Touha přinést svobodu do okupované vlasti byla veliká, shodují se účastníci bojů o Dukelský průsmyk

Autor: Miroslav Šindelář

Tradiční vzpomínkové setkání v místech krvavých bojů, kde na podzim roku 1944 v Karpatsko-dukelské operaci položili životy tisíce sovětských vojáků a 932 příslušníci 1. československého armádního sboru, se v sobotu 6. října uskutečnilo u památníku na Dukle nedaleko slovenského Svidníku.

Vzpomínkového setkání k 68. výročí této události a Dne obětí Dukly se spolu s nejvyššími představiteli Slovenské republiky, které vedl prezident Ivan Gašparovič a dalšími delegacemi, zúčastnili také první náměstek českého ministra obrany Vlastimil Picek, náčelník Vojenské kanceláře prezidenta České republiky plukovník Zdeněk Jakůbek, zástupce náčelníka Generálního štábu AČR generál Bohuslav Dvořák a devět českých válečných veteránů, přímých účastníků bojů ve druhé světové válce.

"Vracíme se do těchto míst vždy s pohnutím, se vzpomínkou na padlé kamarády, spolubojovníky, kteří položili životy za naší svobodu, " přiznal plukovník Václav Přibyl, přímý účastník bojů na Dukle.

"V hlavě mi utkvěla vzpomínka na to, že bylo velmi nevlídné počasí. Vše se spiklo proti nám, bylo sychravo. Pršelo. V noci klesaly teploty pod nulu a boje byly neskutečně tvrdé. Já jsem musel až do Kyjeva pro pneumatiky, aby naše auta byla pojízdná. V té vřavě, ohlušující mnohdy dělostřelbě náklaďáky totiž často v bahně na střepinách z dělostřeleckých granátů pneumatiky tak rozřezaly, že byly v ten moment nepojízdné. No bylo to tady nepředstavitelně kruté, svěřil se plukovník Přibyl.

Generálu Miroslavu Masopustovi po příjezdu na pietní místo na Dukle naskočily v paměti vzpomínky na tu dobu: " Já až na Duklu, ke kótě 534, o kterou se sváděly ty nejtěžší boje, nedošel, byl jsem jako velitel družstva tankových samopalníků raněn a rána se mi špatně hojila," řekl generál. Na adresu tehdejšího velitele 1. československého armádního sboru plukovníka Ludvíka Svobody, pozdějšího prezidenta Československa a čestného občana města Svidník, zdůrazní: " Byl to vynikající velitel!"

Po pietní vzpomínce u památníku na Dukle, se účastníci vzpomínkového setkání vydali do okresního města Svidníku, kde nejprve položením věnců a smutečních kytic uctili památku u sochy pozdějšího armádního generála Ludvíka Svobody.

Zde první náměstek ministra obrany České republiky Vlastimil Picek v projevu, mimo jiné, řekl: "Skláníme se před statečností těch, kteří kdysi stáli před Duklou a nebáli se rozehrát svoji partii se smrtí. Věděli do čeho jdou. A hrůza války pro ně byla - jako vždycky - skutečná. Jejich vojenský život se vždy řídil pojmy jako je věrnost, poslušnost a plnění povinností. Velel jim tehdejší plukovník a pozdější armádní generál Ludvík Svoboda. Muž, který ve svých vojácích dokázal mobilizovat pocit připravenosti a odvahy."

Pietní vzpomínání na hrdiny od Dukly, kteří po těžkých bojích prošli vítězně průsmykem -symbolickou branou svobody a do tehdejšího Československa přinesli naději na brzký konec dosud nejstrašnější války jakou kdy lidstvo poznalo, bylo ukončeno u památníku věnovaného ve Svidníku padlým vojákům tehdejší sovětské armády.

Také zde desítky čestných hostů položily smuteční věnce a kytice na důkaz úcty k těm, kteří zde, na Dukle, v operaci, kterou sovětské velení připravilo riskantně narychlo, aby pomohlo Slovenskému národnímu povstání, položili své  životy.