Synek: Jsem sběratel stříbrných, zlato mě čeká doma

Autor: Ivana Roháčková

Aktualizováno: Nadporučík Ondřej Synek získal na olympijských hrách 2012 v Londýně na jezeře Eton Dorney stejně jako před čtyřmi roky v Pekingu stříbrnou medaili, když neodolal fantastickému nástupu věčného rivala Mahé Drysdalea z Nového Zélandu.

"Ondřejovi jsem po závodě zaslal sms a pogratuloval mu k obhajobě stříbra," uvedl po závodě ministr obrany Alexandr Vondra a dodal: "Finálovou jízdu jsem sledoval v televizi. Skvělým výkonem se mu podařilo vybojovat pro Českou republiku a armádní sport velmi cennou medaili.“

Jste spokojený se „zase“ stříbrnou medailí?

Jsem šťastný, samozřejmě, vyhrál jsem stříbro, protože olympiáda je tak výjimečná. Ale chtěl zlato. Jenže Drysdale byl dneska lepší, což ukázal na poslední pětistovce, takže jsem rád, že mám stříbro. Říkal jsem Drysdalovi: „Někdo holt sbírá zlato, někdo stříbro. Ale ještě plánuju jednu olympiádu. Můžu se o to pokusit klidně i dvakrát. Ještě nic není ztracené. Trenér Milan Doleček chtěl jít do důchodu, takže ještě nemůže.

Kdy jste zjistil, že vám Drysdale ujíždí?

Pořád jsem spoléhal na to, že ho dojedu, bylo tam půl lodě. Poslední pětistovku jsem do toho chtěl šlápnout, ale už jsem na to neměl, nebylo to jako vždycky, takové to mé zrychlení. A ten rozdíl mezi námi se ani nezmenšoval ani nezvětšoval.

Jak jste se cítil před závodem?

Čtrnáct dní jsem z toho úplně na nervy, i když to tak nevypadá. Říkal jsem, že jsem v pohodě, přesto nervy tam jsou. Je to hrozně těžký jednou za čtyři roky. Na startu jsem nervózní nebyl, byl jsem připravený. Závod jsem rozjel, jak jsem chtěl, na vítězství. Plánoval jsem si, že si ho budu držet za sebou a potom si to s ním rozdám ve finiši. Věděl jsem, že mezi námi nebude velký rozdíl. Pak mi ale došly síly.

Po závodech jste si kleknul ke svému ležícímu přemožiteli a objal ho…

Gratuloval jsem mu. Musím respektovat, že byl lepší.

Na co jste myslel v cíli, že jste poražený nebo že máte stříbro?

Když jsem dojel do cíle, byl jsem šťastný. Samozřejmě jsem trochu zklamaný, chtěl jsem zlato a celé čtyři roky jsem k tomuto cíli směřoval přípravu. Bylo to blízko, možná i blíž než v Pekingu, i když rozdíl od zlata tu byl větší. Je to sport. Pro mě je hlavní, že budeme mít další přírůstek do rodiny. Čekají na mě, doufám, že to stihnu. Doma je moje zlato. Možná mám víc medailí než on.

V Českém domě vás přivítali všichni návštěvníci, jaká byla při závodech atmosféra?

Všichni co přišli na veslování, byli fantastičtí, obrovská kulisa, která nás poslední kilometr tlačila do cíle. Když jsem pak objížděl tribuny s medailí na krku, skandovali moje jméno.

Co jste od závodů už stihl?

No, stihl jsem vypít pět malých piv. A na podiu Českého domu jsem dostal pětikilový hamburger. Což je fajn, od snídaně jsem nejedl.