Stopař Tax a kousavý Alan se ucházejí o práci v armádě

Autor: Andrej Halada

Areál Vojenského technického muzea v Lešanech střeží nejen lidská, ale i zvířecí ostraha. Do zdejší „jednotky“ by měli letos přibýt dva noví služební psi. V těchto týdnech probíhá ve VTM Lešany jejich výcvik.

Areál lešanského muzea zabírá rozsáhlý prostor a ohlídat sbírku více než sedmi stovek tanků, děl či raketové techniky není jednoduchá práce. K ochraně je určeno celkem šestnáct psů, průběžně je potřeba celou jednotku doplňovat a obnovovat. V současnosti probíhá výcvikový kurz s dvěma nově nakoupenými psy, kteří by se měli na začátku zimy do jednotky začlenit. Kurz v Lešanech začal 3. října a skončí 14. prosince. Vedou ho dva instruktoři z Veterinární základny Chotyně, praporčík Lukáš Suchánek a praporčík Martin Matyáš. Je to vůbec poprvé, kdy tento druh výcviku probíhá v Lešanech.

„Oba psy jsem nakoupili v Chotyni, kde sídlí veterinární základna,“ říká Tomáš Budík, vedoucí kynolog lešanského útvaru, resp. Vojenského technického muzea. „Pes musí při výkupu předvést stanovené cviky, když projde tzv. výběrovým řízením, prochází karanténou. Teprve pak jde k nám do útvaru. Absolvuje výcvikový kurz k dosažení výcvikové kategorie (pořádaný VZ Chotyně). Na jeho konci pes skládá společně s psovodem zkoušku, zda je způsobilý ke službě.“ Pokud by ovšem zkoušku nesložil, musí pes do kurzu znova.

O jaké konkrétní psy se jedná a jak si oba vedou při výcviku? „Jsou to mladí psi, trochu divočejší, prostě takoví lehčí puberťáci, které je potřeba nasměrovat,“ říká s trochou nadsázky o dvou vlčácích Tomáš Budík. Jeden se jmenuje Tax a narodil se v květnu 2009, druhý má jméno Alan, je zhruba o rok starší, datum narození červenec 2008. Zatímco Tax se jeví jako trochu lepší stopař, Alan je zase lepší v tzv. zákusech, tedy při zadržení a zneškodnění neoprávněné osoby.

„Armáda může nakupovat psy v rozmezí jednoho až tří let stáří,“ doplňuje ještě informace k výcviku Tomáš Budík. „Současný nákup je součástí koncepční výměny psů, na jejímž konci by měla být skutečně kvalitní sestava psů i jejich psovodů. V průběhu dvou let bychom měli mít kompletní jednotku šestnácti dobře vycvičených a relativně mladých psů.“

Pes může přitom sloužit dlouhou dobu, minimálně do deseti let stáří, ale výjimkou není ani pes ve službě starý dvanáct či třináct let. Každé dva roky však musí absolvovat zdravotní prohlídku a při zkoušce prokázat, že jeho „pracovní“ schopnosti jsou stále na výši.

O lešanské psy se vedle Tomáše Budíka stará ještě osm psovodů, kteří s nimi provádějí ostrahu areálu i výcvik. V Lešanech trvá psům služba obvykle dvanáct hodin, závisí to ale hodně na povětrnostních podmínkách. Především v zimě a také v parném létě se psi střídají v kratších intervalech. Potravu dostávají dvakrát denně, jednou týdně také probíhá kontinuální výcvik. Vojenský historický ústav Praha používá psy pro ostrahu areálu již od půlky devadesátých let, kdy někdejší sídlo lešanského vojenského útvaru získal jako své největší výstavní prostory a hlavní muzejní depozitář.