. Zdůraznil, že cílem polního chirurgického týmu je zabezpečení komplexní zdravotní péče pro vojáky NATO, vojáky Afghánské národní armády a afghánské policisty. Dále polní nemocnice zabezpečuje lékařskou službu první pomoci a v neposlední řadě, jsou-li volné kapacity, také ambulanci pro civilní afghánské obyvatele. „Vojenští lékaři se během praxe v zahraničí setkávají s různými druhy poranění a lékařskými nálezy, se kterými si musí umět poradit sami. Nemají možnost zavolat specialistu. V mnoha případech jsme konzultovali specifické zdravotní problémy se specialisty v České republice prostřednictvím internetu či telefonu,“ upozornil na odchylky ve vojenské lékařské praxi v zahraniční operaci.

Brigádní generál Božetěch Jurenka přednesl poznatky a postřehy z lékařské evakuace raněných při havárii autobusu s českými turisty v roce 2012 v Chorvatsku. Zhodnotil, jak se museli vypořádat se situací, kdy neměli potřebné informace jak o profilu poranění zraněných, tak o jejich počtu; jakým způsobem a v jakém pořadí se plnily úkoly přepravy zraněných osob do České republiky a jak byl organizován následný transport do nemocnic v Brně a Praze. Závěrem vyhodnotil jako velké pozitivum, že Armáda České republiky je díky Společnému operačnímu centru MO na mimořádné události připravena, existují takzvané standardní operační postupy, traumaplány a jiné dokumenty, jimiž se vojáci mohou v krizových situacích řídit. „Samozřejmě jsme zjistili i spoustu negativ, která jsou vlastně pozitivy. Neznali jsme počty raněných v 31. hodině po nehodě, nevěděli jsme, s kým máme na chorvatské straně komunikovat, a byl zde i velký chaos při pronikání informací o nehodě k veřejnosti. Tím pádem vznikala spousta nepravdivých zpráv,“ zhodnotil situaci generál Jurenka. Na závěr svého vystoupení shrnul množství poznatků, které v rámci evakuace raněných z Chorvatska nasbírali a které jim budou nápomocny v případě vzniku další podobné situace.

O zkušenosti se podělili také psychologové

Jeden den z konference patřil také praktickému workshopu s názvem SPIS zaměřenému na předávání odborných zkušeností z oblasti péče a podpory lidí (zaměstnanců) ocitajících se v průběhu výkonu své práce v psychicky náročných profesních situací.

Workshopu se zúčasnili – zdravotníci, hasiči a vojáci. SPIS, tedy Systém psychosociální intervenční služby, slouží k podpoře zvládání psychické zátěže. Cílem je snížení rizika profesionálního selhání, syndromu vyhoření i péče po nadlimitní zátěži. Jedná se o specifický soubor opatření a metod, určených pro konkrétní skupinu osob nebo jednotlivce, kteří v zaměstnání prošli kritickou událostí a kteří potřebují podporu při dlouhodobé zátěži. V rámci podpory se pracuje se speciálními technikami, jde o praktickou intervenci, zaměřenou na omezení působení stresu, má stabilizovat situaci a hlavně mobilizovat vlastní zdroje takovým způsobem, aby pracovník byl schopen normálně fungovat co nejdříve. V systému nepracují jen odborníci z řad psychologů, ale je postaven hlavně na takzvaných peerech, kterými jsou profesní kolegové, kteří jsou proškolení v první psychické pomoci, jsou schopni poskytnout okamžitou podporu.

Stresové situace a vysoká míra zátěže je i každodenní součástí práce vojáků naší armády. Způsob (systém) psychosociální intervenční podpory u vojenských jednotek a v zahraničních operacích zúčastněným představila vrchní psycholožka majorka Helena Sováková. Od vojáků se ze strany společnosti, ale i resortu obrany očekává přesné a špičkové plnění zadaných úkolů.

„Voják je vnímán jako na vše připravený, zvládne každou situaci, vše snese a nepodléhá stresu i v případech, kde si jiní nevědí rady. Většina z nás se snaží takovými opravdu být. Ale i voják je člověk s duší, a pokud se kumulovaně ocitá v zatěžujících situacích, může to nepříznivě ovlivnit jeho jednání nejen v profesionálním životě. Náročnou situací může být těžké trauma nebo smrt kolegy, bezmocnost, ohrožení vlastního života či jakákoli událost, která má příliš silný dopad na psychiku,“ uvedla Helena Sováková a dodala: "Systém podpory za účasti peerů se velmi osvědčil u hasičů i policie, vytvořit tento systém i v naší armádě je jeden z hlavních úkolů psychologické služby.“

Na workshopu byly praktické ukázky kolegiální pomoci hasičů i zdravotníků. Účastníci si vyměnili zkušenosti s práce a otevřeli se cesty nové spolupráce s jediným cílem, kterým je zkvalitnění podpory pro práci kolegů.

• Systém psychosociální intervenční služby zajišťuje následující skupina lidí: peer, psycholog nebo psychiatr (tedy vyškolený odborník na duševní zdraví), koordinátor či odborný garant.