Terénní pracovníci se osvědčili

Autor: Miroslav Šindelář

Už více než dva roky uběhly od chvíle, kdy začali s válečnými veterány spolupracovat terénní pracovníci. Tedy ti, kteří začali naplňovat účinnější způsob pomoci lidem, kterým má za jejich statečnost a vlastenectví naplňované v boji s nepřítelem naše země co splácet.

Vedení Ministerstva obrany ČR v dubnu 2007 vypracovalo koncepční materiál, který si kladl za cíl především zkvalitnění života veteránů. Rozhodlo o vytvoření pracovních míst terénních pracovníků při krajských vojenských velitelstvích. Jejich hlavní náplní práce je být nablízku právě válečným veteránům a pomáhat jim v oblastech, ve kterých na to zkrátka ti starší nestačí.

První etapou jejich nelehké práce bylo dát s jednotlivými krajskými velitelstvími dohromady seznamy válečných veteránů, aktualizovat jejich adresáře, zjistit potřeby, osobně je navštívit a seznámit s tím, na co mají či nemají ze zákona nárok.

V Moravskoslezském kraji pracuje při ostravském velitelství šest terénních pracovníků, kteří mají na starosti 280 válečných veteránů, vojáků, odbojářů či vdov po těchto osobách. Vedoucí personálního oddělení ostravského krajského velitelství Irena Pohludková uvedla, že šest terénních pracovníků tvoří dva novodobí veteráni, tedy ti, kteří se účastnili riskantních operací a zahraničních misí po vzniku naší nové armády a doporučilo je krajské předsednictvo Sdružení válečných veteránů. Čtyři další terénní pracovníci rekrutovalo krajské vojenské velitelství z řad bývalých vojáků z povolání.

Irena Pohludková přiznala, že práce těchto lidí není sice vůbec jednoduchá, ale je velmi potřebná. „Na jejich práci jsem nezaznamenala jedinou stížnost, spíše je to naopak. Slyším jen a jen chválu na to, že si umějí na staré lidi najít čas, že jim pomohou mnohdy i s řešením osobních problémů. Vím, že málokdy dodržují týdenní plány práce, protože jejich plnění překračují. Jsou službou, na kterou si naši veteráni zvykli,“ řekla vedoucí personálního oddělení KVV Ostrava.

Šest terénních pracovníků má na starosti bývalé okresy Moravskoslezského kraje. Opavu a Bruntál spravuje bývalý vojenský profesionál, dnes třiašedesátiletý sportovec Václav Krejčí. „Víte, terénního pracovníka jsem dělal spíše tedy amatérsky už dávno před vyjitím rozkazu. Sloužil jsem v Opavě v bývalé výcvikové základně, kde mě tehdy velitel vybral, abych byl nápomocen vojenským důchodcům,“ svěřil se mi Václav Krejčí.

Práce terénního pracovníka je hodně o trpělivosti a určitě ji nemůže dělat každý. Václav Krejčí byl ale pro pomoc válečným veteránům snad už předurčen při svém narození. Pochází totiž z rodiny volyňských Čechů a v kraji prý jsou právě oni mezi veterány dosti zastoupeni. Zcela určitě zná dobře všechny zákony a nařízení týkající se jeho „svěřenců“. Umí pomoci nejen s vyřízením příspěvků na péči, vdovám s důchody, ale mnohdy i řeší se starosty umisťování do domovů pro seniory či léčeben dlouhodobě nemocných.

„Když už jsme u domovech pro seniory, z praxe mohu potvrdit, že starý člověk jen nerad mění své bydliště a tak tam, kde armáda nabízí volná místa, tedy v Praze či Karlových Varech, se od nás nikomu nechce. Je to složité, ale snažím se najít vždy tu nejschůdnější cestu pro své veterány,“ řekl Václav Krejčí.

Stejně jako vedoucí Irena Pohludková i on přiznává, že by do budoucna mohli v této práci pomoci Domy pro veterány, s jejichž nápadem přišlo před časem Sdružení válečných veteránů ČR. To navrhovalo vytvoření domů s pečovatelskou službou pro válečné veterány v každém kraji a využít se k tomu měly bývalé vojenské objekty. Myšlenka, která zcela nezapadla, ale narazila jako mnoho jiných zajímavých projektů na nedostatek finančních prostředků.

Terénnímu pracovníkovi pro Opavu a Bruntál se zpočátku přihlásilo s nárokem na přiznání statutu válečného veterána osmdesát žadatelů. Dnes jich má ve své péči patnáct v Bruntále a třiatřicet v Opavě.

„Víte, první dvě tři schůzky jsou trošku více formální. Už po takové páté schůzce se mi ale ti lidé mnohdy svěřují s tak intimními osobními problémy, které jsem si jistý, neřeknou většinou ani svým dětem. To je věc, která mě zavazuje a vím, že mou pomoc potřebují,“ přiznal trošku ze zákulisí své práce pan Krejčí.

Každý týden řeší z pohledu veteránů ty nejzásadnější a nejdůležitější věci. V poslední době se ale snad nejvíce věnuje těm, na které dopadají neduhy stáří. Vše co souvisí se zdravím veteránů v jeho okresech se mu v poslední době stává nejčastější náplní práce, která vlastně nejde naplánovat.

Naplánovat lze schůzky, ale určitě ne řešení potřeb, které přináší každodenní život.