Studenti Univerzity obrany besedovali se spisovatelem Pavlem Kohoutem

Autor: Pavel Pazdera

Čtením fejetonu o armádě zahájil včera známý český spisovatel Pavel Kohout odpolední besedu se studenty Univerzity obrany v příjemném prostředí univerzitního klubu. Prozaik, básník a dramatik Pavel Kohout se tak zařadil k významným osobnostem, které navštívily Univerzitu obrany a vystoupily před studenty, a tím přispěly k edukaci a kultivaci budoucích důstojníků české armády.

Z fejetonu, který napsal Pavel Kohout v roce 2009 pro deník Mladá fronta DNES, se studenti dozvěděli o jeho působení v armádě. Odveden do armády byl až v 24 letech. Během základní vojenské služby, kterou absolvoval v první polovině padesátých let v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého, byl vedoucím kulturní rubriky časopisu Československý voják. Vedle psaní básní začal i s dramatickou tvorbou. Když jeho divadelní hru o poměrech v armádě Zářijové noci zhlédl tehdejší ministr národní obrany generál Alexej Čepička, okamžitě její uvádění zakázal, neboť podle něj představovala velkou urážku Československé lidové armády. Její autor a režisér byli přísně pokáráni.

V roce 1954 byl Pavel Kohout povýšen na poručíka, koncem 60. let získal na cvičení hodnost kapitána v záloze. Počátkem 70. let byl degradován na vojína. Na jaře 1990 byl povýšen na plukovníka, ale sám požádal o změnu a navrácení hodnosti kapitána.

Pavel Kohout prošel osobnostním vývojem od počáteční bezvýhradné podpory stalinismu, přes postupné vystřízlivění až po účast na Pražském jaru a nucený odchod do exilu v 70. letech, přičemž patřil vždy mezi ty nejaktivnější v daném proudu. A mezi vším tím činěním psal a psal.

Proč tehdy lidé volili KSČ?

O své mladické víře v komunismus hovořil i před studenty Univerzity obrany. „Proč po druhé světové válce lidé v Československu volili komunistickou stranu a sociální demokracii a stávali se komunisty?“ položil řečnickou otázku. Pak sdělil důvody. Prvním vidí velkou hospodářskou krizi v roce 1929, druhým osudný rok 1938: „Stojím, desetiletý, v říjnu 1938 vedle svého otce na Vítězném náměstí v Praze před budovou generálního štábu a kolem mne pláčou tisíce mužů. To se ti, kteří ještě včera skandovali před parlamentem zoufalé přání daňových poplatníků Československé republiky – ‚Dejte nám zbraně, dali jsme si na ně!‘ – právě dozvěděli, že jim jejich prezident a vláda na nátlak nejvěrnějších spojenců zakazují bránit se proti Hitlerově agresi.“ A jako třetí důvod uvádí osvobození Prahy slavnou Rudou armádou.

Na svou hru Zářijové noci nahlíží jako na zlom, jímž začal jeho konflikt s „rodnou stranou“. Pro svůj veřejný nesouhlas s kulturně-politickou orientací Československého svazu spisovatelů byl Pavel Kohout podroben disciplinárnímu řízení a jako jeden z představitelů „pražského jara“ byl v roce 1969 vyloučen ze svazu spisovatelů i KSČ. Na sklonku roku 1976 stál u zrodu Charty 77. V roce 1979 mu byl s manželkou znemožněn návrat do Československa z jeho pracovního pobytu v Rakousku a oba byli zbaveni státního občanství. Pavel Kohout se stal významným spisovatelem samizdatu v exilu. Například dramat má na kontě přes čtyřicet a jsou brána za těžiště jeho díla – i proto, že se hrají na evropských scénách.

Studenti se zajímali o naši nedávnou minulost

Studenti Univerzity obrany se pak blíže zajímali o období „pražského jara“, tuhé normalizace v Československu, o jeho působení v hnutí Charta 77, ale také o současnou roli Evropské unie a případný odchod Velké Británie z Unie. Jeden z dotazů směřoval i na román Katyně z roku 1979. Jak odpověděl sám autor, v naší době, kdy teče krev i z televizních obrazovek, takže násilí dávno otupilo naše smysly, jsem našel způsob, jak se přece jen dostat čtenářům pod kůži. Černý humor, s nímž autor sleduje osudy sedmi spolužáků a jejich učitelů, mistrů katovského umění, profesora Vlka a docenta Šimsy, vyvolává neustále smích, který však znovu a znovu tuhne na rtech, když si čtoucí uvědomí, že školní látkou je tu skutečné mučení a zabíjení všemi způsoby, jaké si lidstvo od nepaměti dodnes vymyslelo. A jak se na takové škole skládá maturita? Přece popravou! Totalitní režim chápal román přes jeho obecnou výpověď jako útok na sebe a vyhostil autora na deset let z vlasti. Tento román Pavla Kohouta je hodně oceňován a byl vydán v mnoha jazycích.

Na závěr besedy sklidil spisovatel Pavel Kohout velký potlesk.